Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství, do kterého jsme byli pozváni z Boží milosti.
Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, svoji tvář přede mnou neukrývej. Ž 27,7a.9a
Píseň: 289 Tebe, Bože, chválíme
Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti za dar života. Děkujeme, že se smíme těšit z biblického svědectví, se kterým se učíme dívat se kolem sebe a vidět Tvé dary. Děkujeme Ti, že si tak smíme uvědomovat zázrak stvoření. Děkujeme za všechno to, co smíme z přírody přijímat jako zdroj života.
Děkujeme, že smíme přijímat obdarování v lidech kolem nás. A děkujeme, že i my smíme být obdarováním pro ně.
Moc Tě prosíme, uč nás žít tak, abychom za Tvé obdarování svými životy děkovali. Uč nás naplňovat zvěst o Tvém království, jak ji přinesl Ježíš z Nazareta. Uč nás tak být svědectvím o Tvé naději jeden pro druhého i pro lidi kolem nás. Abychom uměli předávat zvěst dobré zprávy o Tvé lásce, odpuštění a smíření, kterou všichni tak moc potřebujeme slyšet.
Amen.
Čtení: 1S 24,1-8
Píseň: 252 Čeká mne den
Text: 2K 5,19
Haleluja. Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu. Haleluja. Ž 47,9
Dnes si budeme vyprávět příběh o králi Davidovi, který ještě nebyl králem. I když – on už vlastně králem byl, prorok Samuel ho za krále pomazal, jen o tom ještě nikdo nevěděl. Jak by to také mohl někdo vědět, když přece králem byl Saul. To je ale zamotané...
A zamotané to bylo i pro Saula. David mu pomohl. To je pravda. Vzpomněli byste si, jak mu pomohl? To byl příběh, kdy Izraelské království napadli Pelištejci, které vedl strašný vůdce jménem – Goliáš. Ztělesnění násilí, zloby, nenávisti. Toho se všichni báli, jen David ne. David Goliáše s Boží pomocí porazil. A všichni z toho měli radost a všichni Davidovi tleskali a obdivovali ho. Od té doby David mnohokrát zvítězil a lidé ho měli čím dál tím raději. A Saul, král Saul, mu záviděl. A taky se ho bál. A ta závist a strach přerostly v nenávist. Goliáš byl mrtev, ale nenávist žila dál. Máme tu nenávist mezi lidmi. Jeden nesnáší druhého a chce mu ublížit. Děti, je to smutné, ale je to běžné.
A David musel utíkat. To je také běžné. Jak je to možné? Vždyť přece patřil Pánu Bohu? A zlobu, násilí a nenávist už jednou porazil! Znovu a znovu se vrací tato otázka Velikonoc. V dalších a dalších lidských příbězích. Nedává nám pokoj. A dnes se objevila v příběhu Davida. Jak ono to tedy je? Co to znamená patřit Pánu Bohu?
Píseň: 165 De profundis
Ten dnešní příběh je zvláštní i tím, kde se odehrává. A my si to představíme. Představme si poušť. Já si vždycky představoval, že poušť je samý písek, ale tato poušť je samé kamení. Jedno mají ale s pouští, kde je jenom písek, společné. Není tam život. Jakoby tam Pán Bůh zapomněl připravit podmínky, ve kterých by lidé i zvířata mohli žít. Ten kus pouště, který mám na mysli, je zvláštní. Je na něm spousta vody. Takže v je to v pohodě, ne? Kde je voda, tam je život. Jenže – tato voda je taková zvláštní – říká se jí Mrtvé moře. Voda v něm je tak slaná, že se v ní můžete posadit a prostě sedíte a nepotopíte se. Zábavné to je, ale pít – pít se tato voda nedá. Je to skutečně Mrtvé moře, místo, kde není život. Jakoby ta spousta vody bez života podtrhovala skutečnost, že Pán Bůh zapomněl na člověka i na celé své stvoření.
Jako zapomněl na Davida. Jakoby zapomněl na ty, kteří musí utíkat. Jak by to mohlo být také jinak – ten pomazaný král David musí utíkat před králem Saulem, kterému prorok Samuel jasně vyřídil, že už kralovat nebude, protože neposlouchal, protože byl špatným králem. Všechno to jde nějak jinak.
Stojíme tu u Mrtvého moře, uprostřed pouště, a je nám smutno. A kdybychom stáli se sklopenou hlavou, bylo by nám smutno dál. Ale kdybychom se rozhlédli, uvidíme pár stromů. Krásně zelených stromů. A kdybychom šli k nim, prošli kolem nich – ocitneme se uprostřed zázraku.
Ocitneme se v údolí Ejn Gedí. Procházíme údolím plným zeleně a najednou uslyšíme šumění vody. A když jdeme dál, dojdeme k pramenu vody. Kdyby k pramenu – dojdeme k vodopádu. Dojdeme ke zdroji života. Pán Bůh na člověka nezapomněl.
Ale jak to bude s Davidem?
Píseň: 715 Modré nebe, slunce zář
David se schovává právě v tomto krásném údolí Ejn Gedí. Ale o mnoho lépe mu není. Davida stále pronásleduje král Saul. Závistivý, nenávistný král. David utíká – schovává se v jeskyních na úbočích zázračného údolí a Saul – Saul už ho téměř našel. Saulovo vojsko je blízko, utábořilo se u pramene vody a David má při sobě jen pár desítek blízkých. Vyhraje nenávist?
David a jeho přátelé se schovali do jeskyně – ono jim vlastně nic jiného nezbývalo. Ale přesto se zdá se, že to nebyl dobrý nápad – protože do té jeskyně za chvíli vešel král Saul. Jenže – král je sám, jen si odskočil na záchod. Teď by ho mohl David zabít.
Je to Boží nabídka pro Davida? Je to znamení, že Pán Bůh na Davida nezapomněl? Teď tu, milý Davide, máš svého nepřítele, můžeš se ho zbavit. Vždyť David přemohl už mnoho nepřátel, přemohl i Goliáše, tak se může zbavit i nepřítele dalšího. Vyhraje další a další zabíjení?
Je to tak? Ano, máme za sebou Velikonoce, kde Ježíš se nevzepřel nepřátelům a skončil na kříži. Ale máme kolem sebe také běžný život plný nenávisti a zabíjení. Ano, Pán Bůh nás má rád, provází nás. Provází i naše blízké. Ale co to znamená?
Uprostřed vší té zloby a touhy po zabíjení najednou řekl David ne. „Zabíjet se nebude. Já se chci se Saulem smířit, chci ho přesvědčit, že s ním nechci bojovat, že netoužím po jeho místě. Protože to Pán Bůh dává život, vždyť se kolem sebe podívejte. Podívejte se, jak uprostřed pouště vykouzlil údolí plné života.“
To je to, co máme dnes slyšet. To je to, o čem si máme vyprávět. Pán Bůh nás má rád, nezapomíná na nás, hledá k nám cestu a učí nás hledat cestu k sobě navzájem. Nabízí smíření. A hledat toto smíření je na celý život. Právě o tom je text, který jsme slyšeli z dopisu apoštola Pavla do sboru v Korintu: „Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.“
Amen.
Píseň: 717 Tvá, Pane, láska
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, jsme Ti vděční za dar života. Jsme Ti vděční za každý nový život. Jsme Ti vděční, že Ty přitakáváš životu, že nabízíš smíření a odmítáš nenávist.
Uprostřed vděčnosti Ti dnes chceme odevzdat všechny, kdo jsou obětí nenávisti. A poprosit, abychom se dokázali být těmi, kdo mají odvahu ke smíření. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, uprostřed radosti myslíme na ty, kteří mají bolest. Prosíme provázej je a nám ukazuj, jak být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kteří se ocitli na okraji společnosti a sami se ze své situace nemohou dostat. Prosíme za týrané ženy, prosíme za matky, které zůstaly samy s dětmi a nemají kam jít. Prosíme za staré lidi, kteří jsou opuštění a k tomu je terorizuje jejich rodina. Prosíme za lidi s postižením, kteří se nemohou zařadit do společnosti. Prosíme za lidi s psychickými problémy, kteří nezvládají život. Za ně všechny a za mnohé další Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za střední generaci, která nese mnohou tíhu a má pocit, že neunese pracovní nároky, nároky v rodině, ve společnosti. Prosíme za ty, kterým tento tlak rozbil rodinu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za společenství Tvého lidu. Prosíme, abys nás zbavoval strachu tak, abychom dokázali stavět výzvám, které jsou náročné. Prosíme, dávej nám sílu, abychom dokázali vidět druhého člověka a dokázali mu naslouchat. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, odevzdáváme Ti tento svět, Tvé stvoření. Ukazuje nám cestu k porozumění mezi různými kulturami a náboženstvími. Prosíme za všechny, kdo se o to snaží. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny, komu ničí život nenávist a násilí. Prosíme za lidi v Gaze, na Ukrajině, v Jemenu, v Súdánu, v Íránu a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
V tichosti Ti nyní odevzdáváme své díky a prosby. .. Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.“
Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.
Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester
a žijte v naději Božího navštívení.
Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje
a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby
a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.
Píseň: 284 Nuž Bohu děkujme