Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, moc vás zdravím a vítám v tomto společenství ve 3. neděli adventní.
Introit: Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení. Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu. (Ž 85,5.8)
Píseň: 435 Zvedněte, brány, svrchků svých
Modlitba: Svatý Bože, těšíme se z možnosti si připomínat,
že jsi ve svém Synu přišel za námi,
abychom my směli přicházet za tebou.
Poslal jsi jej, abychom se my měli ke komu utíkat,
když nás a naše blízké sevře úzkost,
přemáhají obavy, tíží trápení.
Shromáždili jsme se i dnes před tebou,
abychom tě společně vzývali, oslavovali a chválili.
Jsme tady a s pokorou čekáme,
že nás zasáhneš svým slovem: povzbudíš a napomeneš.
Ke komu jinému bychom šli, Pane?
Ty máš slova věčného života.
Proto tě dnes prosíme:
Přijmi nás a skloň se k nám milostivě.
Mluv k nám a dej, ať odcházíme
s vírou ve tvou moc a lásku,
s vírou, která je s to zapalovat k víře i jiné.
Vyslyš nás, Bože, pro Ježíše Krista. Amen.
Čtení: Ž 146
Píseň: 437 Ó přijď, ó přijď Immanueli, jsi dárcem spásy (Sk 451 Slávy Pán přichází opět)
Text: Mt 11,1-11
Haleluja. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Haleluja. (Ž 145,18)
Text, který připadl z Matoušova evangelia na dnešní neděli, 3. neděli adventní, mě překvapil. A překvapily mě i výklady k tomuto textu – k otázce Jana Křtitele, kterou vzkázal Ježíšovi po svých učednících. Zajímavé je, že se u Matouše tento oddíl o otázce Jana Křtitele objevuje hned poté, co Ježíš dokončil slova ke svým učedníkům. A máme informaci, že Jan Křtitel byl ve vězení již od počátku Ježíšova působení. Kdo byste měl chuť můžete si tuto informaci nalézt ve 4. kapitole.
Tyto všechny informace nám výrazně osvětlí tu překvapivou skutečnost, že Jan, který Ježíše pokřtil a pronesl o něm výrazná slova jako o tom, kdo má mnohem větší moc než on, Jan, o Ježíšovi najednou pochybuje. To, že Jan byl uvězněn, pro něj znamenalo život zcela odříznutý od světa. Pobyt ve vězení znamenal často i odříznutí od denního světla. V této situaci byl Jan zcela odkázán na ty, kdo za ním přicházeli, kdo mu byli „očima i ušima“. A o Ježíšově veřejném působení to platilo absolutně.
Najednou se tento oddíl jeví zcela jinak, než jak jsem ho vnímal předtím. Je o svědectví, o roli svědků pro lidi, kteří jsou nějakým způsobem uvězněni. Je o naší roli, je o tom, jak jsme schopní odpovědět na otázku, jestli je Ježíš skutečně tím, kdo má přijít. A co víc, je o tom, jestli jsme schopni vůbec naslouchat těm, kdo jsou ve vězení, abychom tu jejich otázku zaslechli.
A toto vůbec není jednoduché. Vzpomněl jsem si, jak jsme si minulou neděli povídali se sestrou Tomáškovou o situaci na Bohemce, české vesnici na Ukrajině, kde 36 mužů z vesnice je na frontě. Z naší církve tam jezdí bratr farář Mirek Pfann a hodně na něj myslím, jak vlastně může vnímat pocity lidí v pro nás nepředstavitelné situaci. Ale jsou lidské bolesti, které máme mnohem blíže. Dopady bytové nouze, vážné nemoci. Jako bychom už v tuto chvíli zažívali pašijový příběh. Když toto všechno vidíme, když toto všechno prožíváme, když jsme toho součástí - „Pane, jsi skutečně ten, který má přijít, nebo máme čekat někoho jiného?“
Ježíšova odpověď je vlastně zvláštní. Není o jeho identitě jako Syna Božího. Není odkazem na situaci kolem jeho křtu právě Janem Křtitelem, jak bychom to možná čekali. Není povzbuzením, aby Jan zůstal pevný ve víře, kterou měl před uvězněním. Ježíš prostě ukazuje na to, co se děje, na své jednání a na jeho dopady na společenství. A děje se to tady a teď, tady a teď jsou prolamovány bariéry mezi lidmi. Vždyť všechna ta postižení, všechny nemoci byly důvodem vyloučení ze společenství. To podtrhuje Ježíš slovy: „Chudým se zvěstuje evangelium“. Řecký text doslova říká „chudí jsou evangelizolváni. Nejenže přijímají dobrou zprávu – oni ji prožívají. Z okraje jsou stavěni do centra. Přijímají evangelium nejen skrze slova, ale také skrze činy a vztahy v komunitě.
A tak se Ježíšova odpověď stává výzvou k akci. Janovi přátelé, učedníci, jsou odesílání k Janovi, aby mu vyřídili tuto zprávu, aby mu dali ujištění, že platí to, o čem byl přesvědčený, že přichází – království nebeské. Boží prostor vlády. A Ježíš to potvrzuje slovy „Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží“.
Najednou slyším slovo pro sebe. Pro nás, kteří procházíme adventem a vnímáme nejen bolest, ale i touhu po jasném řešení a už nám dochází dech a zmocňují se nás pochybnosti. Pochybnosti, jestli mají naše snahy vytvářent společenství v církvi, snahy o pomoc obětem jakéhokoliv násilí, snahy o smíření a odpuštění, smysl, jestli mají budoucnost.
Tyto pochybnosti způsobené únavou i trvající snahou prosazovat sobecké zájmy nejrůznějších skupin, prostě jsou. Nejsme nadlidé. A právě proto slyšíme z Ježíšových slov ujištění a zaslíbení – tak, jak je nabídl zástupům kolem něj. Ujištění o roli Jana Křtitele, zaslíbení Boží logiky v království nebeském.
V osobě Jana Křtitele se můžeme obrátit pro povzbuzení ke starozákonním svědkům. Přiznám se, že miluju Žalmy. Že mě okouzluje tato sbírka, ve které nacházíme zoufalství, ale i vyvěrající gejzíry radosti z toho, že smíme patřit Hospodinu, Bohu Izraele. Tak ani dnes nezůstáváme opuštěni s příkazem, že máme být svědky evangelia obětem, které jsou kolem nás. I dnes pro nás zaznívá jásavá radost Žalmu 146 nebo další z vizí, kterou prorok Izaiáš vyřizoval Božímu lidu ve chvílích existenčních otřesů.
Krok po kroku žalmista vyjmenovává důvody své radosti, že smí chválit Boha Izraele. Vždyť on je Bůh Jákobův – vyvedl tohoto člověka, který byl lstivý nejen jménem, ale i jednáním, z jeho úskoků a naučili ho spoléhat na Boží pomoc. Naučil ho bojovat o budoucnost, o požehnání. Blaze tomu, kdo se učí být jako tento Jákob, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu. Žalmista se rozhlíží po Božím stvořitelském díle, které ho naplňuje úžasem. A přece to nejzázračnější je zkušenost s Boží věrností. Tak jako o tom slyší v Jákobově příběhu, smí Boží lid zažívat Boží věrnost. A to právě těm, kteří byli vytlačeni na okraj svých komunit, na okraj společnosti.
To, s čím přichází, co ztělesňuje Ježíš z Nazareta, není náhoda, není nějaké vybočení z Božího plánu, ale je zřetelné, že se jedná o jeho naplnění.
Toto ujištění, tuto radostnou naději smíme dnes znovu přijmout. Smíme se nechat nabít, občerstvit, abychom mohli být svědky evangelia těm, kteří to potřebují. A přitom smíme spolu se žalmistou s chutí chválit Boha.
Amen.
Píseň: 456 Všichni věrní křesťané, veselme se nyní
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme, že jsme se směli setkat se svědectvím o Ježíši z Nazareta jako Mesiáši. Děkujeme, že smíme znovu a znovu objevovat, co všechno toto svědectví otevírá pro nás i pro lidi kolem nás.
Moc Tě prosíme, uč nás pro zdrcené nacházet svědectví o Boží naději. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc Tě prosíme, uč nás pro nemocné nacházet svědectví o Boží milosti, tišící lásce. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc Tě prosíme, uč nás pro opuštěné nacházet svědectví o Božím přijetí. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, uč nás nacházet svědectví o Božím požehnání pro všechny, kdo se snaží pomáhat těm, kteří jsou odmítáni, kteří jsou vytěsňováni, kterým je odmítáno právo na plný život. Za to Tě, Pane, prosíme.
Dnes prosíme konkrétně za bratra faráře Mirka Pfana, za bratra faráře Honzu Duse a organizaci Camino, kteří pomáhají na Ukrajině. Prosíme za organizaci Rabíni pro lidská práva, která se snaží být hlasem trpících na obou stranách konfliktu v Gaze. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, uč nás nacházet svědectví o Božím odpuštění všude tam, kde jsou lidé sevřeni svou vinou, kde lidé nejsou schopni přijmout sami sebe. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, uč nás nacházet svědectví o Boží lásce, abychom my všichni uvěřili ve smysluplnou budoucnost. Za to Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě v tichosti své díky i prosby.
Pane, přicházíme k Tobě a spolu se všemi, kdo touží po životě, k Tobě voláme jako ke svému Otci:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.
2Kor. 9,10a11a
Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13
Píseň: 454 Noc ke konci se kloní (Sk 291 Buď Pánu čest)