Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách ujištěním, že Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.
Amen.
Introit: Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chválihodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Ž 78,2-4
Píseň: 195 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou; 178 Srdcem celým Tebe, Pane
Modlitba: Pane Bože, stojíme před Tebou a vyznáváme, že nám připadá, že svět je vzhůru nohama. Máme starost o své blízké, máme starost o lidi, kteří jsou ohrožení současnou situací existenčně – a máme starost, že už zavíráme oči před bídou těch, kteří jsou pro nás příliš daleko. Pane, cítíme se být na začátku, cítíme se jako ti, kdo se teprve učí základům života.
A právě v tuto chvíli chceme moc poděkovat, že nás bereš do své školy. Že nám ve svědectví nejen biblických svědků otevíráš pohled na život, který nabízíš. Že nás učíš vztahu k Tobě a tak i k člověku nejen vedle nás a k celému Tvému stvoření. Děkujeme, že nás učíš vnímat, děkovat, prosit. Děkujeme, že nás učíš vnímat, že kolem nás je život, který je Tvým darem. Děkujeme, že se smíme učit důvěře v budoucnost, která je v Tvých rukách.
Amen.
Čtení: Gn 18,16-33
Píseň: 172 sl.1-4 Vzdejte Pánu slávu, čest; 765 sl.1-4 Slunce pravdy, milosti
Text: Mt 13,24-30
Haleluja. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou! Haleluja. Ž 138,8b
Přiznám se vám, že už jsem unavený. Unavený ze všech zpráv o násilí. Vyděsilo mě svědectví, jak se sousedi dívali na to, jak tlučou člověka, kterého nemají příliš v lásce a nechali se dívat i dítě. Leká mě, že odpovědí na vyostřující se vztahy je nenávist. A spirála se roztáčí. A my tu stojíme se svými bolestmi, s bolestmi obětí a nevíme, co s tím. Stáli jsme minulou neděli se Zdeňkem Junem ve Svratouchu před kostelem a zoufali si, co to s lidmi je. A do toho přichází dnešní příběh. Další Abrahamův příběh. Co to zkouší Pán Bůh s Abrahamem? Co to zkouší s námi? O čem tento příběh vůbec je? O naší představě Boha a o Boží představě o nás?
Jaký je vlastně Bůh? Pán Bůh je spravedlivý. To je základní vyznání starozákonního člověka. "Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem." Tak to čteme v žalmu 7. a v mnoha a mnoha jiných. No dobře, ale co s tím, když to kolem sebe nevidíme? Jak to, že to nějak nefunguje? Jak to, že darebák se má dobře, a spravedlivý se trápí a je mu ubližováno? Jak je to možné? Platí krásné vyznání žalmu 64. "Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce"? Hodně potřebuju slyšet, že platí. Hodně potřebuju slyšet, že v tomto světě se Boží spravedlnost prosadí. Pán Bůh by měl být přísnější, říkám si, měl by vymést všechny ty darebáky, všechny podvodníky a kariéristy, všechny ty, kteří se staví na Boží místo v tomto světě. Mělo by být jasnější, na čí straně Pán Bůh stojí. Tak by se mi to líbilo. "Máme Ti s tím nějak pomoci, Hospodine? My Ti ukážeme všechno to zlé, zdá se, že nevidíš dobře. To my ale ano - rozhlédneme se a ukážeme Ti všechno, co by se mělo potrestat. Podívej, co je koukolu na Tvém poli. Chceš, vezmeme srpy a všechno to napravíme?"
A do tohoto uvažování vstupuje dnešní Abrahamův příběh. Nezačíná tím, co jsme četli. Začíná naplněním zaslíbení. Boží milostí, Boží láskou. Za Abrahamem a za Sárou přicházejí dva muži a vyřizují jim, že se jim narodí syn. Izák. Neuvěřitelné, neskutečné, Sára se směje, až tak je to neskutečné, že přes vážnost, závažnost zaslíbení, se Sára směje. Ale nemá pravdu, to není omyl, to není vtip, tady se skutečně naplní Boží slib. Narodí se jim Izák. To je začátek dnešního příběhu. Až potom se objevuje problém. Ze Sodomy a Gomory se nese takový křik, že ho Pán Bůh nemůže přeslechnout a ti dva poslové se tam musí vydat. A teď co s tím? Vždyť jsem volal po Boží přísnosti. Volal jsem po tom, aby Pán Bůh koukal něco udělat. Tak ať udělá, aby Izák žil v kloudnějším světě. "Ano, už kvůli Izákovi, už kvůli našim dětem, našim vnoučatům, Pane Bože, znič ta zlá města." Podobnost textů nás může v myšlenkách vést zpět k příběhu o potopě. Ano, to by bylo řešení! Ale Pán Bůh přece slíbil, že se toto už nestane. Co tedy s tím?
"Neměl bych o tom říct Abrahamovi?" Jakoby Pán Bůh to moje brblání slyšel. Několik důvodů tu vyjmenovává, proč by si o trestu pro Sodomu a Gomoru měl s Abrahamem promluvit - Abraham se má stát požehnáním pro všechny národy země. Hospodin Abrahama zná. "Důvěrně jsem se s ním sblížil" vysvětluje ekumenický překlad. Není mi lhostejný jeho názor, dám na něj, má v mých očích váhu. A posledním důvodem - Abraham bude mít syna. A bude ho vychovávat, bude mu svědčit o Boží cestě. Najednou je hrozně důležité, v jaké blízkosti je náš text textu o ujištění, že se brzy narodí Izák.
"Hospodine, smeť ty zlé lidi z povrchu zemského. Vytrhej koukol. Vždyť máš právo na hněv, máš právo trestat, máš právo tady na zemi udělat pořádek." Mohl by to Abraham říct. Mohli bychom to říct my sami a opřít se o mnoho žalmů.
"Jaká bude Tvá úloha, Abrahame? Abrahame, který jsi dostal zaslíbení, který máš být požehnáním. Abrahame, kterého Pán Bůh dobře zná, který jsi už tolikrát selhal, ale Pán Bůh Tě neopustil a je Ti věrný. Abrahame, který se těšíš na svého syna a budeš mu svědčit o Božích cestách. Jaké vlastně jsou? A jakou roli na nich chceš mít v tomto světě?"
A dnešní příběh nám tedy vypráví. O Bohu, o spravedlivém Bohu, který má zcela neoodiskutovatelně právo potrestat lidskou vinu, která přímo křičí o potrestání. A o člověku, který patří Hospodinu, kterého Pán Bůh učí žít. A tento člověk nehledá kolem sebe to špatné. Hledá spravedlivé a prosí za ně, vždyť by přece nebylo dobře, aby spravedlivý trpěl spolu s těmi, kteří tak zjevně odmítají život podle Božích not. Tito spravedliví potřebují pomoci, ti jsou opuštění, ti mají pocit, že Pán Bůh je daleko. "Pane, prosím, hledej spravedlivé. Já bych je mohl přehlédnout, ale ty je najdeš. Přece na tom nesmí být před Pánem Bohem spravedlivý stejně jako svévolník. Jestli to jde, rád bych pomohl." Obrácená situace, než v podobenství o koukolu. Člověk, Boží člověk, chce pomoci s pomocí. Abraham prosí, mohli bychom říci, Abraham se hrne i do hledání, tady "pomáhá" Pánu Bohu. A najednou se objevuje slovo odpuštění. Najednou jde o ty druhé a vůbec se nemluví o Lotovi, ale prostě o těch, kteří žijí v Sodomě a Gomoře, jde o cizí lidi a Abraham za ně znovu a znovu prosí. Aby Pán Bůh umožnil život. Vypadá to zcela bezvýsledně, vypadá to zcela marně, ale Abraham se stále znovu vnitřně odhodlává předstupovat před Hospodina a prosit za člověka. Zvláštní, co nám tu Písmo předkládá. Ve starých řeckých bájích je Prométheus potrestán za pomoc člověku. Tady Hospodin, Bůh Izraele, přímo fandí svému člověku, aby byl ve své snaze pomoci úspěšný.
Abraham mluví s Bohem. Abraham prosí, Abraham se přímo dohaduje. A Abraham chce hledat spravedlivé. Doufá, že je možné nalézt ty, kvůli kterým má smysl život. "Poraď nám, Pane Bože. Poraď mi, jak být jako Abraham. Jak prosit a jak hledat. Vidím dobře všechno zlé, ale tak málo toho dobrého."
A Pán Bůh skutečně odpovídá. Vyznávám, že je pro mě odpovědí četba Písma. Je dobré slyšet i závěr dnešního příběhu, který je upozorněním na to, že skutečně není jedno, jak člověk žije. Ale on ten konec příběhu se Sodomou a Gomorou vlastně není naše věc. Alespoň tak nám to říká dnešní podobenství o pleveli mezi pšenicí. To, co můžeme, je prosit o pomoc a být pomocí. Je možné pročítat příběhy o Boží pomoci obětem, o Boží zlobě na ty, kdo ubližují. A přes tuto zlobu můžeme číst o nové a nové nabídce života. O požehnání životu. Stále znovu se tento motiv v příbězích Starého zákona vrací. V žalmech máme obě polohy často rozprostřené do několika veršů.
Vyvrcholení tohoto požehnání životu nabízí příběh Ježíše z Nazareta. Nedělá si iluze o člověku. Otevírá ale možnost následování, otevírá možnost nového pohledu na člověka. Pohledu nejhlubšího lidství, protože pohledu Božího. Pohledu toho Boha, který nechal svého Syna jít až na kříž, aby člověk nikdy nebyl ve svém utrpení sám. Pohledu na Boha, který se přiznal k svému Synovi, převedl jej ze smrti do života, vzkřísil jej k životu navzdory vší zlobě.
Přiznám se, že tuto cestu stále v konkrétních případech nechápu. Znovu se přiznávám, jak mi lidská zloba zastírá svědky, ve kterých nám Pán Bůh nabízí svoji naději. A přece jsou kolem nás stopy Božího království. Božího prostoru života. Buď Bohu za to díky. Amen.
Píseň: 260 Samému Bohu sláva, čest
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Ti dnes odevzdat radost i bolest, které pociťujeme, o které víme. Moc prosíme, abys nás posiloval ve vytrvalosti modliteb za ty, kteří potřebují Tvou pomoc.
Pane Bože, moc Tě prosíme za Miloše Nekvindu a mnohé další, o které máme starost. Prosíme, abys je ujišťoval o Tvé přítomnosti ve chvílích bolesti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, odevzdáváme Ti ty, za které jsme vděční, za své nejbližší. Prosíme, abys je provázel svým požehnáním. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, odevzdáváme Ti ty, se kterými si nerozumíme, na které se zlobíme. Odevzdáváme Ti své pošramocené vztahy a prosíme, abys nám pomohl je napravit tam, kde je o to zájem, a unést zlobu tam, kde o napravení vztahu zájem není. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme Tě za rodiny, kde se narodilo miminko. Prosíme za ty, kde miminko čekají. A odevzdáváme Ti i všechny ty, kde po miminku marně touží. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Pane, jsme naplnění vděčností, že jsme se směli setkat se zvěstí evangelia o Tvém Synu. A moc Tě prosíme, abychom tuto zvěst dokázali předávat jako povzbuzení a posilu, jako zvěst o bezpodmínečném přijetí. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny, kdo se snaží otevřít cesty mezi lidmi tam, kde jsou zataraseny strachem a ideologiemi. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Moc prosíme, uč nás trpělivosti. Uč nás vytrvalosti v hledání cest k řešení problémů, které se nám zdají neřešitelné. Zbavuj nás černobílého vidění. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc Tě prosíme za všechny, jejichž domovy jsou ničeny ozbrojenými útoky. Moc Tě prosíme za bezbranné civilisty. Prosíme za lidi na Ukrajině, v Gaze, v Jemenu, v Súdánu a dalších a dalších zemích. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: A tak sestry a bratři, svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy „opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti v pohotové službě evangeliu pokoje“ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také „přilbu spasení“ a „meč Ducha, jímž je slovo Boží“.
Ef. 6,10-16
Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26
Píseň: 595 I hvězdy a slunce a celičká zem