Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás na našich společných bohoslužbách, na kterých smíme přijímat naději Boží milosti.
Introit: Hospodine, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. Ž 31,3b.4
Píseň: 96 Jak příjemné, můj Pane
Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že jsme dnes ráno směli vstát do nového dne, který jsi pro nás připravil. Děkujeme, že Ti smíme odevzdat jeden druhého, rodiče své děti, děti své rodiče, že smíme vědět, že to Ty nás bereš za ruku a vedeš nejen dnešním dnem.
Máme radost, že před námi otevíráš příběhy lidí. Že smíme slyšet o lidech jako my, kteří se snažili žít. Děkujeme za příběhy lidí, kdy smíme poznávat, že ty nenecháváš opuštěné ty, kdo jsou zmatení, bezradní a nešťastní.
Prosíme právě za tuto chvíli v našem sborovém společenství. Prosíme, abys naslouchal všem lidem, kteří k Tobě dnes volají po celém světě. Amen.
Čtení: J 5,1-9a
Píseň: S29 Mé sny tam dojdou
Text: J 5,6-7
Haleluja. Já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Haleluja. Ž 55,17
Milé děti, existuje jedna hra, jmenuje se Quoridor. Každý hráč má k dispozici hradby a figurku. V každém tahu si vybírá, jestli pohne figurkou nebo postaví hradbu před soupeře. Kdo jako první dosáhne opačné strany hrací desky je vítěz. To by bylo v pořádku, ale jsou tam protihráči a ti vám tu cestu zahrazují. Je to napínavé, ale já se vám přiznám, že tuto hru hraju nerad.
A teď si představte, že v životě je to také tak. Musíte volit cesty, musíte se rozhodovat, kudy se vydáte. A těšíte se na to, kam dojdete. Těšíte se na budoucnost. Na co se těšíte vy? Já se vám přiznám, že když jsem byl malý, těšil jsem se, že budu dospělý. Že budu moct dělat spoustu věcí, které zatím dělat nemohu. Ale něco by člověk, ať už malý nebo velký, určitě nejraději. Nejraději by byl, aby někam patřil. Aby ho ostatní měli rádi, aby ho přijímali. A najednou se objeví někdo, kdo vám postaví do cesty hradbu. Tak.
Přečtu vám kousíček z knihy Darebák od Hany Klenkové. Je o klukovi Martinovi, který rozhodně neměl start do života vůbec jednoduchý. Je to starý příběh z doby před Druhou světovou válkou. Příběh o cestě do budoucnosti, kterou neustále někdo přehrazoval.
»Hořelo v ulici pod kostelem. Veliká obecní kůlna, která sousedila s poštmistrovou vilkou, stála v plamenech.
Vrhl jsem se tam. Ze dveří vilky vyběhla poštmistrová, ruce nad hlavou, a křičela jako pomatená: „Pomozte, lidi, vynášejte! Chytneme, přijdeme o všechno!“
Pak zase pádila do domu a lidé, kteří přibíhali ze všech stran, běželi za ní jako dupající stádo. Za chvíli vynášeli peřiny, nábytek, nádobí, házeli všechno na hromadu na ulici, křičeli, pobízeli se. Okamžik jsem zaváhal, pak jsem běžel také. Popadl jsem židli a vynesl jsem ji. Chytl jsem těžký koš s prádlem, potom koberec. Běžel jsem zas a zas. Pomáhal jsem. Byl jsem šťasten, že pomáhám. Vrazil jsem si do nohy kus skla a někdo mě udeřil do hlavy ale to nic nebylo. Pomáhal jsem.
Hasiči se objevili, když jsem vynášel veliký kočárek na panenku. Tak mě uviděla poštmistrova Věra. Přiběhla zřejmě na poslední chvíli, předtím jsem ji nikde nazahlédl. Vrhla se ke mně, vyrvala mi kočárek, zaječela: „Mami! Mami! To je ten kluk, co jeho máma krade. Chtěl mi ukrást kočárek!“
Bezradně jsem se rozhlížel a naslouchal jsem, jak holka ječí, jak lidé hulákají a nadávají mi, jak se to na mne hrne ze všech stran.
Nečekal jsem. Shýbl jsem se a prorazil hloučkem ženských a chlapů. Slyšel jsem, jak za mnou hulákají a hnal jsem se pryč.
Pod náměstím jsem zaběhl do průjezdu jednoho starého domu. Zabouchl jsem vrata, přitiskl jsem se na ně.
Slzy mi pomalu tekly po tvářích. Pomáhal jsem a za to mě chtěli bít. Nic jsem neudělal, a přece mě chtěli trestat. Nekradl jsem, a přece křičeli, že jsem zloděj. Proč?«
Píseň: S 348 Ty víš
Kluk Martin měl pocit, že nemá budoucnost. Že ji nemůže mít. Protože ti ostatní mu ji nechtějí povolit. Nechtějí ho mezi sebou.
Jaký bychom Martinovi mohli vybrat biblický příběh? Třeba ten, který jsme četli z Janova evangelia. O nemocném člověku, který nemohl chodit. Věděli byste, jak se dá dnes pomoci těm, kteří nemohou chodit? Dívali jste se někdy na paralympiádu? Je neskutečné, co všechno lidi s postižením zvládnou. Lidi, kteří nemohou chodit, hrají hokej. Lyžují. Jezdí na kole. Těch pomůcek, které jsou dnes pro lidi s postižením k dispozici, je obrovská spousta. (obrázky)
Skutečně, lidi s postižením zvládnou spoustu věcí, ale všechno nezvládnou. Někdy si o tom můžete popovídat s Ivou Kašparovou, která dělala ve škole asistentku právě dětem s postižením. A to byl právě ten problém – jako ve hře Quoridor, jako u Martina. I když je mnoho pomůcek, tak nemocný člověk potřebuje pomoci. O to víc to vidím na příběhu z doby, kdy takové pomůcky nebyly. Byla tu překážka, přes kterou se ten nemocný člověk nemohl dostat. A tak zůstával stranou. Když se ho Ježíš zeptal, jestli chce být zdráv, řekl ten nemocný velice důležitou věc: „Pane, nemám nikoho“. Ono by mnoho věcí šlo vyřešit, mnoho věcí by šlo spravit, ale ten člověk neměl nikoho, kdo by mu pomohl překonat překážku v jeho životě.
A nemusí to být taková překážka, jako u toho člověka, který nemohl chodit. Ale vždy je to překážka, která brání člověku být s druhými. „Nemám nikoho“, řekl ten člověk. A náš kluk Martin by se k tomu vyznání určitě přidal.
Píseň: S 143 Kde, Pane, jsi
Co by tak mohl Pán Bůh udělat, aby pomohl nemocnému člověku? Co by měl udělat, aby pomohl klukovi Martinovi? Co by měl udělat, aby život nebyl jako ta hra Quoridor?
Vždycky jsem si představoval, že by měl udělat něco velikého. Že by se mělo všecko změnit a aby už nebyli lidé nešťastní a nemocní. To by se mi líbilo. A on to udělal – Ježíš z Nazareta nemocného člověka uzdravil! Tak to tak určitě může fungovat. Pán Bůh to všechno zařídí sám! Jenže – ono se zdá, že to tak nefunguje. Vždyť je kolem nás mnoho lidí nemocných a nešťastných a opuštěných. To na ně Pán Bůh zapomněl? Nebo to fungovalo jenom kdysi dávno? Pomůžeme si trochu tím příběhem kluka Martina.
Martin se dostal do dětského domova, který vedli manželé Trojanovi. Nejdřív se jich bál, zlobil se na lidi, zlobil se i na ně. Bál se lidí a chtěl se jim pomstít za to, že ho mezi sebe nechtějí přijmou. Ale pak, když ve své zlobě ukradl ve škole peníze, vyslechl za dveřmi rozhovor mezi panem Trojanem a panem Dolánkem, který si na Martina přišel stěžovat. Rozhovor byl dlouhý, já vám přečtu jenom konec.
» „Prosím, jděte,“ řekl hlas pana Trojana docela tiše.
Uslyšel jsem několik vzteklých kroků. Dolánek přešel ke dveřím a otevřel je. Srdce mi bušilo do žeber jako posedlé. A pak to přišlo.
„Toho gaunera udám!“
A pak přišlo to druhé.
„Neudáte. Rozmyslíte si to. A kdybyste udal, nedám ho. Ten chlapec je můj.“
Dveře se přibouchly, vzteklé kroky se vzdalovaly. Vedle v pracovně byl klid a já jsem také cítil klid. Ten vzrušující proud, který mi probíhal krví, se zastavil. Všechno bylo rozhodnuto, protože ten člověk ve vedlejší místnosti řekl: Ten chlapec je můj.«
Překážka padla. Martin nebyl sám. To, co nám říká dnešní biblický příběh je ujištění, že ten nemocný člověk najednou mohl žít. Protože mu to Ježíš umožnil. Tak jako pan Trojan Martinovi. To si máme pamatovat. Že na nás Pán Bůh nezapomíná. Že u něj máme budoucnost. Že život nemusí být jako hra Quoridor, kde toho druhého musíme zatlačit do kouta. I kdyby tu byli ti, kteří se chtějí zbavit těch druhých, protože jim nerozumí a bojí se jich, kteří chtějí zahradit hradbami jejich cesty - my tak žít nemusíme. My smíme vědět, že se můžeme těšit, že smíme žít v jistotě, že Pán Bůh vždycky do života našeho, ale do života lidí vedle nás, posílá někoho, kdo řekne: „Ten chlapec je můj“. A my se pak můžeme narovnat a žít.
Amen.
Píseň: 619 Rok za rokem
VP:
Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a vyznejme všechno, co nás trápí, z čeho máme obavy, všechny ty, kterým nedokážeme pomoci a trápí nás to. Všechno a všechny, které mu chceme v tichosti nebo nahlas odevzdat tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.
Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku odvahy k poslušnosti Tvého Slova a tak i ke skutečnému životu. Vyznáváme se Ti, že hledáme všelijaké náhražky, které se nám zdají bezpečnější.
Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.
A přece zároveň vyznáváme, jak moc potřebujeme život, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.
Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.
Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n
Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.
Modlitba: Otče, děkujeme ti,
neboť ty jsi náš Bůh.
Nebe a země a všechno, co žije,
ti vděčí za svůj původ.
Tvé světlo osvětlilo svět
a dalo povstat životu;
člověka jsi stvořil podle svého obrazu,
řídil jsi jeho cestu
a vedl jsi ho svým přikázáním.
Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,
nám všem jsi řekl své věčné Slovo:
v Ježíši Kristu, tvém Synu.
V něm máme život.
Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!
Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“
(1K 11,23-26)
Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:
Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň
759 Radujme se vždy společně
Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.
Přijímání: Společenství těla Kristova.
Společenství krve Kristovy.
Propouštění:
Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51
Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n
Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. J 14,23
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, že smíme vědět, že naše budoucnost je v Tvých rukách. Že se nemusíme bát snít, těšit se na to, co přijde. A že se nemusíme ostýchat Ti vše odevzdávat v modlitbě.
Pane Bože, náš Otče, chceme Ti odevzdat životy naše i životy těch, o které máme starost. Chceme Tě poprosit, abys nás vedl i za těmi, na které zapomínáme.
Odevzdáváme Ti děti – prosíme, uč nás, jak je vést k lásce k životu, jak je vychovávat beze strachu, jak je vychovávat v jistotě lásky. Prosíme, přiváděj si je k sobě, aby věděly o Tvé naději. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme Tě, veď nás za těmi, kdo jsou vytěsňováni na okraj lidského společenství. Veď nás za lidmi s nejrůznějším postižení, veď nás za těmi, kdo jsou jakkoliv jiní a nezapadají do prostředí, ve kterém žijí. Prosíme, veď nás za těmi, kdo se cítí sami. Za to Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti všechny, kteří žijí v nejistotě z budoucnosti. Všechny, kdo jsou v existenční nouzi, všechny, kdo jsou nešťastní z nenávisti a závisti kolem nás a zdá se jim, že není cesta, jak tuto nenávist a závist překonat. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti celé stvoření, které vyhlíží Tvoji naději, Tvoji nabídku života. Moc Tě prosíme, abychom tuto naději dokázali prostředkovat svým životem. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za naši společnost. Uč nás stát pevně na straně lidskosti, která je ochotná pomáhat. Uč nás nebát se nenávisti v jistotě, že Tvá láska přemáhá každou nenávist. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny, jejichž životy jsou ničeny lidskou nenávistí, sobectvím a lhostejností. Prosíme za životy lidí na Ukrajině, v Gaze, v Nigérii, v Jemenu, v Íránu, v Súdánu a v mnoha dalších zemích. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti Tvou církev a prosíme, aby dokázala naslouchat všem lidem, kteří naplňují Tvou vizi vztahů naplněných úctou, tolerancí, pomoci – napříč všem rozdílům, které mezi lidmi jsou. Prosíme, abychom dokázali naslouchat i těm, kteří jsou nešťastní a proto je jejich hlas nepříjemný. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.
Požehnání: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh. Iz 43,1b-3a
Píseň: 408 Král věčný nás požehnej