Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na setkání, kam jsme mohli přijít z Boží milosti.
Introit: Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mých bude znít vždy jeho chvála. Ž 34,5
Píseň: 195 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou
Modlitba: Svatý Bože,
ty otřásáš nebem i zemí,
mořem i souší,
a dokonce i všemi národy,
abys podepřel ty, kdo padají,
pozvedl všechny, kdo jsou sehnutí.
Proto se ukazuješ věrný ve svém Slovu
a milostivý ve všech svých činech.
Daruj nám, prosíme, neochvějná srdce,
naplněná odvahou,
abychom dokázali zdolat
překážky, které jsme postavili
a které způsobují pád lidí
a struktury, které udržujeme
a které udržují lidi sehnuté.
Dej nám odvahu, abychom tě následovali
skrze smrt a vzkříšení,
boření a nové budování,
když znovu stavíš dům
jehož nádhera bude větší
než to, co máme nyní,
s prostorem pro všechno tvé stvoření
aby mohlo žít společně v míru. Amen.
Čtení: Ef 1,11-23
Píseň: 315 Nás zavolal jsi, Pane
Text: Lk 6,20-31
Haleluja. Hospodine, klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. Haleluja. Ž 138,2
Zásadní texty vybrala církev na svátek všech svatých. A má první reakce byla, že bych si vybral raději texty jiné. Měl jsem tak trochu pocit, že tyto texty nejsou pro mě. Pro nás. Co s nimi uprostřed všednodenních radostí a starostí. Nechme je těm svatým. Jenomže ony nejsou pro svaté. Nebo jinak řečeno – jsou, ale svatý je ten, který je oddělen pro Boha, kdo patří Bohu. Dobře, nechme tato Ježíšova slova svatým, jenže to jsme také my. Tato slova jsou pro nás. To my jsme jimi oslovováni. To před našima očima je vytvářena Boží realita, kterou přinesl Ježíš. To je v Lukášově podání Ježíšova kázání jasně podtrženo oslovením „vám“.
V době studijního volna jsem hodně četl o Teologii osvobození, tedy o mluvení a myšlení o Bohu v prostředí extrémní chudoby a extrémního útlaku v oblasti Latinské a Jižní Ameriky. Ústřední důraz, který jsem rozpoznal, bylo soustředění na to, co Ježíš přinesl, ona Boží realita Božího království, kterou svým zvěstováním budoval. A nabídka vstupu do této reality, následování tohoto Ježíše. Žití Božího království.
I pro nás je vytvářena jiná, Boží, realita života. I my jsme ujišťováni, že pravidla, ve kterých žijeme, nemusí být a nejsou tím, co definitivně určuje náš život. Do této, Boží reality Božího království, jsme zváni. K vstupu do této reality, k následování tohoto Ježíše jsme vyzývání. Tím se před námi otevírá naděje. Četl jsem včera na rozloučení se sestrou Libuší Boháčovou vzpomínku její vnučky a ta na začátku vzpomínání napsala: „Pro někoho byla možná tichá, nevýrazná, pro nás však byla žena s velkým srdcem a především velký bojovník“. Existují jiné hodnoty života a ty Ježíš provokativně předestírá.
Ano, je to provokativní. Natolik provokativní, že církev dokonce koketovala s teoriemi, které promýšleli různé rošády s příjemci pozvání. V blahoslavenství se tak příjemci stávali učedníci a odtud ti, kteří žili výjimečným životem – členové a členky řádů, ti, kteří žili jinak a byli posléze nazváni svatými. Četl jsem současné zamyšlení k tomuto biblickému oddílu z Lukášova evangelia, a bylo naplněno odkazy na ty, kteří žijí výrazně jinak – bezdomovci, vězni. Prostě – vydělená skupina. To oni vešli do Božího prostoru, o kterém tu Ježíš mluví. To oni jsou blahoslavení.
Nebo také můžeme přemýšlet nad tím, že to Ježíš tak nemyslel, že měl vyhrocený způsob vyjadřování. No ano, to bezesporu měl – ale to nic nemění na faktu, že tu před sebou máme v podání vykladačů pokus o okleštění Ježíšovy představy Božího království.
Ježíš tu ale nemluví o žádných výjimkách, nemluví o nabídce Božího prostoru pouze pro ne-obyčejné životy. To by byla hodně komická představa – Ježíšovy důrazy jsou totiž právě o tom, že nabízí vstup Božího království do obyčejných životů. Životů spoutaných starostmi o druhého člověka, hledání cesty následování. Ježíšem vykreslený prostor Božího království je obrovskou nadějí i inspirací pro všechny ty, kteří jsou semíláni pravidly lidské společnosti nejrůznějších kultur už 2000 let. A je nadějí i pro nás – jestliže se nechceme přidat buď na stranu těch, kteří využívají kořistnická pravidla vůči lidem i celému Božímu stvoření nebo prostě rezignovali s tím, že tato moc peněz a populismu nejde porazit. Kdo se aktivně přidali na roztáčení spirály nenávisti a násilí nebo prostě rezignovali s tím, že jinak člověk prostě fungovat neumí. Že cesta smíření není možná.
Z dalších textů, které připadly na svatodušní neděli, jsem vědomě vybral text z epištoly. Tedy text, který je zřetelně určen právě do obyčejných, všednodenních starostí ve sborech první církve. Dopis těm, kteří si připomínali Ježíšova slova, kteří je brali vážně a snažili se podle nich žít. A pro které to nebylo o nic snadnější než pro nás.
Začátek dopisu je pro nás zcela zásadní, protože nás upozorňuje na něco, co bychom mohli v onom textu z Lukášova evangelia přehlédnout. Ježíš není pouhý učitel. Natož pak jakýsi učitel životní etiky. Ježíš svými slovy a svým jednáním již buduje alternativní prostor, otevírá Boží království. Ježíš „ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy“.
Ano, slyšíme tam zcela správně – něco jsme dostali a dostali jsme to bez podmínek. Blížíme se k Adventu, tak si dovolím odkaz na to, že Pán Bůh poslal Ježíše z Nazareta, a dal nám podíl na naději, kterou Ježíš přinesl. Kterou přinesl jako ten Ukřižovaný a Vzkříšený, Kristus. „Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.“ To je evangelium, dobrá zpráva. Bůh se přiznal k Ježíši z Nazareta a ke všemu, co Ježíš přinesl. Vzkřísil ho z mrtvých. Ve víře v pravdivost této zprávy přijímáme Boží aktivitu. Bůh nám vtiskl pečeť Ducha svatého. Tedy – je nám přítomen, nejsme opuštění. Jestliže – a to je jediná věc – se na něj spolehneme. Uvěříme tomu, co nám nabízí. Uvěříme tomu, že Ježíš skutečně přinesl Boží království.
A to je to, s čím se smíme rozcházet – že se postavíme po bok sester a bratří v Efezu a přijmeme apoštolovu prosbu do svých životů i do života tohoto sborového společenství: „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme“. Amen.
Píseň: 650 (Dodatek) Začnem píseň novou
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Bože veškeré útěchy, který posiluješ všechna naše srdce, pozvedáme k Tobě všechno to, co nás tíží.
Bože, prosíme, podepři všechny, kdo jsou v zajetí nemoci. Pozvedáme k Tobě jejich jména nyní v tichu našich srdcí. … Za ně Tě, Pane, prosíme.
Bože, prosíme, otevírej výhled naděje před těmi, kdo ztratili blízkého člověka. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Bože, prosíme, ujišťuj o své přítomnosti všechny, kdo jsou v zajetí válečného konfliktu. Kdo upadají upadají do beznaděje a zoufalství. Prosíme za lidi v Gaze, na Ukrajině, v Jemenu a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Bože, prosíme, pozvedni všechny, kdo jsou sehnuti pod útlakem, násilím a zneužíváním, nemocemi, nemohoucností a nedostupností péče.
Bože, prosíme, štědře obdarovávej všechny, kdo u tebe hledají potravu, kdo čelí hladu a žízni. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Bože, otevři svou ruku pro všechny, kdo touží po spravedlnosti a laskavosti, kdo trpí pod zákony, systémy a kulturami, které popírají jejich lidskost, ať žijí kdekoli. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Bože, víme, že jsi nablízku všem, kdo k tobě volají. Slyšíš jejich volání a s láskou nad nimi bdíš. Povzbuď nás, dej, ať jsou naše srdce dostatečně pevná, abychom i my slyšeli toto volání a odpověděli na ně tvou láskou. Za to Tě, Pane, prosíme.
V tichosti Ti nyní odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, se všemi Těmi, kdo touží po životě, k Tobě nyní voláme jako ke své naději: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: A tak bratři, svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy „opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti v pohotové službě evangeliu pokoje“ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také „přilbu spasení“ a „meč Ducha, jímž je slovo Boží“.
Ef. 6,10-16
Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7
Píseň: 222 Radujte se v Pánu vždy