Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit z naděje Božího slova.
Introit: To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. Ž 18,31
Píseň: 33 sl.1-2.4-6 K Tobě duši pozdvihuji
Modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě a chceme děkovat. Za tento den, který jsi oddělil, abychom si mohli připomínat, že Ti patříme. Kdy si smíme věci kolem nás uvědomovat jako Tvé dary. Kdy si smíme uvědomovat jako Tvůj dar vztahy, ve kterých žijeme, kdy smíme děkovat za společenství Tvého lidu, do kterého smíme patřit.
Chceme děkovat, že si dnes smíme připomínat, co všechno pro nás znamená život, smrt a vzkříšení Ježíše z Nazareta. Co všechno znamená pro lidi a události kolem nás, co znamená pro tento svět.
Moc Tě prosíme, abys nás dnes právě ve svědectví svého Syna, Ježíše Krista, učil rozpoznávat svůj výhled pro nás osobně i pro celé své stvoření. Pro všechny lidi, kteří ztrácí naději. Amen.
Čtení: Ex 19,2-8a
Píseň: 398 Dej mi, Pane, bdělé srdce (Skuteč 399 Učiň mne, Pane, nástrojem)
Text: Mt 9,35-10,8
Haleluja. Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. Haleluja. Ž 18,2
Minulou neděli jsme se mohli těšit z nádherného příběhu o vzkříšení dcery Jairovi. Kdybychom četli dál, byli bychom osloveni příběhem o tom, jak Ježíš uzdravil dva slepce nebo jak uzdravil němého. Je to mohutné finále oddílu v Matoušově evangeliu po Kázání na hoře, oddílu naplněném mocnými Ježíšovým činy.
Na začátku dnešního oddílu se tato část uzavírá. „Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.“ A vzápětí následuje věta, která nás trochu zaskočí. „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!““ Po tom fantastickém vyprávění plném mocných činů jakoby na to všechno při pohledu kolem sebe Ježíš nestačil. „Podívejte se na to, vždyť ti lidé jsou jako ovce bez pastýře, těch lidí je jako klasů na poli – a těch, kdo by jim pomohli, je málo. Proste, nic jiného nezbývá.“ A já se chci přidat, protože těch lidí, co potřebují pomoci, je opravdu hodně. V den, kdy píšu toto kázání, přišel další dopis od Honzy Duse se zprávami ze Zambie a z Ukrajiny, kde pomáhá nezisková organizace Camino. A kolem sebe vidím, lidi s postižením, kterým byla vládou odepřena zvýšená pomoc pro asistenci. Vidím potřebu pomoci a povzbuzení pro ty, kdo se snaží chránit Boží stvoření. A další a další. Skutečně, je třeba se modlit! Žeň je mnohá a pastýřů málo.
Ale text se nezastavuje, pokračuje, jakkoliv je narušený předělem kapitol. A pokračuje pro nás způsobem, který mě činí velké potíže. Se kterým si nevím rady. Pokračuje povoláním a vysláním učedníků. U Matouše je to pěkně pohromadě. Ano, proste Pána žně, ať pošle dělníky na svou žeň - ale pozor – je tu veliké riziko vyslyšené modlitby. A to tak, že Pán Bůh povolá vás. Ať už se na to cítíte dost silní nebo ne.
Připomíná mi to právě oddíl z knihy Exodus, který jsme dnes slyšeli. Miluju oddíly o vyvedení Božího lidu z otroctví v Egyptě. Onu situaci, která by se dala shrnout několika verši ze začátku této knihy: „Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině dál. Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu. Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem, Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se k nim přiznal.“ A pak to přijde, zázrak na zázrak, naprosto nepravděpodobné události pro mě nádherně vyjádřené slavnostním hodem beránka, po kterém se celý Boží lid zvedl a vyrazil vstříc budoucnosti, kterou jim otevřel jejich Bůh.
A najednou se ocitnou pod horou Sinaj a Mojžíš uslyší vlastně nádhernou nabídku, ale zároveň připomenutí smlouvy, která už byla kdysi uzavřena a teď bude uzavřena znovu. Připomenutí smlouvy – tedy aktu, při kterém se zavazují obě strany. Evangelium, dobrá zpráva – a lidská odpověď v cestě s touto dobrou zprávou za člověkem.
„Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ Ano, dnes je třetí neděle po Neděli svatodušní, tedy třetí neděli po obdarování Duchem svatým. Obdarováním, které má každý z nás. Protože s každým z nás má Pán Bůh nějaký plán a dává nám pro něj sílu. I pro nás platí, že jsem dostali posilu, abychom ve službě následovali Ježíše Krista.
Jen – jak ta obdarování rozpoznat? Jak rozpoznat svůj úkol tváří v tvář rozlehlému lánu plném obilí, plném potřebných? Fascinoval mě papež František a jeho snaha postavit se obrovským světovým problémům. Velice známá je jeho encyklika Laudato si, která vyzývá k boji proti ničení životního prostředí, nebo Frateli tuti, která vyzývá k hledání způsobu, jak vybudovat lepší a spravedlivější svět. Vyzývá k vybudování bratrství – a to až po globální bratrství upevňované „lepší politikou“, která už nebude upřednostňovat finanční zájmy, ale zaměří se na vymýcení nezaměstnanosti a tím i navrácení důstojnosti všem lidem. Jsou to nádherné, strhující, ježíšovské myšlenky, jen se mi z nich tak trochu podlamují kolena.
Pane, na to nemám… Ten svět je příliš veliký a problémy v mých očích nepřekonatelné. Zloba se zdá vždy zvítězit… A přece jsou tu jasná slova o výzvě ke zvěstování, že se přiblížilo království nebeské. Že je možné ochutnat ono „občanství v nebesích“ už dnes.
Budu poctivý a nesklouznu k jasnému návodu. Jen se mi tváří v tvář oné všeobjímající nenávisti, která se v tomto světě objevuje, kam se podíváme, vynořuje myšlenka, že se na ní nemusíme a nemáme podílet. Že se naopak máme podílet na onom Ježíšově pohledu plném soucitu vůči těm, kteří jsou obětmi této doby, těm, kteří se trápí a potřebují třeba jen ujistit, že o nich víme. Možná to nestačí, nevím… Znovu se mi v mysli objevila slova dědy Filipa z knihy Viktora Fischla Píseň o lítosti: „Nikdy nebudeme vědět. Nikdo nikdy nebude vědět. Jsme ubozí. Bože, jak jsme ubozí. Všichni, všichni jsme tu ubozí, protože nikdy nebudeme vědět. Jsme jako děti ve tmě. Jako děti v hustém lese. Proto, snad jen proto musíme být dobří. Musíme být k sobě dobří. Musíme se vést ve tmě za ruce, abychom aspoň jeden druhého neztratili. Říká se, že se máme milovat. Máme, pravda, máme. Ale hlavně musíme být plni lítosti k druhým, k těm, kteří jsou stejně ubozí, a snad ještě víc než my.“ „Láska někdy vyprchá. Ne vždycky, ale často vyprchá. Ale lítost, lítost v nás musí zůstat.“
K tomu ať nám dopomáhá Bůh.
Amen.
Píseň: 702 Krásná je modrá obloha
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, vyznáváme, že jsme až příliš často bezradní tam, kde je potřeba pomoc. Vyznáváme, že až příliš často nevnímáme modlitbu jako cestu, kde bychom mohli uslyšet odpovědi na své otázky, na své hledání. Vyslyš nás, prosíme, když k Tobě nyní voláme v neumělém pokusu poprosit za ty, kteří pomoc potřebují.
Prosíme za pomoc pro ty, kdo ztratili blízkého člověka. Prosíme za partnery, prosíme za děti. Prosíme, vnášej do jejich bolesti svůj pokoj a nám pomoz, abychom nacházeli cestu, jak být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za narozené děti. Prosíme, otevírej před jejich rodiči i prarodiči důvěru v Tvou budoucnost. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo potřebují k životu asistenci. Prosíme za jejich rodiny. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za práci Diakonie, prosíme za práci Charity a dalších neziskových organizací a dobrovolníků, kteří se snaží pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují. Ať už jsou to lidé se zdravotním postižením, uprchlíci ze zemí, kde zuří válka nebo hlad nebo lidé, kteří skončili na ulici nebo v různých závislostech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za práci neziskové organizace Camino, Člověk v tísni a dalších neziskových organizací, kteří se snaží pomáhat v zemích, kde jsou lidé ničeni válkou, terorem nebo bídou. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za tyto lidi, prosíme za lidi na Ukrajině, Zambii, Jemenu, Súdánu, Haiti, Demokratické republice Kongo, Libanonu a dalších a dalších zemích. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, pomáhej nám být podporou těm, kdo se snaží o pomoc Tvému stvoření. Podporou těm, komu není lhostejná budoucnost Země. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, aby se probudili lidé v zemích, kde vlády populisticky odmítají pomoc uprchlíkům a zároveň omezují podporu neziskovým společnostem, které se o pomoc snaží. Prosíme, proměňuj srdce lidem, kteří vládnou v naší zemi. Za to Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš v tuto chvíli, prosíme, i naše tiché díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.
Ef 4,32-5,2
Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.
2Pt 3,18
Píseň: 426 Ať chrání nás Bůh