Přivítání: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na bohoslužbách, kam jsme byli pozváni z Boží milosti.
Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost. Ž 98,1a.2b
Píseň: 276 Kdo je mocný, jak Ty, Hospodine
Modlitba: Pane Bože, Ty vytváříš svět, v němž nikdo není opomenut:
Ustanovil jsi Ježíše z Nazareta, našeho Pána a Spasitele, za úhelný kámen chrámu, v němž Duch Svatý nemá žádné omezení, kde mu nikdo nebrání a on tak vychází ke všem lidem.
Moc Tě prosíme, přetvoř nás, přetvoř národy, otevři naše srdce a mysl, abychom se stali součástí Tvé stavby, kde není centrum ani okraj, kde před Tvou tváří nikdo není přednější než druhý. Kde lidská bolest je tišena soucitem a pomocí, kde mizí stěny mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a Tebou.
Prosíme, ztiš si nás dnes, abychom slyšeli Tvé Slovo a dali se jím vést. Ztiš si nás, abychom nepřehlušili Tvůj hlas zvoucí k Tobě, aby toto pozvání uslyšeli všichni. Amen.
Čtení: J 14,1-14
Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet, co pro nás, Pane, máš
Text: 1Pt 2,1-6
Haleluja. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! Haleluja. Ž 118,16
„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřte i ve mně.“ Slovo učedníkům, kteří již za sebou měli zkušenost z cesty s Ježíšem z Nazareta. Slovo Janovu sboru, který přijal svědectví, že ten ukřižovaný Ježíš byl vzkříšen. Že kříž není konec, ale milost Boží přítomnosti v nejtěžších chvílích. A přece evangelista na začátek Ježíšovy řeči na rozloučenou vypíchne tuto větu. Větu, za kterou rozehraje rozhovor plný nepochopení a ujištění, rozhovor, který potřebujeme slyšet.
Prostě proto, že nás autor 1. listu Petrova vybízí, abychom se stali živými stavebními kameny domu, který je dobře vyměřen od úhelného kamene, který má pevné základy a nepohne se, když se třese země, který má otevřené dveře, takže do něj mohou vstoupit lidé, aby se posadili a odpočinuli si, aby spočinuli a věděli, že tady jsou chráněni, že tady jsou v bezpečí a mají pevné zázemí. Měl bych být živým kamenem - a přitom – sám sebe vidím, jak sedím v obývacím pokoji u rodiny, která ztratila syna a nevím, co říci, nevím, jak nabídnout útěchu, naději, ujištění, že život má smysl a budoucnost.
„V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.“ Ježíš nám říká, že je místo, bezpečné místo, kde jsou otevřené dveře, kde máme otevřené dveře, my, zcela osobně my. Že my máme místo, kde jsme v bezpečí a máme pevné zázemí. Jen - já se přidávám k Tomášovi a na Ježíšovo ujištění konstatuju, že prostě nevím, kam jde, kde je to místo připravené. Nemám výhled, nemohu ho tedy ani nabídnout. Nemám výhled a proto zůstávám na místě a nemohu se hnout. Nevím, kam jít. Neznám cestu.
Prvním ujištěním, které se mi, nám, dostává, je, že toto není situace, kterou si pro nás Pán Bůh připravil. Nepřipravil pro nás dny paralyzované zoufalstvím. Pro nikoho. Je tu cesta. „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ „Jako novorozené děti mějte touhu je po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste okusili, že Pán je dobrý!“ Je tu nabídka života. Možná jsme na tom jako novorozené děti. Možná skutečně nejsme schopni být kdovíjakými živými stavebními kameny, možná, že se ještě budeme muset učit prvním krokům. Ale jednu věc v tuto chvíli můžeme vědět lépe než ve chvílích, kdy jsme měli pocit, že všechno zvládneme. My víme, kde je zdroj života. Kde je pokrm, bez kterého prostě nejde žít.
V ujištění, že v Ježíši z Nazareta za námi přišel Bůh jako Otec, se můžeme odvážit vykročit. Byť vrávoravými kroky, protože s sebou neseme všechnu bolest, se kterou jsme se setkali. Kterou kolem sebe vidíme. A máme ji s sebou nést, protože jdeme po cestě, po které nás vede Pán a na ní bolest prostě byla, Pán se jí nevyhýbal obloukem. Na ni nás Ježíš upozorňuje, k ní nás často vede. Tady se setkáváme s Bohem.
Znovu jsme tedy zváni, abychom otevírali příběh Ježíše z Nazareta. Abychom si v době Velikonoc uvědomovali jeho konec s křížem a vzkříšením a přijali tento konec jako Boží vítězství v tomto světě. A tak, stejně jako učedníci, se smíme a máme otáčet a procházet znovu cestu, po které Ježíš z Nazareta šel. Vnímat události, ke kterým došlo, naslouchat slovům, kterými Ježíš povzbuzoval i napomínal. „Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.“
Proto se scházíme, proto před sebou necháváme otevírat Písmo, proto nad ním společně přemýšlíme – a proto se modlíme. Ať už v modlitbách jako takových nebo v písních.
„Budete-li o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ Právě toto ujištění je vrcholem dnešního textu Janova evangelia. Toto ujištění, které nás velice odvážným a vyhroceným způsobem odkazuje k onomu zdroji života, o kterém mluvil autor první epištoly Petrovy. S tímto ujištěním, stále celí rozechvělí můžeme pokračovat v cestě. Nebo, chcete-li, můžeme začít budovat onen duchovní příbytek, být součástí příbytku, který by se stal místem, kde může člověk načerpat sílu a kde může najít odkaz k tomu základnímu zdroji života. Kde jasně září slova Ježíše z Nazareta, toho Ukřižovaného a Vzkříšeného, Krista: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ Amen.
Píseň: 697 V své rozličné úzkosti
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, v důvěře v Tvé milosrdenství Ti v tuto chvíli předkládáme své prosby.
Prosíme, ve svém milosrdenství vyslyš naši modlitbu.
Pane, myslíme na ty, kteří trpí. Kteří ztratili blízkého člověka a v tuto chvíli jsou naplněni zoufalstvím. Prosíme za ty, kdo jsou jim nablízku, dávej jim sílu, aby těmto lidem otevírali život, aby jim otevírali ujištění o Tvé blízkosti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za naše blízké, kteří jsou nemocní nebo jsou v nemocnici. Prosíme na Zdeňka Juna, prosíme za maminku sestry Kysilkové, prosíme za Janu Brahovou. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo jsou zamotáni v předivu sporů a nenávisti. Prosíme za ty, kteří trpí i za ty, kteří způsobují utrpení. Prosíme, jedněm otevírej perspektivu života a druhým upozornění na to, že naše životy jsou propletené. Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za Tvou církev. Prosíme za nás, za její součást. Prosíme, abychom stáli vždy na straně těch, kteří trpí. Prosíme, abychom se nenechali zmanipulovat apoštoly násilí a nenávisti. Prosíme za lidi v Gaze, na Ukrajině, v Libanonu, v Íránu, v Jemenu, v Súdánu a na mnoha dalších místech. Prosíme, dávej nám vytrvalost v modlitbách. Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za Tvé stvoření. Jako ti, kteří jsou povoláni být správci stvoření, litujeme své nedbalosti a způsobů, jakými zneužíváme stvoření
pouze pro svůj vlastní prospěch. Pomoz nám praktikovat soucitnou odpovědnost, s vědomím, že naše péče o zemi je formou poslušnosti našemu povolání jako tvého svatého lidu. Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Pane, voláme k Tobě nyní každý svoje tiché díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš nás, prosíme, když se na Tebe obracíme spolu se všemi touží po životě:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.
Fp 4,4-6
Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7
Píseň: 288 Chvaliž Hospodina, slávy vždy Krále mocného