Bohoslužebný zpěv vždycky patřil k evangelickým „ctnostem“. Trochu „technicky“ by se dalo říci, že je jedním z prostředků, jimiž vyjadřujeme svou víru. Při bohoslužbách „si nezpíváme“, zpíváme svému Pánu. Zpíváme o sobě, vyjadřujeme svou radost a vděčnost, naději a touhu, svou víru, ale také třeba svou úzkost a vinu. Jsou věci a skutečnosti, které patří do modlitby či kázání, jsou věci, které nejlépe nese ticho a jsou věci, které nejlépe umíme vyjádřit hudbou a zpěvem.

Těší nás, že společný zpěv je stále neodmyslitelnou součástí života našeho sboru. Není to však samozřejmost a je na tom stále potřeba pracovat. Pod vedením našich varhanic se v našem sboru rodí malý pěvecký sbor – zatím jsme většinou zpívali o svátcích (Vánoce, Velikonoce), ale teď se scházíme každý týden, učíme se nové písně, které pak zařazujeme do bohoslužby, také zpíváme při pohřbech. Naše varhanice se také dále vzdělávají ve hře na varhany i ve vedení pěveckého sboru a tak máme naději, že hudba a zpěv se v našem sboru nestanou zapomenutou tradicí, ale zůstanou živou vírou.

A kdo s námi může zpívat? Nejsme profesionálové, zpíváme rádi a snad to trochu i umíme. Pokud máte chuť a odvahu, zkuste to s námi. Scházíme se jednou týdně, buď ve čtvrtek nebo v pátek odpoledne, jak nám to zrovna vyjde. Chcete-li vědět víc, obraťte se na faráře či varhanice (viz kontakty)

Chcete-li se něco dozvědět o přípravě nového evangelického zpěvníku, podívejte se zde.