Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Introit: Hospodine, Pane náš, jak vznešené je Tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. Ž 8,2
Píseň: 115 Bůh je náš Pán a král
Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme dnes s velkou vděčností. Přicházíme, abychom se v důvěře v Tvé Slovo nechali ujistit o tom, že jsi přišel za každým člověkem v Ježíši Kristu, našem Pánu.
Děkujeme, že se znovu smíme těšit na připomenutí Tvé cesty. Toho, že vede za všemi odstrčenými, zmatenými, hledajícími. Děkujeme, že smíme věřit, že přicházíš i do své církve. Za námi, kteří se místo statečného vyznání všelijak strachujeme, kteří váháme tváří v tvář lidské nouzi, kteří se stále dohadujeme o smyslu Tvého příchodu na tento svět, o smyslu Tvé cesty, o smyslu kříže a vzkříšení.
Děkujeme, že Ty nás uprostřed naší bídy pozvedáš a zveš ke svému stolu spolu se všemi lidmi. Děkujeme za dnešní zázrak naděje. Amen.
Čtení: J 1,1-14
Píseň: 305 Tobě, Bože, děkujeme
Text: Gn 1,1-3
Haleluja. Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy. Haleluja. (Psa 145:21 CEP)
Znovu jsme zváni, abychom vstoupili do vánoční zvěsti evangelisty Jana. Abychom se ptali, jak to, že viděl světlo uprostřed setmělého světa. A poprosit, aby nám Pán Bůh pomohl toto světlo vidět také. Jakkoliv se nám až příliš často zdá, že se z té tmy nevymotáme. Znovu mi zní v hlavě vyprávění spolužačky ze základní školy, která mi popsala - lépe než bych to dokázal já – problémy, ve kterých jsme zamotaní. A co by bylo potřeba, aby se něco alespoň trochu změnilo. Museli bychom se změnit. A smutně dodala – a já to nedokážu. Milá Lído, já také ne. A právě pro nás, kteří si uvědomujeme tmu, uvědomujeme si, čím ji živíme, je dnešní vánoční evangelium evangelisty Jana.
Velice mě oslovuje, jakým způsobem Jan staví své svědectví. Že nás vrací k úplnému začátku. „Na počátku“ - říká. Na počátku bylo Slovo – tady musíme začít. Prostě není možné přijmout povzbuzení bez základní důvěry, že Pán Bůh je tím, kdo stvořil tento svět, bez jistoty, že jsme Jeho stvoření, že i lidé kolem nás, že příroda se všemi tvory, jsme Boží stvoření. Není na nás, abychom lámali hůl nad tímto světem, protože my jsme do něj byli postaveni nikoliv do role vlastníka, ale do role správce.
Není nic nového, že kolem sebe vnímáme chaos, temnotu. V prvních verších Bible čteme, že na počátku byla temnota. V hebrejštině jde spíš o chaos, zmatek. A Boží slovo tomuto chaosu dá řád, spojí dohromady to, co vypadalo nespojitelné. Boží slovo rozsvítí světlo a tma pominula. A právě k tomu ve svém svědectví odkazuje evangelista Jan. Připomíná všem nám, kteří už vzdáváme naději, že by tento svět ještě mohl mít smysl, že je to Bůh, kdo tento smysl stále dává. „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“
Vlastně bychom tady mohli skončit. Připomenutím naděje, o které víme, ale kterou nedokážeme zvnitřnit. Ale pro evangelistu to nestačí. Sice dobře zná příběhy Božího lidu, ve kterých můžeme najít smysl, účel, který Bůh dává životu, ale Jan je přesvědčen, že Hospodin, Bůh Izraele, nabídl člověku zřetelné svědectví o životě, který nabízí člověku. Podtrhnutí, zarámování svědectví příběhů Božího lidu. Vyjadřuje to geniálním obrazem, geniální zkratkou. Posílá Jana Křtitele, aby podal svědectví o tom světle, o kterém si všichni myslí, že je už dobře znají, že je umí zařadit. O kterém my si myslíme, že je známe a že je umíme zařadit. Však i o tom svědčí vánoční svátky – jak jsme si ono betlémské světlo ochočili. Jak jsme je začlenili pod všemohoucí vládu komerce.
Ale Jan Křtitel vystupuje a mluví o „pravém světle, které osvěcuje každého člověka; to přišlo a přichází do světa.“
Je to to světlo, které tu bylo od počátku, to, které zahání temnotu. Jen – není samozřejmé ho rozpoznat. Ano, evangelista tu povzbuzuje své spoluvěřící vymezením se vůči synagoze, odkud byli vyhnáni. „Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ Ale my smíme jít i za tuto polemickou kulisu. Protože jinak by se nám ztratila naděje. Ztratila by se nám naděje, kterou potřebujeme slyšet do našich vlastních selhání a skepse. Do pocitu, že my nejsme dost dobří na to, abychom svědčili lidem okolo nás o světle do temnot – o světle, které osvěcuje každého. Protože i o nás platí to smutné konstatování - „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“
A tady evangelista přichází s obrazem, se kterým se u něj brzy setkáme v příběhu o Nikodémovi. S obrazem nového narození. Nového stvoření. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.“ Znovu – je důležité si uvědomit, o co mu v tomto obraze jde. Je to pozitivní představa, nikoliv vymezení se vůči ostatním. Je to ujištění, že se nemusíme hroutit, protože naše síly jsou slabé a moc tmy příliš veliká. To evangelista samozřejmě ví. To ví i Janův sbor, který musí opustit domov, opustit zázemí a odejít do nejistoty, na kterou se necítí dostatečně silný.
Ale evangelista přichází s vánočním evangeliem. Jen používá k jeho vykreslení odlišné nástroje. Ty zcela vystihuje známý obrat - „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ Janův důraz je pro nás nesmírně důležitý, protože nám znemožňuje to, co se může stát s vánočními příběhy u Lukáše a Matouše – že si je ochočíme. Že z nich uděláme milé vyprávění, které nám umožní alespoň na chvíli zapomenout na realitu. To Jan neumožňuje. Protože ten, kdo přichází, je ztělesněním Božího Slova, které tvoří, které povzbuzuje, ale které i soudí. Jan nám ani na chvíli nenabídne možnost postavit se mimo nebo dokonce nad moc Slova, které se stalo tělem. A v tom nám nabízí naději. Protože toto Slovo má moc přinést světlo i do našich životů a dát nám sílu, abychom je nabízeli všude tam, kde se moci chopila tma. Amen.
Píseň: 466 Slunce z hvězdy již vyšlo
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, přišli jsme poděkovat za milost, že nás zveš do své radosti. Poděkovat že právě dnes smíme slyšet slovo naděje pro člověka. Pro každého z nás, pro naše blízké, pro sousedy, přátele, pro naše sbory, pro církve i společnost. Poděkovat za to, že Ti je všechny můžeme odevzdat v našich modlitbách.
Vzpomínáme na ty, kteří s námi po dlouhá léta přicházeli do Tvých shromáždění a v letošním roce už s námi nejsou. Za ně a za jejich rodiny Tě, Pane, prosíme.
Prosíme dnes za všechny naše blízké, odevzdáváme je do Tvé ruky a prosíme, abys je provázel svým požehnáním. Za to Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme do Tvé milostivé ruky Tvou církev – odevzdáváme Ti sbory a farnosti v našem okolí. Moc prosíme, abys nás všechny učil zvěstovat naději pro všechny, kdo ji potřebují slyšet. Za to Tě, Pane, prosíme.
Chceme Tě dnes prosit, abys nás učil vzájemně si naslouchat. Abys nás učil přijímat se ve vší různosti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, odevzdáváme Ti všechny, kterým nerozumíme a ze kterých máme strach. Moc Tě prosíme, bourej hradby mezi lidmi. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za ty, kdo v této době radosti a pokoje jsou na útěku nebo žijí v oblastech, kde zuří válka. Prosíme za oběti války na Ukrajině, v Gaze, v Jemenu a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
(Fp 4:4-6 CEP)
Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. (Fp 4:7 BKR)
Píseň: 408 Král věčný nás požehnej