Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách v poslední den kalendářního roku a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Introit: Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc má jest od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Ž 121,1n
Píseň: 158 (Ž 125) Všichni, kdo skládají v Pánu své doufání
Modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou jako Tvoje děti. Přicházíme poděkovat a odevzdat všechno, co jsme v minulém roce prožili. Každý toho máme mnoho na srdci. Ale především přicházíme děkovat, že máme za kým a kam přicházet, že smíme vědět, kde je náš domov. Děkujeme, že Tě smíme nazývat naším Otcem, děkujeme, že nás tento vztah přivádí za Tebou do společenství s těmi, které sis povolal a kteří tak smějí tvořit Tvoji církev.
Děkujeme, že se smíme v tomto společenství učit rozpoznávat nový prostor pro život – nejen pro nás, ale pro celé stvoření. Prostor, který se nám otevřel ve smrti a vzkříšení Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Vyznáváme, že v tomto prostoru neumíme žít, že z něj utíkáme nebo jej zanášíme nepořádkem svých představ i představ tohoto světa. Ty to vidíš, vidíš i naši slabost, když nás voláš k nápravě. A místo odmítnutí za námi přicházíš, nabízíš nám u svého stolu posilu, novou důvěru, novou naději. Abychom rozpoznali, že Ty sám nás bereš za ruku a vedeš domů a učíš nás tu žít.
Za to všechno Ti chceme dnes zvlášť poděkovat. A poprosit za celou Tvoji církev, aby dnes i v celém příštím roce byla svým bližním svědkem o Tvém soudu, který je tak nepochopitelně naplněn Tvoji milostí. Amen.
Čtení: Ž 147
Píseň: 625 Ó slunce spravednosti
Text: Mt 8,18-27
Haleluja. Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy. Haleluja. Ž 145,21
Jsme na konci kalendářního roku. Sice ten předěl roku vlastně jako křesťané vnímáme na počátku adventu, ale jsme prostě součástí kultury, ve které se předěl vnímá koncem kalendářního roku starého a začátkem kalendářního roku nového. A tak se i my ohlížíme a zároveň vyhlížíme to, co přichází. A uvědomujeme si, že skutečně nejsme nijak odděleni od lidí kolem nás. Od jejich radostí, smutků, bolestí i naděje. Stačí se ohlédnout za minulým rokem. A tak plujeme životem, tak jako učedníci. Plujeme po moři, které je velice proměnlivé.
Když jsme byli s Marií kdysi u Genezaretského jezera, o kterém je v textu řeč, bylo úplně klidné a zdálo se nám, že snad a ni není možné, aby se jednalo o to „rozbouřené moře“, o kterém psal evangelista. Ale náš průvodce nás ujistil, že když se rozfouká vítr a zvednou se vlny, budí i dnes Genezaretské jezero respekt. O to víc v době, kdy rybářské lodě byly mnohem víc zranitelné. Obraz moře byl ve starověku velice známý a typický pro zobrazení životní cesty. I dnes je cesta po moři něčím, kde nejde vychytat všechny nenadálosti, všechny náhody, všechna nebezpečí. Zosobněním této skutečnosti byl a zůstává „nepotopitelný“ parník Titanic. Při plavbě po moři se tak velice často stávala příjemcem obětí bohyně Štěstí – Fortuna.
Jakoby se nic nezměnilo – stále se zdá, že náhoda, štěstí, smůla, hraje v našich životech zásadní roli.
Ovšem – Ježíšovi učedníci jsou ve výrazně jiné roli. Text o plavbě na rozbouřeném moři nestojí u evangelisty Matouše osamoceně. Jeho součástí jsou předchozí oddílky, které jsou o následování. Ježíš v nich upozorňuje, že následování Syna člověka není rozhodně o nějaké jistotě: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Zároveň je následování často o bolestivých rozhodnutích, která narušují ty základní jistoty a vazby, které člověk má. „Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“
A hned vzápětí následuje slovo „Vstoupil na loď a učedníci ho následovali“. Učedníci tedy přijali všechno, o čem Ježíš mluvil, když vykresloval rizika pro ty, kteří by jej chtěli následovat, a vstoupili na loď. Vydali se na cestu po vodě, která symbolizovala naprostou vydanost, naprostou nejistotu. Následovali Ježíše – a přesto přichází bouře. Stále znovu jsme tím zaskočeni. Žádný klidný život za odměnu. A kdyby jen přišla bouře – čteme, že loď už mizela ve vlnách - a Ježíš spal. Ten, kterého následovali, ten do jehož rukou svěřili své životy – ten spal. O tom Ježíš ale nemluvil, to jsme nečekali!
Osobně jsem rád, že tuto situaci učedníci nezvládli. Protože na tu loď mohu nastoupit také. A já nastoupil. Protože chci následovat. A i já cítím ty vlny, cítím strach učedníků, kteří vyděšeně volají na Ježíše. Na toho, za kterým se vydali a který je, zdá se, opustil. Je to to, co jsme cítili mnohokrát v minulém roce, to, co nás určitě čeká i v roce příštím. Zkušenost selhání víry.
Jsem rád, že dnes jsou v našem sboru bohoslužby. A to bohoslužby s večeří Páně. Že o této zkušenosti mohu mluvit, že ji mohu sdílet, že s ní mohu přistupovat spolu se všemi vámi do společenství kolem stolu, do kterého jsme zváni. Že tu smíme slyšet ten hlas, který tiší naše zděšení a povzbuzuje naši víru – „Proč jste tak ustrašení, vy malověrní?“
„No, Pane, protože se cítíme sami ve vší té bolesti, kterou nejsme schopní zpracovat.“
Zatím jsem se neodvážil otevřít knihu Viktora Frankla „A přesto říci životu ano.“ Viktor Frankl v této knize zpracovává své zkušenosti z vyhlazovacích táborů, kterými prošel. A ukazuje základní lidskou potřebu vnímat smysl svého života i v těch nejtěžších podmínkách. Když se po válce objevila kniha amerického rabína o nemožnosti víry po Osvětimi, Viktor Frankl na to odpověděl, že to ale není pohled těch, kdo prošli peklem vyhlazovacích táborů. Kdo v Osvětimi byli.
My bychom mohli říci, že uprostřed všech našich krizí, uprostřed bouří, které nás potkaly a ještě potkají, hledáme kotvu, hledáme, co nebo kdo by nám připomněl základní smysl našich životů. Na co, komu, jsme vlastně kývli, když jsme se rozhodli následovat Ježíše z Nazareta jako Krista. Jako toho, koho Bůh poslal na tento svět, aby se stal záchranou člověka i celého stvoření.
Na dnešní neděli byl v Heslech Jednoty bratrské vylosován verš z Žalmu 147. Celý žalm začíná zvoláním: „Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.“ Halelu-yah – tedy Chvalte Pána. A následuje výčet Božích mocných činů, jak je vnímal žalmista. Je neuvěřitelné, že žalmistovy texty držely a drží člověka nad vodou uprostřed krizí. Je neuvěřitelné, že mu dodávají jistotu životního smyslu. Ale dodávají. Můžeme si to uvědomit spolu s evangelistou Lukášem, který dal žalmovou chválu na začátek svého spisu ve chvalozpěvech Marie a Zachariáše.
A my můžeme připojit chválu za Boží cestu k člověku v narození dítěte, které je Mesiášem. Chválu, která odráží zkušenost bezmoci kříže.
Toto je mé vyznání. Neznám jinou cestu, jak upevňovat naději víry v Boží jednání v našich životech než to, že si je budeme připomínat. Že, stejně jako žalmista budeme volat k Bohu ve chvalozpěvy, i prosby ve chvílích, kdy „loď už bude mizet ve vlnách“. Kristus je s námi. Byl s námi po celý minulý rok a bude i v roce příštím. Je to on, jehož moc je větší než moc větrů a moře. Je to on, ke komu smíme a máme volat, jehož nabídku života v Božím království si máme připomínat. Amen.
Píseň: 712 V Tvé síle, Pane, Bože můj
VP:
Vyznání vin: Ježíš k nám přichází - do našich pochybností a strachu a říká: Pokoj s vámi.
S důvěrou v Boží milosrdenství vyznejme své hříchy – nejprve každý osobně v tichosti odevzdejme Bohu vše, co nás trápí, co nás tíží. … Společně poprosme: Pane, odpusť nám.
Svatý Bože, vyznáváme
že jsme nebyli věrnými svědky
vzkříšení.
Ježíš stojí mezi námi ve slově, svátosti a bližním,
ale my ho nepoznáváme.
Ježíš nám vládne jako vzkříšený Pán všech, ale my ho nedokážeme uctít.
Ježíš se v nás pohybuje skrze působení tvého Ducha,
ale my na něj nedokážeme reagovat.
Odpusť nám, Bože milosti. Udržuj nás ve své přítomnosti, veď nás svým slovem a naplňuj nás svým Duchem, abychom mohli hlásat dobrou zprávu o Ježíši Kristu, který skutečně vstal z mrtvých!
Slovo potěšení: Ježíš nás shromažďuje, abychom přijali Ducha svatého.
a posílá nás, abychom se podíleli na jeho díle smíření.
Přijměte tento dar nového života: Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno. Bohu díky.
Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.
Modlitba: Vpravdě jsi svatý, Bože,
a jsi pramen všeho posvěcení.
Z temnoty přivádíš světlo,
ze smrti život,
z mlčení slovo.
Děkujeme ti za náš život
a za svět, který jsi nám dal.
Děkujeme ti za nový svět, který přijde,
a za lásku, která naplní všechno.
Chválíme tě za milost,
o které nám svědčí příběhy Tvého lidu.
Děkujeme Ti za zaslíbení daná Abrahamovi,
děkujeme za jejich naplnění.
Za záchranu z Egypta,
za dar zaslíbené země,
za tvou věrnost smlouvě,
za návrat z vyhnanství
a za slova proroků,
která platí.
Chválíme tě za tvého jednorozeného Syna,
který všechna tvá zaslíbení naplnil
a ještě naplní.
V něm máme život.
Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.
Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“
(1K 11,23-26)
Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:
Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň
759 Radujme se vždy společně
Pozvání: Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.
Přijímání: Společenství těla Kristova.
Společenství krve Kristovy.
Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.
Amen.
Galatským 1:3-5
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že Ty nabízíš život každému člověku. Že pro každého je tu Tvoje naděje. A chceme moc poprosit, abys nás vedl za těmi, kteří jsou rozbolavělí, kteří se cítí sami, kteří jsou odmítáni.
Prosíme za všechny, kdo jsou nemocní, kdo jsou unavení. Vyslyš nás, když Ti je v tichosti odevzdáváme. … Prosíme, abys nás vedl tak, abychom, jim byli posilou. Za to Tě, Pane, prosíme.
Děkujeme za rodiny, ve kterých se narodilo miminko, nebo kde miminko čekají. Prosíme, abys je provázel svým požehnáním. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme dnes za ty, kdo jsou sevřeni bolestí nad ztrátou blízkého člověka. Prosíme, uč nás jim naslouchat, uč nás být jim nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za blízké obětí zabíjení v Izraeli i v Gaze, na Ukrajině, v Jemenu, a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za oběti klimatických změn. Za ty, kdo musí odcházet ze svých domovů kvůli nouzi, záplavám, suchu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za nás všechny, kdo jsme zmatení z událostí kolem nás, kdo mnohdy nevidíme dobré řešení. Prosíme, dávej nám sílu, abychom nepodlehli nenávisti vůči těm, kteří vidí věci jinak než my. Prosíme zároveň, uč nás být hlasem těch, jejichž hlas nikdo neposlouchá. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo touží po porozumění, kdo touží po blízkosti druhého člověka a pro svou odlišnost jsou odmítáni. Prosíme, uč nás otevřenosti vůči lidem, kteří jsou jiní a kterým nerozumíme. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za nás, kteří jsme se směli setkat s Tvým evangeliem, moc prosíme, abychom v něm nacházeli světlo nejen pro sebe, ale i pro druhé. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, odevzdáváme Ti v tuto chvíli v tichosti své díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, Tě nyní oslovujeme jako svého Otce:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.
Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26
Píseň: 620 Moc předivná nás všude obestírá