Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých se smíme radovat z adventní zvěsti, z Božího zaslíbení života všem lidem.
Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. (Ž 24,7)
Píseň: 435 Zvedněte brány svrchků svých
Modlitba: Bože, náš milostivý Otče,
ty slyšíš všechny, kdo k tobě volají. Skláníš se k poníženým.
Vstupuješ do lidských životů svou dobrou zprávou, ujištěním, že Tvá láska k člověku se nezastaví před ničím, i když to my sami považujeme za nepřekonatelné.
Osvobozuješ ty, kdo sami sebe svazují řetězy pýchy, zloby, sobectví a strachu.
Z takto osvobozených povoláváš svoji církev, aby po celém světě svědčila o tvé lásce.
Stojíme před tebou s prázdnýma rukama.
Nemáme, čím bychom se před tebou mohli chlubit.
Vše, co máme, máme ze tvé milosti.
Prosíme, obnov nás svým svatým Duchem.
Naplň naše srdce tvojí láskou.
Učiň nás tvými pravdivými svědky, abychom dokázali předat zprávu o Tvé milosti lidem kolem nás.
O to tě prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.
Čtení: Iz 2,1-5
Píseň: 452 Zavítej k nám, Stvořiteli
Text: Ř 13,11-14
Haleluja. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Haleluja. Ž 50,2-3a
Dnes je 1. neděle adventní a připadly na ni podle ekumenického lekcionáře nádherné texty. Jsou nádherné, protože jsou o naději. Jenže s nadějí je to těžké – při rodinných bohoslužbách jsme o naději mluvili a uvědomili jsme si, že naděje může člověka zavést na zcestí, že se může stát jakýmsi vytvářením nereálných světů útěkem z reality.. Jan Amos Komenský byl velice ceněn na poli pedagogickém, na poli výuky jazyků, ale když oslovil vůdčí duchy své doby spisem „Porada o nápravě věcí lidských“ v naději dialogu, v naději smíru rozhádaného světa vyčerpaného 30 letou válkou, byl označen za bláznivého starce. A přece právě z myšlenek prezentovaných v tomto spise Komenský vycházel ve své pedagogice, ony byly důvodem jeho snahy otevřít lidem bránu jazyků. Aby spolu lidé začali mluvit.
Stejně tak bychom mohli říci, že v knize proroka Izaiáše je mnoho cenných myšlenek, ale že dnešní text o cestě národů na horu Hospodinovu, o překutí mečů na radlice a kopí na vinařské noře, je takovou sympatickou pohádkou. Stačí se podívat kolem sebe. Všude vládne agrese. Ať už ve vojenské formě, v chování vůči skupině lidí, kteří jsou odlišní, nebo prostě v mezilidských vztazích.
Ale toto jsem nechtěl – nechtěl jsem mluvit a rozvádět skeptický pohled. To zvládneme každý sám. Ale zůstaňme u té zásadní otázky - má-li nejen biblické slovo naděje smysl. A to především do našich osobních životů – pak můžeme mluvit o naději společenské nebo i naději pro tento svět. Jsem hluboce přesvědčen, věřím tomu, že odpověď na tuto otázku každý sám nezvládneme. Žít odpověď na tuto otázku nezvládneme. Proto věřím, že má smysl sborové společenství, proto je pro nás tak důležitá rodina, proto je tak důležité bránit se denodennímu tlaku na individualizaci lidských životů.
Odvažme se tedy na počátku adventního období mluvit o naději a to právě ve sborovém společenství. Odvažme se tvrdit, že naděje existuje, že smíme věřit, že to, co slyšíme z dnešního textu proroka Izaiáše, má platnost. Národy poputují na horu Hospodinovu, Hospodinův soud je tím rozhodujícím slovem v té změti slov, kterou vnímáme kolem sebe. A tento soud vede k míru. Tedy – Hospodinův soud ochraňuje ty, kteří doplácejí na všechnu agresi v tomto světě. Oběti této agrese si v prostoru platnosti Božího soudu mohou ulehčeně vydechnout.
To je slovo naděje nejen pro Boží lid 8. století před naším letopočtem, ale pro všechny oběti, všechny trpící až do dnešních dnů. To je smysl zvěsti o Božím království, se kterou přišel Ježíš z Nazareta. Izaiáš končí svá slova výzvou: „Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle“. Pro tuto naději, pro toto ujištění, to má smysl.
Apoštol Pavel ve svém dopise sestrám a bratřím v Římě vyzdvihuje téma víry. Víry, že ten, o kterém víme, že přinesl ujištění o možností jiného, chcete-li alternativního života, šel právě kvůli těm, kteří trpí a jsou odmítáni, až na kříž. A Pán Bůh se k němu přiznal, vzkřísil jej, vyvýšil jej k sobě jako toho, kdo je tím určujícím při rozhodování o tom, jaký život má smysl, má budoucnost.
Tato důvěra dává sílu k životu. A to navzdory tomu, že naděje druhého příchodu Mesiáše, na kterou odkazuje ve svém textu apoštol Pavel, se nenaplnilo podle jeho představ. Ten ho očekával v krátkém časovém horizontu. A přece to, že se v tomto smyslu jeho očekávání nenaplnilo, nijak neoslabilo sílu naděje, kterou jeho zvěst měla a má. „Noc pokročila, den se přiblížil“.
Apoštolova zvěst, celé evangelium, dobrá zpráva, není založena na tom, jestli se naplní moje představy. Právě naopak, apoštol Pavel si byl jist silou, důvěřoval síle, která je nezávislá na jeho síle a schopnostech. Jeho ujištění, že „den se přiblížil“, znamená, že se jasně projeví platnost, potvrzení smyslu této důvěry. A proto už teď má smysl postavit svůj život na tomto základě. Na základě této důvěry, této naděje.
Navzdory skutečnosti, že starý věk, věk noci, má svoji zřetelnou sílu. To stojí za těmi zcela praktickými výzvami, etickými důrazy, které jsou vybrány jako protipól k veřejnému životu v Římě. Tedy – navzdory tomu jde a má se žít jinak. Protože je možné „obléknout se v Pána Ježíše Krista“. To tedy není pouhé podtržení výzvy k jinému životu. Tady jde o vydání se oné síle, která zcela přesahuje síly lidské. Odevzdání svého života Boží naději. Síle dne.
Tím se můžeme vrátit k zaslíbení z knihy proroka Izaiáše. Vždyť Ježíš se svou zvěstí o Božím království k tomuto zaslíbení přiznal. A tak i my v tomto adventním období smíme přijmout do svých životů ujištění, že Boží logika je jiná než logika agrese a ingnorování bolesti druhých. Smíme si troufnout mít naději. Boží logika, se kterou přichází ten, kterého v adventním období očekáváme, je o „překutí mečů na radlice a kopí na vinařské nože“. Je o soužití, je o naslouchání a pomoci obětem, těm, kdo mají bolest, je o lidském společenství. Je o Boží přítomnosti mezi námi, přítomnosti, která otevírá onu podivuhodnou naději na které smíme a máme vystavět svůj život. Je o Boží přítomnosti, která nás zve ke společnému stolu. Amen.
Píseň: 431 Navštiv nás Kriste žádoucí
Vyznání vin: Je tu hlas volající
na poušti.
Bůh nás volá s láskou.
Vyznejme svůj hřích a důvěřujme v Boží spásnou milost. Nejprve vyznejme každý sám v tichosti. … Každý za sebe nyní požádej: Prosíme Tě, odpusť nám.
Vyznáváme ti, Bože, že nejsme připraveni přijmout tvou cestu spravedlnosti, práva a pokoje.
Ty nás vyzýváš k pokání,
ale my odmítáme změnit své cesty.
Vyzýváš nás, abychom se vzepřeli útlaku,
ale my se smiřujeme se zlem.
Voláš nás ke smíření, ale my zůstáváme rozděleni a bojíme se.
Kdo tak chcete spolu se mnou vyznat, přidej se slovem: Vyznávám.
Odpusť nám, Bože milosti.
Vylij svého Ducha do našich životů
aby nám bylo odpuštěno, abychom byli osvobozeni,
a byli připraveni na setkání s tebou při příchodu tvého svatého království;
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Kdo tak spolu se mnou chcete poprosit, přidejte se slovem: Prosíme Tě, odpusť nám.
Slovo milosti:
Každé údolí bude naplněno
a každá hora se sníží
a křivolaké se narovná
a drsné se stane hladkým,
a každé tělo uvidí Boží spasení.
To je dobrá zpráva, na kterou čekáme:
Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno. Bohu díky.
Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.
Eucharistická modlitba: Opravdu je dobré a správné,
a děje se to k naší radosti,
abychom ti, Bože, děkovali za tou lásku.
Neboť ty nás očekáváš jako Otec milosrdenství
a tvůj Syn nám dává odvahu se k tobě navrátit
a svěřit se ve víře tvé milosti.
Proto tě chválíme vprostřed celého tvého stvoření.
Proto stojíme ve velkém zástupu těch, kdo žijí z tvé lásky.
Proto pozvedáme své hlasy do jediné chvály, která spojuje nebe i zemi
a se všemi anděly bez konce vyznáváme:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.
Připomínáme si dílo a utrpení našeho Pána Ježíše Krista, spoléháme na jeho oběť a slavíme jeho památku, jak nám přikázal. Prosíme o dar Ducha svatého, který nás proměňuje, který s námi tvoří společenství lidu Kristova, společenství, ze kterého smíme mít duchovní užitek, zdroj radosti a růstu v milosti.
Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“ (1K 11,23-26)
Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň
759 Radujme se vždy společně
Pozvání: Hospodin zve i nás: „Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.“
Slovo při propouštění:
Sám Bůh pokoje nechať vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 1Te 5,23
Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhoní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. 1Te 3,12n
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, jsme naplnění vděčností, že jsi nás přijal. Že nás přijímáš neustále. A chceme Tě nyní poprosit za všechny, kdo po přijetí touží a nedostává se jim ho.
Pane, prosíme za nemocné v našem sboru, v našich rodinách, v našem okolí. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za všechny, jejichž nemoc se stala cejchem, který je vyřazuje ze společnosti. Prosíme při příležitosti Dne boje proti AIDS, za všechny, kdo trpí touto nemocí i za jejich blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kteří jsou ničeni představou, že jejich život musí být dokonalý. A ve snaze naplňovat tuto dokonalost se vzdalují druhým lidem. Prosíme, abychom dokázali svým životem ujišťovat o tom, že existuje bezpodmínečné přijetí, že Ty v Ježíši Kristu přicházíš za každým člověkem. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo už rezignovali na sny. Kdo už rezignovali na to, že je možné usilovat o plný život pro každého člověka. Prosíme, jeden za druhého, prosíme za naše děti a vnoučata. Prosíme, abys nám všem dal sílu a odvahu dát se do služeb zaslíbením, která jsi lidem nabídl. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za příbuzné ničivého požáru v HongKongu. Prosíme za příbuzné obětí záplav v jihovýchodní Asii. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, uč nás vnímat potřebu pomoci obětem agrese na Ukrajině, v Gaze, v Jemenu, v Afgánistánu a na mnoha dalších místech. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za nás jako za částečku Tvého lidu. Prosíme, posiluj nás, abychom dokázali otevírat cestu k plnému životu pro všechny, kdo trpí.
Prosíme, vyslyš nás, když Ti v tichosti odevzdáváme své díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.
Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje
a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby
a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.
Píseň: 291 Buď Pánu čest