Krouna 26.07.2026
Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám v evangelickém kostele v Krouně, kde se smíme těšit z malého Jakuba a především z jistoty, že nejen jeho Pán Bůh miluje.
Introit: Na mysli máme Tvé milosrdenství, Bože, uprostřed Tvého chrámu. Jak Tvé jméno, Bože, tak i Tvoje chvála zní až do končin země.
Ž 48,10n
Píseň: 48 Rozveselte se v Hospodinu
Modlitba: Pane Bože, dnes se radujeme. Radujeme se z Tvé milosti, radujeme se z toho, že si dnes smíme uvědomovat Tvůj dar života. Že se smíme radovat z Jakuba i z celé jeho rodiny. Z toho, že Ti všichni patříme, že pro Tebe má život každého z nás hodnotu a každému z nás nabízíš své přijetí. Děkujeme, že smíme být svědky toho, že Kubíkovi rodiče chtějí radost z jeho přijetí vyznat při křtu.
Děkujeme, že smíme vědět o Tvém ujištění přijetí člověka, jak jsi to ukázal v příbězích svého lidu a v životě, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta. Děkujeme, že tak smíme vědět, že má smysl život naplněný láskou, odpuštěním a respektu k životu člověka.
Prosíme dnes nejen za sebe a za rodinu Jakuba a Valérky, ale za každého člověka, který naplňuje hodnoty života, ke kterým se přiznáváš. Amen.
Čtení: Iz 41,8-16
Píseň: 775 Aby nás Pán Bůh miloval
Text: Lk 2,8-14
Haleluja. Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. Haleluja. Ž 95,6
Milý Kubíku, rodiče Ti vybrali ke křtu nádherný text. Protože je to text proti strachu. A není to text laciný. Je prověřený staletími. Vždyť vznikl v 6. století před naším letopočtem. A přece je uveden scénou, která je vlastně současná a která oslovuje každého z nás. Jde o soud bohů, rozhodnutí, co má v životě smysl, co má budoucnost, co bychom Kubíkovi přáli, aby se na to spolehl.
Ta scéna je velice silná tím, že stejně jako dnes i tehdy existovaly negativní síly působící na lidský život. A stejně jako dnes i tehdy se zdály nepřemožitelné. A tak jako tehdy i my se jich lekáme, protože se týkají našich dětí. Protože se týkají Kubíka, protože se týkají Valérky. My bychom tyto všemocné bohy nazvaly zaběhanými pravidly ve společnosti, která nás děsí, ale nevíme si s nimi rady. Tlak na výkon, tlak na rozdělení lidského společenství na jednotlivce, tlak na rezignaci tváří v tvář problémům jako ekologická krize, tlak na rezignaci na možnost vytvoření bratrství mezi lidmi a mezi národy. Tlak na podlehnutí strachu. Jen když jsem to psal, jen když to vyslovuju, tak mi z toho není dobře po těle.
A do toho zaznívají dva tóny soudu mezi bohy. První tón je mohutný, majestátní, otevírá budoucnost, připravuje cestu tomu, kdo přináší vysvobození. Celý důraz vystihuje věta: „Já, Hospodin, jsem první, já budu též u posledních věcí.“ Druhý tón je ironický, znevažující, prostě si dělá legraci z těch, kdo berou vážně bohy, kteří si nárokují místo na piedestalu. „Řemeslník pobízí zlatníka, kovotepec kováře. Praví: „Spojme to! Bude to dobré!“ Pak upevní modlu hřeby, aby se neviklala.“
A teď to přijde, Kubíku! Ale ty to takto dělat nemusíš! V kralickém překladu je to zdůrazněno – „ALE ty, Izraeli, služebníče můj, Jákobe, kteréhož jsem si vyvolil, símě Abrahama, přítele mého.“ Tady je to obráceně – ano, rodiče Kubíka přinesli ke křtu, rozhodli se odevzdat Kubíka Pánu Bohu, ale zaznívá tu ono ALE – to Pán Bůh o Kubíkovi ví, Pán Bůh se k němu přiznal, Pán Bůh ho má ve své péči. Proto miluju křty dětí – Kubík je prostě přijatý nikoliv jako odpověď na nějaký svůj výkon, ale prostě proto, že ho má Pán Bůh rád.
A vy, Kristýno a Jakube, Simono a Lucie, tak můžete být Kubíkovi pouze svědectvím o tomto základním faktu - Pán Bůh ho má rád. A učit ho, co to znamená, že ho má někdo rád – aby si to uměl představit. Ono je to v tom vybraném textu vyjádřeno ve zkratce, ale je to právě o tom, že se Izrael, Jákob, má rozpomínat na všechno, co zažil s Hospodinem. Na všechny chvíle, kdy byl Jákob, Lstivý, plný zmateného hledání a představ, že si všechno musí urvat sám - a přece Boží milovaný. Na chvíle, kdy bojoval s Bohem a vybojoval si jméno Jisrá–el – tedy bojuje Bůh. Na chvíle, kdy měl pocit, že je všechno ztracené, že na něj Pán Bůh zapomněl, kdy už sám zapomínal volat ke svému Bohu a jen sklonil hlavu a trpěl v otroctví. Sevřen v přesvědčení, že něco jako spravedlnost je pouhou iluzí. Na chvíle, kdy s úžasem a vděčností zjistil, že Pán Bůh na něj nezapomněl a vyvedl ho ven ze všech úzkostí a strachů. Kdy ho ujistil, že je možné žít jinak, než mu vnucují všelijací bozi a bůžci a modly.
Je toho mnoho na vyprávění, je toho mnoho na připomínání, ale jedna věc je ta nejzásadnější. Milý Kubíku, nejsi sám, nemusíš mít strach. O tom mluví nejnádhernější věta z našeho textu, kterou jsem Ti napsal do Tvého křestního listu: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“
Ještě jednu důležitou věc bych Ti, Kubíku, chtěl říct. A nejen Tobě – i Valérce, i mámě a tátovi i nám všem. V textu, který jsi dostal do života, je ujištění, že Pán Bůh před Tebou rozmetá všechny nepřátele. A teď to bude těžké – ono se to tak neděje. Zjistil jsem to já, zjistili to už máma s tátou, obě tvé kmotry, každý z nás, kdo tu jsme. A přece platí, že se nemusíš ty, že se nemusí nikdo z nás, bát.
Další svědectví, které uslyšíš, je příběh Ježíše z Nazareta. Je to zvláštní příběh. Text, který je napsaný v knize proroka Izaiáše je plný naděje, protože pro Boží lid přichází vysvobození v postavě mocného krále, který se jmenoval Kýros. Porazil mocnou Babylonskou říši a pustil Boží lid ze zajetí. Tomu rozumíme. A přesto ten druhý text, který jsme dnes slyšeli, mluví o dítěti, které je nadějí pro všechny. To dítě vyrostlo a byl z něj člověk, který poslouchal Pána Boha a pomáhal všem, kdo byli odstrkovaní a nešťastní. On sám byl nakonec odstrčený, odsouzený k smrti – ale Pán Bůh ho neopustil a my věříme, že se k němu přiznal. Že se přiznal ke všemu, co Ježíš dělal a říkal. Že jej vzkřísil.
To všechno je za textem, který slýcháme o vánocích a který jsme slyšeli i dnes: „A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.““
Skutečně, Kubíku, nemusíš se bát. Patříš Pánu Bohu. Stejně jako Valérka. Stejně jako máma s tátou, stejně jako tvé kmotry, stejně jako každý z nás. Buď Bohu díky. Amen.
Píseň: 777 Buď mojí nadějí do příštích dnů
Představení křtěného: Milé sestry a milí bratři, členové církve Kristovy, rodiče Kristýna a Jakub Husákovi požádali o křest pro svého syna Jakuba. Staršovstvo se křtem velice rádo souhlasí. Jeho kmotrami jsou Simona Husáková a Lucie Kulhánková.
Prosím vás, abyste předstoupili. Všichni povstanou.
Slova ustanovení: Ježíš ženě odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
Slovo o křtu: Slyšeli jsme slovo o naději, kterou pro nás Pán Bůh připravil. Naději, ve které smíme přijmout, že jsme přijati. Naději života, jehož dárcem a zdrojem je Ježíš z Nazareta, ten Ukřižovaný a Vzkříšený. Kristus. Z toho se smíme radovat a za to děkovat. Toho pečetí je křest. Tuto pečeť si s sebou ponese životem i Jakub.
Křestní vyznání: Milá Kristýno, milý Jakube, nyní vyznejte spolu se svou rodinou a tímto shromážděním víru v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, víru v základní naději, kterou spolu všichni máme a ve kterou bude dnes pokřtěn Jakub. Učiňme to slovy Apoštolského vyznání víry, které spojuje křesťany všech dob a církví:
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Otázky:
Milá Kristýno, milý Jakube, milá Simono, vyznali jsme všichni společně svoji naději, že Pán Bůh přijímá v Ježíši Kristu Jakuba i každého z nás. Vyznali jsme svoji víru, že Pán Bůh v Ježíši Kristu nabízí život Jakubovi i každému z nás. Proto se vás ptám:
Chcete Jakubovi předávat ujištění, o Božím bezpodmínečném přijetí? Ujištění, že víra v Ježíše z Nazareta jako Krista vede k jistotě, že nikdy a za žádných okolností nebude sám? Jestliže chcete, odpovězte – ano, s pomocí Boží.
Chcete Jakuba vychovávat v jistotě, že jeho život je Božím darem a má obrovskou hodnotu? Že nic a nikdo jim tuto hodnotu nemůže vzít? Jestliže chcete, odpovězte – ano, s pomocí Boží.
Otázka kmotře:
Milá Lucie, nyní se ptám vás:
Chcete Jakubovi předávat životní jistotu, že je bezpodmínečně přijímán?
Jestliže chcete, odpovězte – ano, chci.
Chcete Jakubovi dávat ujištění, že jeho život je obrovským darem, za který může být vděčný a těšit se z něj? Jestliže chcete, odpovězte – ano, chci.
Otázka rodině a sboru: Milá rodino, chcete být společně svědectvím o Boží milosti a lásce Jakubovi a jeho rodičům? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.
Křestní akt: Pán Ježíš Kristus praví: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
Jakube, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
Požehnání křtěnému: Boží požehnání spočiň na tobě a zůstaň s tebou navždy. Amen.
Píseň: 354 Bože náš, Otče náš, do ruky Tvé
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, dnes Ti chceme uprostřed naší radosti odevzdat všechny ty, kdo se trápí.
Dnes, kdy jsme slyšeli o tom, že život má z Boží milosti budoucnost, myslíme na ty, kdo smysl života nevidí. Kdo jsou pod tlakem těžké životní situace a nevidí z ní cestu ven. Moc Tě prosíme, uč nás přinášet povzbuzení, uč nás předávat slovo Tvé naděje. Za to Tě, Pane, prosíme.
Uprostřed radosti z daru života, z fungujících vztahů v Kubíkově a Valérčině rodině, Ti odevzdáváme všechny ty, kdo se cítí opuštění, kdo nemohou najít partnerský vztah, kdo nemohou mít děti. Prosíme, uč nás svědčit o tom, že hodnota života není určována ani očekáváním naším, ani očekáváním našeho okolí. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, otevíráš před námi krásy svého stvoření, nabízíš dar života, nabízíš vztahy mezi lidmi a my lidé stále váháme, zda na nás nezapomínáš. Moc Tě prosíme, uč nás vděčnosti a důvěře. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, vyznáváme, že spolu s lidmi kolem nás jsme vyděšení z eskalace násilí na všech možných místech světa. Jsme nešťastní ze škatulkování životů na ty, které jsou hodnotné a na ty druhé. Pane, vyznáváme, že ztrácíme naději, že by lidskost mohla zvítězit. Prosíme o posílení všech, kdo se snaží o smíření. Prosíme, opatruj ty, kdo navzdory vzájemné nenávisti vidí člověka i tam, kde druzí vidí jenom nepřátele. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za Tvou církev. Aby nepřidávala rozdělení a nesnášenlivost, ale aby v pokoře naslouchala Tvému slovu o otevřenosti každému člověku, jak je přinesl Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš z Nazareta. Za to Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš nyní, prosíme, naše tiché díky a prosby.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě pro celé Tvé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.
Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje
a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby
a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.
Píseň: 421 Otevřete brány hradeb kamenných