Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám ve společenství v této modlitebně, kam jsme směli přijít na Boží pozvání.
Introit: Procitni, Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství! Ž 44,24.27
Píseň: 63 Hrad přepevný je Pán Bůh náš
Modlitba: Pane, stojíme v úžasu nad tím, že jsme byli Tebou pozváni do tohoto společenství. Tvá bezpodmínečně otevřená náruč naplňuje světlem naše životy.
Pane, děkujeme Ti, že se nám tento zázrak přijetí stále znovu otevírá ve zvěsti Ježíše z Nazareta. Že se nám otevírá právě tváří v tvář mezním situacím našich životů ve zvěsti o Ježíšově smrti na kříži a vzkříšení.
Pane, moc Tě prosíme o posilu v Duchu svatém, abychom o této Tvé otevřenosti dokázali svědčit svými životy. Amen.
Čtení: Ž 111 a 112
Píseň: 320 Já chtěl bych, Bože můj
Text: Mt 5,13-20
Haleluja. Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání. Haleluja. Ž 67,2a
Dnes před námi ekumenický lekcionář otevřel velice náročný text. Ono není divu, protože je součástí Ježíšově Kázání na hoře. A hned na začátku jsme vystaveni otázce, která je pro četbu jakéhokoliv textu – a biblického textu zvlášť – velice důležitá. Komu je tento určen? Kdybychom si tuto otázku nepoložili, tak vznikne klasický problém – slovo povzbuzení si přivlastní ten v moci postavený a slovo o poslušnosti pěkně určí těm, kdo jsou bez-mocní a jen tím utvrdí jejich postavení. Tyto hrátky s určením biblických důrazů provázejí četbu Písma už od jeho počátků.
A tak i nad dnešními texty, jejichž pochopení se rozpíná od ujištění o tom, že jsme solí, že jsme světlem až po výzvu, abychom solí i světlem byli, se tato otázka vznáší. První, co mě napadlo, protože prostě jsem tak nastavený, bylo pochopení těchto textů jako slovo povzbuzení. Pro nás, pro tento sbor.
A tak mě potěšilo, když jsem ve výkladu k dnešnímu novozákonnímu textu bratra profesora Jiřího Mrázka našel podtržení této povzbuzující role. Prostě proto, že toto podobenství následuje bezprostředně po blahoslavenstvích. Jiří Mrázek kouzelně rozehrává hru právě s tím, komu jsou tato slova určená. Ano, učedníkům, ale to jsou ti, kteří na tom budou velice často stejně jako ti odstrčení, jako ti bez hlasu, jako ti bez moci, ke kterým se Ježíš obrací v blahoslavenstvích. A přece budou tou solí – ke svému vlastnímu překvapení - i k překvapení svého okolí. To se mi moc líbilo a měli bychom si toto ujištění pustit k tělu. Naše bezmoc, kterou často cítíme, nemusí znamenat faktickou zbytečnost – neslanost, temnotu – pro naše okolí. Myslím na mnoho těch, kteří byli v životě zvyklí být velkou pomocí a najednou nemohou a mají pocit, že jejich život je zbytečný. A přitom jejich okolí vnímá samu jejich přítomnost, samo jejich bytí jako velké požehnání. Jsou solí země, jsou světlem světa. A toto ujištění platí i pro nás.
ALE – ano, je tu jedno velké ale. Slova o soli a o světle nemají být a nejsou pouhým uklidňováním, jsou velikou výzvou. Je v nich i ono upozornění, že sůl může pozbýt slanost. Že světlo, které je schované pod nádobou je k ničemu. A to vše vyústí do slov: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ A co víc – hned vzápětí mluví Ježíš dokonce o naplňování Zákona a tento jeho důraz vrcholí slovy: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“
Ano, Ježíš mluvil vyostřeně, ale přesto tím nemůžeme jeho slova prostě smáznout. Jeho výzva tu je a evidentně na nás má nárok. Jakobychom se zamotali do nároků, které drtí – buďte solí, buďte světlem. Solíte dost, svítíte dost? Co náš sbor, co my osobně? Trápí mě to, co vlastně nabízí Ježíšova zvěst – tady konkrétně v Matoušově evangeliu? Je to povzbuzení, je to nárok na naše skutky? Spojuje něco dnešní napětí v Ježíšových slovech?
Vraťme se k žalmům 111. a 112., které byly prvním čtením. A nebyly jím náhodou. Žalm 112. je naplněný blahoslavenstvím pro toho, kdo naplňuje právě spravedlnost. Shrnuto - kdo má zálibu v Božích přikázáních. Takže žalm 112. zcela souzní s Ježíšovými slovy o spravedlnosti zákoníků a farizeů. Nebo ne? Když jsem se začetl do výkladu k tomuto žalmu, tak mě okouzlilo, jak tento jeho důraz nakonec vyznívá. A že je vlastně i odpovědí na naši otázku, co to je za skutky, ke kterým nás Ježíš vyzývá. Žalm 112. totiž nestojí osamoceně. Je odpovědí na žalm 111.
A žalm 111. je naplněný díky za Boží dílo. Krok za krokem jsme tu vtahováni do vděčnosti za Boží jednání, které nám nabízí život. Které náš život zahrnuje do své smlouvy a dává mu tak smysl, dává mu tak naději. Žalmista vyjadřuje radost, že smí vědět o Hospodinových činech, že smí znát Boha, který je milostivý a plný slitování. Jehož činy jsou spravedlnost a právo, Boha, který je věrný. Když čtu nebo naslouchám tomuto žalmu, mám pocit, že se žalmista až zalyká, hledá slova, jimiž by vyjádřil svou radost z Božího díla. Žalm 111. končí slovy: „Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!“ A žalm 112. odpovídá: „Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!“
Žalmista nás tu zve ke vstupu do Božího díla, které Bůh ze své milosti uskutečňuje. Moudrost lidská není v očích biblických svědků nezávislým lidským výkonem. Je ochotou vstoupit ve víře do Božího děje a nechat se jím utvářet.
Není možné v tuto chvíli nevzpomenout na slova apoštola Pavla v 1. listu do Korintu, která jsou dalším textem pro tuto neděli: „Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.“
A to je také smysl Ježíšových slov: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Nebo slova o spravedlnosti, která přesahuje spravedlnost zákoníků a farizeů. Jde o ochotu vstoupit ve víře do Božích dějů. Přijmout pozvání. A to každý s těmi silami, které máme. Protože skutečně o naše síly nejde. Pak můžeme být solí země a světlem světa. Pán Bůh nám v tom pomáhej. Amen.
Píseň: 679 Pomoz mi, můj Pane
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, stojíme tu před Tebou jako prosebníci. Máme toho před očima mnoho. Mnoho konkrétní lidí. Mnoho událostí, které nás trápí, protože v našich očích berou lidem naději.
Pane, odevzdáváme Ti své blízké a přátele. Odevzdáváme Ti je a zároveň prosíme, abys nám ukazoval, jak být pomocí, jak být oporou. Za to Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti všechny ty, kteří jsou sevřeni strachem. Moc Tě prosíme za Tvou církev, abychom dokázali do strachu a beznaděje vstupovat s nabídkou konkrétní naděje. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme Tě za porozumění mezi náboženstvími. Prosíme za ekumenu v naší zemi. Prosíme za nového pražského arcibiskupa. Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti ty, kteří se snaží být lidmi. Prosíme, abys vstupoval do jejich únavy a deziluze. Prosíme o smíření s Tebou, smíření se sebou samými i s druhými. Aby do lidských životů vstupovala Tvá síla a odvaha k lidskosti naplněné Tvým milosrdenstvím. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, jejichž problémy přesahují naše chápání, naši schopnost jejich řešení. Moc prosíme, abys nás povolával do své služby a otevíral řešení, na která se sami necítíme dost silní. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo jsou vystaveni zabíjení. Prosíme za ty, kdo jsou na útěku. Prosíme za lidi v Gaze, na Ukrajiě, v Jemenu, v Sýrii, v Íránu, v Afgánistánu, v Libyi, v Kongu. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Děkujeme a prosíme za ty, kdo se snaží být pomocí. Kdo nepodlehli nenávistné kampani sobectví. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu.
Ef 5,8-10
Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26
Píseň: 415 Ach, zůstaň svou milostí (Skuteč 416)