Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, kde se smíme těšit z naděje milosti, kterou nám nabízí Hospodin, Otec našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
Introit: Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.
Ž 145,15-16
Píseň: 128 Oči všech se upírají s důvěrou k Tobě, Pane
Modlitba: Pane pánů,
Stvořiteli všeho,
Bože všeho,
Bože slunce a deště,
stvořil jsi zemi svou myšlenkou a svým dechem.
Pane, sklidili jsme úrodu.
Déšť zaléval zemi,
slunce vytáhlo rostliny z hlíny a svými paprsky vymalovalo úrodu.
Tvé milosrdenství zasypalo naši zemi požehnáním za požehnáním.
Pane, příroda ti děkuje,
tvé stvoření ti děkuje.
Tvá chvála v nás stoupá jako veliká řeka.
Pane pánů, Stvořiteli, Živiteli,
děkujeme ti ve jménu Ježíše Krista. Amen.
Čtení: Ž 104
Píseň: 314 Za dar slova, Bože milý
Text: Zj 4
Haleluja. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Haleluja. Ž 104,13
Přiznám se, že příprava bohoslužeb na Neděli díkčinění mě vždy znervózňuje. Mám pocit, že je toho příliš mnoho, co je potřeba říct a že se mi nedostává slov. A především, že se mi nedostává pochopení pro všechny ty zázraky, za které dnes chceme děkovat.
Nechám si tedy pomoci, vydám sebe i vás do rukou Jana a jeho Zjevení i do rukou žalmistových a nechám je, aby nás provedli dnešním Dnem vděčnosti za úrodu. Vytrhnu nás z krásných prostor tohoto kostela s krásnou výzdobou odkazující právě na úrodu. Nebo lépe řečeno – necháme společně Jana, aby nás vytrhl a pozval do svého vidění. Hned od počátku textu, který jsme slyšeli, mám silný pocit, že jsem se ocitl mimo realitu. A přece jde o realitu velice významně – hlas, který Jan slyší, ho upozorňuje, že mu „ukáže, co se má stát potom“. Nejde o pouhé předpovídání budoucnosti pro dobu, ve které Jan žil, ale o to, k čemu vše směřuje. Co je úběžníkem lidských dějin. Úběžníkem, který zůstává stejný, ať už se díváme z místa zasazeného do různého prostoru či času. Jsme na začátku Janova vidění – nebo lépe – jsme znovu na začátku po přečtení 7 dopisů sedmi církvím a to, co se kdysi Janovi objevilo před očima má tedy mnoho co říci i nám.
A z toho vidění se nám tak trochu točí hlava. Jan vidí Boží trůn, ale vlastně ho tak úplně nevidí, protože kolem toho trůnu je všechno v pohybu a třpytí se to a blýská. Jediné, co lze s jistotou rozpoznat je takový nebeský Den díkčinění. Nebeská liturgie, kde všechno vzdává Bohu chválu. To je to, s čím se můžeme vydat dál do Janova zjevení, které bude místy velice divoké. Ale ta konstanta díků Bohu zůstane pevná: „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“
S tím se můžeme vrátit na zem. Do těch našich zmatků, ze kterých se nám také točí hlava. A právě do takových zmatků posílal Jan svou knihu Zjevení. Právě do takových zmatků podtrhl důležitost Dne díkčinění. A do těchto díků vstupuje i žalmista. V úžasu se dívá kolem sebe a vnímá, co všechno vděčí za svou existenci Hospodinu, Bohu Izraele. Rozkresluje nám obraz bohoslužby díkčinění a umožňuje pohled na jednotlivé detaily. Připomíná událost stvoření a nám jakoby zněly silné tóny skladby prezentované mohutným orchestrem. Posluchač vidí chaos, zmatek, ale do toho vstupuje síla, která vše zpracovává do struktur, ve kterých se dá žít. Do chaosu se vrací ještě jednou, když popisuje, co žije v mořských hlubinách. Když zmiňuje příšeru Leviatana – příšeru, která ohrožuje lidskou existenci. Ovšem v žalmistově popisu se jedná o takovou Boží hračku, krotkého domácího mazlíčka, kterého se vskutku není třeba bát.
A v okamžiku, kdy je vytvořen prostor, vstupuje jemnými tóny život. Život v podobě vody, což bylo pro biblického člověka jasné svědectví a my si to také uvědomujeme čím dál tím víc. A žalmista se rozepisuje a jakoby viděl naši výzdobu pro dnešní bohoslužbu díkčinění, popisuje, co všechno je dáno člověku z Boží milosti, aby pěstoval. Náš zrak může klouzat z jedné plodiny na druhou a my smíme děkovat.
Ale žalmistova obraznost nás vede dál, do přírody se všemi jejími tvory. Do přírody, jejíž existence plně závisí na Bohu. Oblouk se uzavírá a žalmista se vrací znovu do chvíle stvoření, do chvíle, kdy Boží duch daroval život.
Chtěl bych umět malovat, abych žalmistova slova mohl provázet i pohledem na krásu, kterou stvořil Bůh. Aby se všechny ty dary neobjevovaly pouze před naším vnitřním zrakem. O to víc děkuji všem, kdo jste mnohé z darů přinesli před stůl Páně právě pro tuto příležitost Neděle díkčinění. A tak se i my můžeme přidat k žalmistovu děkování, k žalmistovu vyznání: „Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla. Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich. Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.“
Ony jásavé tóny, kterými žalmista navazuje na onu nebeskou bohoslužbu ze Zjevení Janova, jsou však zcela za závěr zakončeny zvláštními slovy, které nás v souvislosti s poděkováním za Boží dar života překvapují: „Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou!“
Raději bych skončil oním jásavým děkováním, ale žalmista je při všem svém okouzlení realista. A své by o tom mohli povídat Janovi současníci – a také my. Uprostřed darovanosti života Bohem tento darovaný život žije člověk. Užívá dary, které dostává. Žije uprostřed stvoření. Před očima nám v tuto chvíli radosti běží lidé, kteří žijí v místech výrazně ovlivněných klimatickými změnami, a kteří tak mají velice obtížné podmínky pro obživu. Před očima nám běží zvyšující se nerovnost životních podmínek bohatého severu a chudého jihu a zároveň zvyšující se míra ovlivnění klimatických podmínek právě těmi nejbohatšími. Je toho mnoho a zároveň je zřetelné, že právě darovanost toho nejzákladnějšího pro život od Hospodina, je zároveň závazkem ve způsobu jejich užívání. A tento závazek vůči druhým stanovuje Bůh ve smlouvě se svým lidem. Ve smlouvě, kterou nám nabídl ten, který je určující pro budoucnost naši i celého stvoření. Tak, jak to smíme číst na konci Janova zjevení o podobě nového Jeruzaléma:
„A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.“
Amen.
Píseň: 715 Modré nebe, slunce zář
VP:
Vyznání vin: Ježíši Kriste,
ty jsi náš Pán a bratr.
Tvoje láska je větší než naše srdce.
Přijímáš nás takové, jací jsme.
Proto nás osvoboď,
abychom i my sami sebe přijímali
a mohli se obracet k druhým lidem.
Pane, Ty nás znáš.
Prosíme, pomoz nám,
abychom rozuměli sami sobě
a druhým se mohli otevírat.
Pane, Ty nás miluješ.
Proto nám daruj důvěru,
abychom uměli vnímat své temné stránky,
aniž bychom propadali strachu.
Prosíme, odpusť nám pro všechno,
co nás od tebe a od druhých dělí.
Daruj nám nové společenství s tebou i s námi navzájem.
O to tě prosíme v důvěře ve tvé milosrdenství.
Slovo milosti: Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. Ž 34,9-11
Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.
Eucharistická modlitba:
Chválíme tě, věčný Bože.
Chválíme tvého jednorozeného Syna,
který je obrazem tvé podstaty.
Chválíme svatého Ducha,
který spojuje k jednotě v lásce.
Děkujeme ti, že jsi stvořil nebe i zemi
a nás jsi učinil k tvému obrazu.
Děkujeme ti za tvou shovívavost a trpělivost,
se kterou snášíš nás, hříšné lidi.
Především ti však děkujeme za tvé smilování
v Ježíši Kristu, tvém Synu:
Poslal jsi ho v našem těle,
aby nás vykoupil z hříchu a smrti,
a navrátil nás k tobě.
My jsme také přijali,
co nám naši předchůdci odevzdali:
Pán Ježíš Kristus, v noci, kdy byl zrazen,
vzal chléb, vzdal ti díky,
lámal jej a dával učedníkům se slovy:
Vezměte a jezte, to je moje tělo,
které se za vás vydává.
To čiňte na mou památku.
Stejně tak vzal po večeři kalich,
vzdal díky a dával jim se slovy:
Vezměte a pijte z toho všichni.
Tento kalich je nová smlouva v mé krvi,
která se pro vás vylévá na odpuštění hříchů.
To čiňte, kdykoli z něho budete pít,
na mou památku.
Proto si před tebou, nebeský Otče,
připomínáme tvého Syna,
jeho utrpení a smrt.
Věříme, že svým křížem vykoupil svět.
Oslavujeme jeho vzkříšení a nanebevstoupení
a vyznáváme jeho přítomnost v této svaté hostině.
Zve nás ke svému stolu
a přichází k nám pod podobou chleba a vína.
Prosíme tě, Otče,
naplň nás svým Duchem
a posvěť tyto dary,
které přijímáme z tvé ruky,
chléb života a kalich spásy.
Sešli svého Ducha a obnov tvář země.
Pamatuj na svou církev zde i na celém světě.
Daruj jí jednotu a pokoj.
Shromáždi všechny, které jsi vyvolil,
z končin země v jediný svatý lid.
Dej nám prožít společenství se všemi,
kteří zemřeli ve tvém přátelství,
a jednou nás všechny shromáždi
k nebeské hostině tvého Syna
a naplň své království navěky.
Amen.
Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:
Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň
759
Pozvání: Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.
Přijímání: Společenství těla Kristova.
Společenství krve Kristovy.
Propouštění:
A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."
Zjevení Janovo 21:3-4
Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.
Ezechiel 37:27
Píseň: 704 Co činí Bůh, vše dobré jest
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, dnes máme mnoho věcí, za které můžeme děkovat. Především však děkujeme, že jsi nás pozval ke svému stolu, kde jsme se směli občerstvit a povzbudit. A právě proto dnes myslíme na ty, kteří tu nemohou být s námi, myslíme na ty, kteří mají nouzi, myslíme na celé Tvé stvoření, které volá o pomoc. Vyslyš, prosíme, naše prosby.
Prosíme za naše nemocné. Myslíme na Miloše Nekvindu. Máme radost z jeho pokroků a prosíme, abys posiloval jej i jeho rodinu, abys mu dával sílu a trpělivost. Prosíme, vyslyš nás, když Tě v tichosti prosíme za ty, o které máme starost. … Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Pane, dnes jsme naplněni vděčností za všechny dary úrody, za které dnes smíme děkovat. A moc Tě prosíme za ty, v jejichž zemi jsou podmínky, které úrodu ničí. Moc Tě prosíme za ty, kteří trpí nouzí následkem klimatických změn. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo trpí nouzí v naší zemi. Prosíme za ty, kdo nemají kam jít. Prosíme za týrané matky s dětmi. Prosíme za ty, kdo se dostali na ulici. Prosíme za ty, na které dopadá situace bytové nouze. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí. Prosíme za zařízení Diakonie, Charity, Adry, Armády spásy. Prosíme, aby si uvědomili svoji odpovědnost ti, kteří jsou u moci, aby byli pomocí a ne těmi, kdo pomoc znemožňují. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za Tvé stvoření. Prosíme za ty, kdo se snaží upozorňovat na neúnosnou situaci v dopadech lidského chování k němu. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci navzdory mocenským tlakům. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny ty, kdo trpí díky lidskému ďábelskému chování. Prosíme za trpící na Ukrajině, v Gaze, Jemenu, Súdánu a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, vyslyš naše osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Pane, spolu s celou Tvou církví, spolu s celým Tvým stvořením, se všemi, kdo touží po životě, k Tobě voláme jako ke svému Otci:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.
2Kor. 9,10a11a
Požehnání: Bůh žehnej cestě, po níž kráčíš,
Bůh žehnej zemi pod tvýma nohama,
Požehnej ti Bůh a dej ti svoji lásku.
Bůh nad všechny bohy požehnej tvůj spánek a odpočinek.
Požehnej ti Bůh a dej ti svoji lásku.
Bůh ti požehnej tento den, Bůh ti požehnej tuto noc.
Ať ti milostivý Bůh požehná každý den a hodinu tvého života.
Ať ti milostivý Bůh požehná každý den a hodinu tvého života.
Píseň: 289 Tebe, Bože, chválíme