Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás v tomto kostele, kam jsme byli pozváni z Boží milosti, abychom přijali ujištění, že je Pán Bůh s námi a provází nás každý den.
Introit: Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje. Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina! Ž 31,24n
Píseň: 246 Pane, dnešek je den chvály
Modlitba: Hospodine, Bože náš a Pane, děkujeme Ti, že jsi pro nás vytvořil tento zvláštní prostor – modlitbu. Prostor, kdy skláníme hlavu před Tebou a uvědomujeme si svou omezenost, své malichernosti, svá selhání a zrady. Není nám lehko – a přece Ti za tento prostor děkujeme, neboť jsi nám blízko.
V sevření našeho svědomí, v úzkostech z pokaženého, promarněného, ve strachu z budoucnosti, Ty jsi nám blízko. Jako Ten, který naslouchá, rozumí a nesoudí rychle a nespravedlivě. Jako Ten, který odpouští, pozvedá, dodává odvahy a síly k další cestě. Jako Ten, který vrací ke kořenům, obnovuje základy, poskytuje oporu.
Pane, utvrď nás ve víře a vrať nás na cestu Kristovy pravdy. Prosíme o Slovo života. Vždyť Ty jsi Pán nade vším, Ty budeš mít poslední slovo nad naším životem i nad celým světem. Amen.
Čtení: Gn 15
Píseň: 58 Jako jelen mučen žízní
Text: Fp 1,1-11
Haleluja. Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné. Haleluja. Ž 135,3
Mluvili jsme spolu s Abramem už dvakrát o víře. O Abramově rozhodnutí plném víry, o jeho selhání tváří v tvář problémům, které v jeho životě přišly. Které v našem životě přišly a přicházejí. A znovu statečný návrat k činům víry. Kdybychom se podívali do 14. kapitoly, najdeme tam scénu jak z akčního filmu, ve které Abram zachraňuje svého synovce Lota z moci čtyř cizích králů, kteří napadli Sodomu a Gomoru a mnohé obyvatele včetně Lota odvlekli do zajetí. A Abram po slavném vítězství odmítne jakýkoliv podíl z kořisti. Vždyť o něj se stará Hospodin!
Na toto reaguje Hospodin a ujišťuje Abrama o správnosti jeho rozhodnutí: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“
Hezké. Jen – Abram už je unavený. Místo radostné, vděčné reakce na další Boží ujištění o platnosti požehnání, přichází - povzdech? Výčitka? Připomenutí obsahu zaslíbení? V každém případě srovnání zaslíbení a životní reality. „Co mi chceš dát? Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ „Co mi chceš dát? Podívej se na můj život. Já potřebuji vnímat Tvé zaslíbení, prožít ho, mít s ním zkušenost, ne o něm jenom slyšet.“
Boží reakce je – tak trochu provokativní. Ukáže Abramovi bezpočetné hvězdy, ujistí ho tímto sugestivním způsobem o početnosti jeho, Abramova potomstva. A - „Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.“
Pán Bůh pokračuje, znovu slibuje Abramovi zemi – a Abram – znovu volá po zkušenosti s platností zaslíbení. A přichází mohutná scéna, u které nevíme, jestli se Abramovi zdá nebo ji skutečně prožívá. V každém případě ale Abram prožívá uzavření smlouvy s Hospodinem, prožívá ji podle všech pravidel, jak se má smlouva uzavírat. Mohutné, impozantní ujištění, kdy Pán Bůh sám ujišťuje, Pán Bůh sám potvrzuje a bere na sebe závazek smlouvy.
Přál bych si takový sen, přál bych ho každému z vás, každému, kdo je sevřen pochybnostmi, kdo je sevřen strachem z budoucnosti. Takový sen, takový prožitek. Bezesporu by ho přál apoštol Pavel lidem ve sboru ve Filipech. Ve sboru, kdy se všichni snažili, ale něco se přece pokazilo, snad z přemíry snahy přišly konflikty na základě různých názorů. A budoucnost se zakalila. Vnímání budoucnosti ve sboru se ale může zakalit z různých důvodů, nejen konflikty. Byl jsem v úterý na pohřbu bratra Jana Štorka a poslouchal jsem svědectví o tom, co všechno dělal, co všechno znamenal pro lidi kolem sebe. Nejen ve sboru, ale i pro sbor. Pomáhal tam, kde je pomoci nějak vždy málo. Bylo vidět, bylo přímo hmatatelně cítit, jak smrt bratra Jana Štorka všechny zasáhla. Jak po bratru Štorkovi zůstalo prázdné místo a jak obtížné je a bude se s tou prázdnotou vyrovnat. Těch věcí, událostí ve sboru i mimo něj, které ovlivňují naši víru, naši naději, je skutečně mnoho.
A my jsme, stejně jako sestry a bratři ve filipském sboru zaskočeni, jsme zaskočení jako Abram a potřebovali bychom takovou mohutnou odpověď Boží přítomnosti jaké se dostalo jemu.
Ale - přichází pouze dopis. Dopis od Pavla, který sám sedí ve vězení. Velice prostá odpověď na úzkostné volání po Boží přítomnosti. Po hmatatelném ujištění, že v těch problémech, které vnímáme naopak velice reálně, na nás Pán Bůh nezapomněl. Velice prostá odpověď, jakkoliv ono „pouze“ u dopisu úplně nesedí. Vzpomínám si, s jakou netrpělivostí a nadějí jsem na vojně čekal, jestli mi ten který den přijde dopis od Marie. Nebo jestli mi přijde prostě dopis. Dnes už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy dopis psal jí. A hodnota dopisu v Pavlově době byla ještě nesrovnatelně vyšší. Takže ano - přišel dopis – jasné znamení, že filipští nejsou v problému sami.
Pavel tu s velkou láskou připomíná, na co filipští vsadili své životy, že to, co vytvořili a stále vytvářejí je hodno vděčnosti. A Pavel vděčný je a děkuje za to Bohu. Protože Pán Bůh je přítomen a koná v nich dobré dílo. To není degradace toho, o co se filipští nebo my snažíme, to je ujištění, že smysl našeho života není vázán na to, jestli budeme s to dostát svým představám. Smysl našeho života je ukotven mnohem pevněji, protože to dobré dílo má jiného garanta než nás a tento garant je při díle. Jakkoliv se Abramovi, filipským nebo nám zdá, že jsme na všechno sami a navíc jsou naše možnosti stále menší, tak Pavel ujišťuje velice prostě: „Jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“ Neexistuje nic, co by mohlo toto dílo, jehož jste z Boží milosti součástí, zastavit. Právě o tom Pán Bůh ujistil v onom mohutném dramatu smlouvy Abrama. A Pavel o tom ujišťuje v jistotě smlouvy uzavřené ve smrti Ježíše z Nazareta a jeho vzkříšení. Proto na samém začátku dopisu zdraví: „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“
Tím ale Pavel nekončí. Ujišťuje, že se za filipské modlí. Chcete-li – že na ně myslí před Boží tváří. Že prosí o to, aby se Boží přítomnost promítla do jejich života. „Aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“
Miluji tento text – má žena ho vybrala na naše svatební oznámení a já ho s vděčností používám jako požehnání ve chvíli, kdy si snoubenci podají ruce a já jim žehnám do společného života.
Ale ten text nám nabízí mnohem víc než abychom jeho působnost omezili pouze pro svatební slib – nabízí nám cestu v každé osobní situaci, ať už je sebeobtížnější. Nabízí cestu pro ty, kdo se snaží pomoci i pro ty, kdo pomoc potřebují. Nabízí cestu ve chvílích, kdy jako Abram jen stěží vidíme na cestu před sebe a nedokážeme zahlédnout Boží věrnost smlouvě v našem životě i ve chvílích, kdy už jsme na to hledání rezignovali. Nabízí nám cestu tam, kde nevíme, jak být pomocí. Nabízí smysl tam, kde kolem nás je všechno nějak postavené na hlavu. Buď za to Bohu díky. Amen.
Píseň: 244 Pán Bůh je přítomen
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, Ty jsi Pánem tohoto světa. Ve své ruce máš životy naše, našich blízkých i všech, na které my sami zapomínáme nebo nemáme odvahu myslet.
Prosíme za naše blízké, o které máme starost. Prosíme za jejich zdraví, prosíme, pomáhej jim, posiluj je. Prosíme za bratra Miloše Nekvindu, za manžele Stodolovi. A za mnohé další, které Ti odevzdáváme v tichosti. ... Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě z hlubin svých pochybností, z hlubin svého váhání a obav.
Odevzdáváme Ti ty, kteří jsou zoufalí tváří v tvář nenávisti a násilí. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti ty, kteří jsou semíláni mocenským soukolím a my v zoufalství zjišťujeme svoji bezmoc, neschopnost pomoci. Prosíme za lidi na Ukrajině, v Gaze, v Jemenu, v Súdánu a na mnoho a mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za Tvé stvoření. Vidíme, jak je člověk ničí, vidíme změny, které jsou zřejmě nevratné, vidíme zoufalství především mladých lidí a je nám úzko. A prosíme Tě o pomoc. Prosíme o posilu, abychom nacházeli odvahu k rozhodnutím vedoucím k záchraně. Za to Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti všechny ty, kteří rezignovali a vzdali život. Prosíme za všechny, kteří na tuto rezignaci doplácejí. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti církev všude tam, kde ztrácí naději ve Tvou živou přítomnost a chce ji nahrazovat náboženskými berličkami. Prosíme Tě za církev všude tam, kde je zahleděná do sebe a nemá odvahu naslouchat životu těch, kteří volají po pomoci. Za ni Tě, Pane, prosíme.
Prosíme o odvahu víry pro Tvůj lid po celém světě, aby dokázal svědčit o smíření a odpuštění všude tam, kde vládne beznaděj vzájemných křivd a nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, v tichosti Ti každý z nás odevzdáváme všechno, co nám leží na srdci. … Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, vyslyš nás, když k Tobě voláme se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.
Fp 4,4-6
Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7
Píseň: 412 Až potud nám pomáhal