Pozdrav: Vítám vás na bohoslužbách, při kterých se smíme radovat a těšit se na slovo naděje.
Introit: Pojďte, slyšte všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Ž 66,16
Píseň: 79 sl.1-4.7-8 Nuž pojďte a Bohu plesejte
Modlitba: Pane Bože, jsme dnes plni vděčnosti. Za posilu, kterou smíme přijímat ze setkání s lidmi, kteří jsou nám blízcí. Za možnost rozhovorů, sdílení našich radostí i starostí. A za to, že jsi před námi v plnosti významu té skutečnosti otevřel možnost sdílet společně svou naději, že jsi s námi. Že jsi s každým člověkem v každé chvíli jeho života. Amen.
Čtení: Rt 1,14-22
Píseň: 241 Kdo mě z pout mých ven vyvodí
Text: J 5,1-14
Haleluja. Kdo ve svém soužení úpěli k Hospodinu, ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná. Haleluja.
Ž 107,6a.8
Tentokrát jsem nevyužil texty ekumenického lekcionáře, protože jsem narazil na text z Janova evangelia, který jsme slyšeli. A já si uvědomil, jak základním textem pro mě je. Jak jsou pro mě důležité jeho důrazy. A že je jich tam skutečně požehnaně.
Tím prvním je pro mě množství lidí, kteří jsou postiženi něčím, co jim ničí život. To, že je tato informace zahalena do zázračného hávu, nic nemění na onom základním faktu, že ti lidé v příběhu doufají, že by jim „něco“ mohlo pomoci. Stoprocentní to není, ale co kdyby. Není to nic, nad čím bychom se mohli usmívat – tato víra v prvoplánové zázraky patřila tehdy – a mnohdy stále patří – k prvkům, které jsou součástí náboženství. Ostatně dnes ta sázka na něco, co by mohlo změnit naši lidskou situaci, není často o nic méně bizarní a přesto lidé vkládají své doufání do něčeho, čemu my nevěříme a přesto je tím základem ona existenciální situace, ze které se člověk touží dostat. Tak i tady se před námi otevírá děsivý pohled na lidskou bolest ze které vzniká strašlivá soutěž o naději. Lidé, kteří skutečně nejsou zlí, ale najednou odstrkují jeden druhého, aby se dostali ze situace, do které spadli. Znovu a znovu se to v lidských dějinách opakuje – ti ohrožení se vymezují vůči těm, kdo jim konkurují v možnosti ze z ohrožení dostat.
A do toho vstupuje Ježíš. A z této děsivé soutěže člověka vysvobozuje. On přichází za konkrétním člověkem. To, že oslovuje jednoho člověka z celé velké skupiny lidí, není ukázkou toho, že Pán Bůh si vybírá jen některé a ostatní nechává svému osudu. Není to svědectvím o selekci, ale o tom, že pro Pána Boha neexistuje anonymní dav, ale vidí každého jednoho člověka. Na každého si „udělá čas“.
To je zcela zásadní – protože jedna věc je lidské trápení a druhá, jestli je na ně člověk sám nebo má vedle sebe někoho, kdo mu je pomáhá nést. „Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.““ Ježíš přichází k člověku, který 2/3 mého života čeká, jestli mu někdo pomůže. Jestli si ho někdo všimne. Jestli je pro někoho ještě člověkem. Jestli pro něj existuje naděje. A tohoto člověka se Ježíš ptá, jestli chce být zdráv. Moc se mi líbí odpověď toho nemocného – protože je naprosto pochopitelná, naprosto lidská. „Cožpak o to, o chtění by nebylo, ale nemám nikoho… A sám se z toho prostě nedostanu. Na to nemám sílu.“
Hodně mi to připomíná reakci Noemi, která už uslyšela slovo naděje. Už uslyšela, že nezůstane sama. Ale bolest jí zabránila vnímat naději, která už vstoupila do jejího života. Zabránila jí vnímat Boha, který poslal svého anděla. Ale tato lidská neschopnost vnímat Boží přítomnost nic nezměnila na Boží záchranné akci v životě Noemi, nic nezměnila na Ježíšově pomoci nemocnému člověku a nic nemění ani na tom, že Pán Bůh vstupuje i do životů našich.
„Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi lože své a choď!““ A nemocný uposlechl. To není nic jednoduchého. To je víra. V případě Noemi to trvalo nějakou dobu a Rút jí musela svou vytrvalou pomocí naučit naději ve svém životě vidět a žít. A přijmout. Jednat tak, že Boží naděje existuje, že pro Hospodina není nikdo odstraněn ze seznamu lidí. Ochrnutý z příběhu evangelisty Jana uposlechl a naději do svého života přijal.
Bylo by hezké, kdyby tady mohl příběh končit. Ale nekončí. Naštěstí pro nás. Protože my moc dobře víme, že život není o tom, že bychom přijali naději a bylo vyhráno. Že bychom uvěřili, že Ježíš z Nazareta byl skutečně poslán Bohem a nabídl a nabízí nám život navzdory všem silám působícím proti němu. Bylo by to sice hezké, ale ono mě to tak nefunguje. Zažívám neustálý zápas o naději. Ten člověk vzal své lože a vyrazil celý rozradostněný, s otevřeným hledím do světa. Ale ono se ukázalo, že jeho naděje byla špatná naděje. Že jeho radost byla špatná radost – protože neprošla cenzurou. Já vím, že evangelistův důraz je o tom, že ti druzí nemají pravdu, ale má ji Ježíš. Ale píše to pro lidi, kteří byli vyhnáni ze společenství, ve kterém byli doma. Kde znali sousedy, kde se radovali z narození dětí, kde plakali, když zemřel někdo jim blízký. A najednou museli pryč. Protože špatně věřili.
„Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ „Jsem zdráv, podívejte, byl jsem 38 let chromý, byl jsem 38 let opuštěný, nikdo se o mě nezajímal. Ani vy jste se o mě nezajímali. A pak přišel člověk, který si mě všiml, přišel za mnou a řekl mi ‚Vezmi své lože a choď‘. Je asi směšné, že své lože stále nosím, ale já ho unesu. A chodím!“
Karel Čapek ve svém apokryfu „Pilátovo krédo“ rozehrál nádherný rozhovor mezi Pilátem a Josefem z Arimatie. Miluju tento text a kousek vám nabídnu: „Vy jste divný národ, který mnoho mluví. Máte samé farizeje, proroky, spasitele a jiné sektáře. Každý, kdo udělá nějakou pravdu, zapovídá všechny ostatní pravdy. Jako kdyby truhlář, který udělá novou židli, zapovídal sedět na ostatních židlích, které kdo udělal před ním. Jako by tím, že se udělá nová židle, byly zrušeny všechny staré židle. Konečně je možno, že nová židle je lepší, krásnější a pohodlnější než ty ostatní; ale proč, u všech všudy, by si člověk unavený nemohl sednout na kteroukoliv mizernou, červotočivou nebo kamennou židli? Je unaven a zlomen, potřebuje oddechu; a tu vy ho zrovna násilím taháte ze sedátka, na které klesl, aby se přestěhoval na to vaše. Nechápu vás, Josefe.“
Zůstane mi, zůstane nám, naše naděje, kterou nabídl Ježíš z Nazareta? Prostá naděje, že účast, zájem o druhého člověka, respekt k němu, má budoucnost? Nebo nás utlučou argumenty, jak správně věřit, jak správně cítit, jak správně smutnit, když je nám smutno, jak se správně radovat, když máme radost?
Nadějí dnešního textu je, že se Ježíš znovu objevuje na scéně a přichází za zmateným člověkem, kterému se radost nějak začala vytrácet. Kterému se začala vytrácet naděje. „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ Jsi zdráv. Otevřel se před tebou život. Ten život, který nabízí Bůh v Ježíši Kristu – tedy život darovaný bez podmínek. Přijmi jej. Nehřeš. Neodmítej jej. Nezavírej před ním dveře. V něm se nemusíš handrkovat o pravdu, protože tady je místo pro všechny. Amen.
Píseň: 640 Díky
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, přijali jsme od Tebe posilu do příštích dnů a moc Ti za to děkujeme. Děkujeme, že ji nabízíš každému. Chceme Ti v tuto chvíli odevzdat vše, co nás trápí, co nás čeká a my se toho obáváme, ale i to, na co se těšíme.
Pane, děkujeme za narozené i ještě nenarozené děti a prosíme za ně i za jejich rodiny. Prosíme, pomáhej rodičům, prarodičům, pomáhej nám všem být pro ně svědectvím o darovanosti života, darovanosti přijetí, které nabízíš bez podmínek. Prostě proto, že nás máš rád. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme, veď nás k vzájemnému naslouchání. Prosíme, abys nám pomáhal pochopit se navzájem, pochopit lidi kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme, veď nás za těmi, kteří potřebují pomoc, kteří potřebují povzbudit. Za nemocnými, za opuštěnými, za těmi, kdo jsou odmítáni z důvodů své odlišnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, odevzdáváme Ti své nejbližší. Prosíme, abys nás učil spolu komunikovat, prosíme, abys nás učil být si vzájemně oporou. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, trápí nás stav naší společnosti. Moc prosíme, abys nám dával sílu nepodléhat skepsi, nepodléhat nenávisti, abys nám dával sílu povzbuzovat ty, kdo se snaží vytvářet prostor pro důstojný život pro všechny lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny lidi, kteří žijí v ohrožení života. Ať už zbraněmi nebo klimatickými změnami. Prosíme za lidi v Gaze, v Libanonu, na Ukrajině, v Íránu, v Jemenu, v Súdánu a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.
Fp 4,4-6
Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7
Píseň: 685 I když se rozcházíme