Krouna 26. října 2025 19. po Troj.
Písně: 135, 623, 276, (679), 314 (= NZ)
Introit: Ž 78,2-4
Čtení: Ž 130
Text: Lk 5,17-26 (ČEP)
Poslání: Ef 4,22-32
Pož: Ž 121,5-8
Ž 138,8b: „Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!“
Slovo evangelia, na němž je založeno kázání, čteme u Lukáše, v 5. kap., ve verších 17 -26: 17 Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. 18 A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. 19 Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. 20 Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny." 21 Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?" 22 Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Jak to, že tak uvažujete? 23 Je snadnější říci `Jsou ti odpuštěny tvé hříchy´, nebo říci `Vstaň a choď?´ 24 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů." 25 A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. 26 Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."
Slyšeli jste slovo evangelia. Toto slovo nyní promýšlejme.
Sestry a bratři! Byl tam tenkrát kolem Ježíše pořádný nával! Špendlík by nepropadl! Vůbec se nedalo projít. Zástupy a davy se tísnily, jen aby každý byl Ježíšovi co nejblíž. – Kéž by tam, kde se káže evangelium, bylo vždy plno, do posledního místa, vyprodáno! Kéž by tam, kde je zvěstován Kristus, nebylo k hnutí, sestry a bratři! //Avšak – při bližším pohledu jsme překvapeni. Vždyť ti, kdo se shromáždili kolem Ježíše, jsou farizeové a zákoníci. Je jich tam spousta. Vždyť to jsou lidé, kteří přišli, aby dokázali, že Ježíš nemá pravdu! Nepřišli se učit, nýbrž poučovat! Bylo jich tam moc – a nikdo jiný se už k němu nedostal. Bariéra farizeů! //Neděláme to někdy také tak? Obklopili jsme Krista naučenou zbožností! Je v našem dokonalém obklíčení. Máme ho tady, mezi sebou, jen pro sebe. Je to námi skrytý Kristus. Přicházejí k němu ti, kteří se chtějí utvrdit, že oni mají pravdu. Ale jiní se k němu nemohou dostat! Nevidí přes ramena, nemohou se protlačit. Bariéra kolem Krista, hradba farizeů – to stojí za zamyšlení! //A přece jsou tu lidé, kteří se nedají odradit touto překážkou. Byli nejméně dva, neboť nesou nosítka. Ale byli možná i čtyři. Nesou ochrnutého. Chtějí k Ježíši. Je to však vyloučeno. Narazí totiž na zástup. //To se stává, že někdy není vhodná chvíle či příležitost. Asi by bylo moudřejší nechat to na jindy. Ono projít s takovým břemenem mezi množstvím lidí není nic jednoduchého. //Avšak ti muži jsou nesmírně vynalézaví! Když to nejde dveřmi, vylezou na střechu (plochou) a rozeberou strop. Spustí nemocného přímo Ježíšovi k nohám. – Jsme i my tak vynalézaví? Ve víře? Nedat se odradit a s nápaditou vynalézavostí se dostat k samotnému Spasiteli. Ti tam rozebrali střechu. Co jsme udělali my? Jsou lidé, kteří když narazí na překážky, někdy i na obyčejnou malichernost – třeba i ve sboru, v církvi – ztratí zájem! Jsou zklamáni, uraženi, obrátí se zády. Zády k lidem, k faráři, k církvi, k Bohu. Sebemenší potíž, nepříjemnost je zbaví vší chuti pokračovat. //Ale pozor! Kdo se chce setkat s Kristem, ten se ničím takovým nesmí nechat odradit a zastavit. Pojďme střechou – Ježíš za tu námahu stojí! //Důležitá otázka: Proč ti muži k Ježíšovi tak usilovně spěchají? Oni sami? Ne! Vždyť přece zůstali na střeše! Oni to všechno podnikli – kvůli nemocnému! Zdaleka nemysleli na sebe, ale na svého bližního, na svého bratra. A přesto právě o uzdravení rozhodla – jak je zřejmé – víra těch, kteří nemocného přinesli! Víra, že jen a pouze Ježíš může pomoci. To je důležité. Nemyslet ve víře na sebe, ale myslet na druhé. A dokonce jim umožnit – s nasazením všech sil – aby byli vystaveni blahodárnému účinku evangelia. //Je třeba si přiznat, že jsme sobci. Většina lidí věří proto, aby byli sami spaseni. A v této péči o sebe sama dbáme, aby naše strava byla vydatná. Avšak - běda nám, jestli se chceme duchovně nacpat! Běda nám, jestliže jsme si z víry udělali svou vlastní potřebu, vlastní potěšení. My se nemůžeme ptát, co mně víra dává, ale co já dávám víře. //Jako ti muži, co nesou ochrnutého. Vůbec nemyslí na sebe, na své spasení, ani na svou víru. Mají oči upřené ke Kristu a ruce plné práce s nemocným, o němž věděli, že ho musejí k němu dopravit.
Ti muži spustili ochrnutého k nohám Ježíše v očekávání uzdravení. Avšak co se nestane? ON MU ODPUSTÍ HŘÍCHY! No, prosím vás pěkně, co to má znamenat? To je tedy trpké zklamání! Jak pro ty čtyři, tak pro nemocného! Taková dřina, taková námaha – a Ježíš mu jen odpustí hříchy. Vždyť ten člověk potřebuje chodit! Ať jde k šípku s tím svým odpuštěním, tady je třeba zapracovat na těle! //Tak to vidí někteří. Druzí zvolí způsob říci totéž trochu zaobalaněji. 21 Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?". – A je to venku! Teď ho přistihli! Místo aby učinil zázrak – jak se to o něm povídá – on se rouhavě schovává za Boha. //Jenomže Ježíš jim odpovídá – a vzápětí i koná – tak, aby jim došlo, s kým to vlastně mají tu čest: 23 Je snadnější říci `Jsou ti odpuštěny tvé hříchy´, nebo říci `Vstaň a choď?´ 24 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů." Ten rozpor je jasný. Je snadnější říci pár slov o odpuštění, než uzdravit chromého. Jenže ten, koho máte mezi sebou, je mocen obojího. Je to Syn člověka, syn Boží. On uzdravuje duši i tělo zároveň. K čemu by to bylo, kdyby se člověk tělesně uzdravil – a přitom by dál žil ve hříchu? Ten uzdravený vstupuje do nového života s odpuštěním, bez vin. To je zvěst evangelia. Odpuštění hříchů a nový život. Bez postižení. Jakéhokoli.
Proto přišel Ježíš mezi nás.
Co bylo pak? Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."
Je to i nad naše chápání. Píseň „Návštěva v pekle“ ve zpěvníku Svítá končí slovy: „Dneska na hřích kašlou lidi z panelů – ty jdi a nehřeš více a Bohu zpívej halelu“.
Tak budiž, tak se staň, totiž Amen.
(Tomáš Jirků)