Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, kde jsme se sešli v naději setkání s naším Pánem a Spasitelem.
Introit: Hlahol Hospodinu celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Ž 100,1n
Píseň: 128 Oči všech se upírají s důvěrou k Tobě, Pane
Modlitba: Pane, dnes chceme děkovat, že s námi počítáš. Že neřešíš naše selhání, že neřešíš náš strach a nevíru, ale otevíráš výhled na svůj prostor naděje a posíláš nás, abychom do něj zvali. Aby nezůstal uzavřen pro ty, kdo jsou odmítáni, kdo jsou opovrhováni jako ti, kdo nejsou dost dobří pro pravidla tohoto světa, jak je nastavili všichni ti mocní, kteří řinčí zbraněmi a mocenskými ideologiemi.
Svatý, ve vodách Jordánu jsi prohlásil Ježíše za svého milovaného Syna. Pošli svého Ducha Svatého, aby nás pomazal, abychom byli naplněni tvou milostí a jako tvé milované děti byli svědectvím o Tvém království. Amen.
Čtení: Iz 42,1-9
Píseň: 246 Pane, dnešek je den chvály
Text: Mt 3,13-17
Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Haleluja. Ž 72,18
To, co jsme slyšeli v 1. čtení z knihy proroka Izaiáše, je hodně zvláštní. Až provokativní. Židé jsou v babylónském zajetí a téma zajetí bylo logicky tím, co je zaměstnávalo. Nejen to, že cizí velmoc zničila celou zemi a významné obyvatele odvlekla do zajetí. Ale především to, že vlastně selhalo vše, čemu věřili. Vždyť byl zničen Hospodinův chrám v Jeruzalémě – až hmatatelně se ukázalo, že cizí bohové jsou silnější, než Hospodin. A jestliže tomu tak není, pak se Hospodin rozzlobil a odvrátil svou tvář od svého lidu a nechal ho odvléct ze zaslíbené země, kterou svému lidu daroval. Prostě naprostá ztráta všech jistot, se kterou se museli Židé vyrovnat.
A do toho zaznívá - „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.“ Naprosto absurdní. V situaci, kdy si nejsem jist naprosto ničím, přichází Boží slovo s tím, že má pro mě úkol. Že tu jsem od toho, abych vstoupil do toho děje, který mě svírá a zvěstoval Boží představu o tom, co má v tomto světě hodnotu a co ne. Tedy – abych vyhlásil soud. I kdyby to bylo míněno pouze pro Boží lid roztroušený po všech koutech známé země, je to nárok, který naprosto přetáčí vnímání situace, ve které se Židé ocitli.
Ani skutečnost zajetí, ani skutečnost úzkosti ze situace, ve které jsme, z nás nesnímá nárok ani povzbuzení ze skutečnosti, že patříme Pánu Bohu. A tento nárok a povzbuzení vede k nastolování pravidel, které Pán Bůh určil pro život v zaslíbené zemi – a je evidentně dobré si je připomínat. „Dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.“ Tedy uváděl do života ty, kdo jsou z něj vytěsněni, kdo z nejrůznějších důvodů sedí v temnotě. Kdo jsou ve vězení.
Je to skutečně absurdní představa, že by Boží lid ve své situaci měl a mohl uvádět druhé do života, který nabízí Hospodin. Je absurdní představa, že si k této misi vybral Bůh ty, kteří nekřičí, hlas nepozvedají, nedávají se slyšet na ulici. Vždyť ani nemohou. A přece – toto není z nouze ctnost, je to boží záměr, je to cesta, která je antimocenská, aby náhodou nedolomila nalomenou třtinu, aby nezhasila doutnající knot. Ano, když to takto promýšlím teoreticky, má to smysl. Ale prakticky – o co jednodušší je vybombardovat celé město a mít klid.
Jenže – Pán Bůh s touto vizí nedá pokoj. Znovu a znovu nám klepe na dveře bez ohledu na to, v jaké jsme situaci a upozorňuje nás, že to s tím úkolem myslí vážně.
A podtrhuje to dnešní druhý příběh. Vlastně pro nás příběh první a ústřední. Křest Ježíše z Nazareta. Toho, nad jehož hlavou se po křtu „otevřela nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.““
Evangelista Matouš Ježíšův příběh zakončuje jeho slovy: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Toto propojení závěrečné Ježíšovy výzvy s počátkem jeho veřejného působení, se křtem u Jana v Jordánu, není náhodný. Při Ježíšově křtu nám bylo jasně dosvědčeno, že Ježíš je ten, jehož slova a jednání, jehož zvěstování nebeského království, není lidskou utopií, ale Božím plánem. Syn jedná ve jménu Otce. To vlastně shrnuje to, o čem svědčí vánoční příběh početí z Ducha svatého. Nejde tu o hrátky se slovy, pro Matouše nejde o nadbytečný příběh, ale o dosvědčení zásadní skutečnosti. Pán Bůh je přítomen a je v Ježíši z Nazareta při díle.
Nás to vlastně vrací do pozice Božího lidu v zajetí v Babylónu. Nejenom tím, že si křesťané obraz trpícího služebníka, kterého si Bůh vyvolil, přisvojili a spojili ho právě s tímto Ježíšem z Nazareta, který byl ukřižován a byl vzkříšen. Ve křtu, ke kterému Ježíš vyzývá, jde o zapojení do Božího lidu. Ovšem nejen o to - jde o zapojení do Božího díla v Ježíši Kristu. Součástí křestní liturgie je otázka „Z Kristova pověření a podle jeho zaslíbení křtí církev všechny, kteří se rozhodli spojit s ním svůj život. Věříš, že Ježíš Kristus je tvým Spasitelem a chceš být v této víře pokřtěn/a?“. Jestliže chce křtěný člověk odpovědět kladně, pak je mu nabízen život v prostoru s pravidly, jaká zvěstoval Ježíš pro nebeské království. Tedy pro prostor k životu s pravidly, o jakých vlastně mluví prorok Izaiáš. Je to něco, co vyráží dech při pohledu kolem nás, při pohledu na pravidla, jaká prosazuje dnes i v celých svých dějinách člověk. Zároveň je to něco, co umožňuje žít tam, kde jsme osobně ničeni tím, s čím si nevíme rady a co nám bere odvahu do života – nemocemi, nahodilostmi, neporozuměním. Osobními dopady lidského hříchu.
Stejně jako Boží lid kdysi v babylónském zajetí jsme i my naprosto neuvěřitelně a nepochopitelně vyzýváni k nabízení života, který byl nabídnut nám. To není o jakémsi hromadění členských karet ve sborových nebo farních kartotékách, to není o tom, kolik která konfese bude mít členů a větší vliv. Je to o nabídce života, jak ji vyřizoval prorok Izaiáš a jak ji nabízel Ježíš z Nazareta.
„Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.“ Amen.
Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, prosíme, dej sílu svému lidu a požehnej nám svým pokojem. Vyslyš naši modlitbu.
Pro ty, kteří potřebují uzdravení... V tichosti myslíme na ty, o které máme starost. … Obklop je svou péčí.
Pro ty, kteří nemají pokoj... Myslíme na lidi v dlouhé řadě zemí, kde zuří válka a teror. Na Ukrajině, v Libanonu, v Gaze, Súdán, Jižní Súdán, Mali, Burkina Faso, Demokratická republika Kongo, Haiti, Thajsko, Kambodža... Vysvoboď je z nebezpečí.
Pro ty, kteří jsou utlačováni... Za všechny ty, kteří jsou součástí rasových, vztahových, náboženských, sociálních a jiných menšin. … Osvoboď je z jejich zajetí.
Pro ty, se kterými je nespravedlivě zacházeno. ... Prosíme za ty, kdo se snaží bránit oběti proti veškeré nespravedlnosti a sami jsou pronásledováni. Prosíme za ty, kdo brání Tvé stvoření proti nenasytné moci lidského sobectví. … Pozvedni je ve své lásce.
Pro ty, kteří hladoví a žízní. ... Pro ty, kdo doplácejí na klimatickou krizi a jejichž domovy už nenabízí obživu. … Obdař je hojně.
Pro ty, kteří jsou zoufalí, protože nemohou najít nový domov, protože jsou odmítáni. … Pošli jim dobrou zprávu.
Pane, náš Bože, dej sílu svému lidu, aby byl součástí Tvé pomoci všem trpícím.
Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: A tak, moji milovaní, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58
Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.
Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.
Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí. Amen.
Píseň: 260 Samému Bohu sláva, čest