Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých nám Pán Bůh nabízí ujištění o své přítomnosti.
Introit: Jak je Tvůj příbytek milý, Hospodinem zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu. Ž 84,2n
Píseň: 120 Aj, Pán kraluje
Modlitba: Pane Bože, přicházíme na začátku školního roku a chceme moc poděkovat, že nám nabízíš ujištění o své přítomnosti do období, které je často naplněno nadějemi, ale také strachem. Které je naplněno objevováním, ale také nejistotou.
Pane Bože, děkujeme za všechny svědectví víry. Za ta biblická i za ta, která nám přinášejí lidé kolem nás. Děkujeme za svědectví, která nám otevírají oči pro Tvou přítomnost ve Tvém Slovu, ve společenství Tvého lidu, v našich blízkých i ve Tvém stvoření.
Prosíme, dávej nám vynalézavost, odvahu a vytrvalost, abychom o Tvé přítomnosti uměli svědčit lidem kolem nás. Amen.
Čtení: Gn 12,1-9
Píseň: 305 Tobě, Bože, děkujeme
Text: Mk 5,21-24.35-43
Haleluja. Hospodina oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde Jeho cestou; tomu dá zakusit Boží spásu. Haleluja. Ž 50,23
Máme před sebou zásadní starozákonní text. Text, který Božímu lidu vypráví, jak vlastně vznikl. Že to nebyla náhoda, že to nebylo lidské rozhodnutí, ale rozhodnutí Boží. A ve mě vyvolává otázky, jak tento text přebrat pro sebe, pro nás.
Vždyť my, já, nejsem ve stejné situaci jako Abram. V situaci zásadního rozhodnutí. Všechno opustit a vyjít do neznáma v důvěře v Boží zaslíbení. Známe ten příběh a já osobně se ho trochu lekám. Jsou to veliká slova, veliká gesta a mě přijde, že jsem mnohem obyčejnější.
Co tedy s tímto textem? Co s tou Abrahamovskou vírou, o co v ní jde? Proč se Abram stal praotcem Božího lidu, proč se stal symbolem víry? Týká se mě? Týká se nás? V zamyšlení nad tímto textem, které jsem si našel, autor vnímá mnoho lidí, kteří jsou nuceni odejít z domova a vydávají se vstříc s obrovskou nadějí, že najdou život, který je k žití. S obrovskou vírou. A já?
Já ráno vstanu z postele a mám před sebou den s nabídkou k prožití. A s otázkou, co mě bude ovlivňovat. Pustím si zprávy a zjišťuji další útoky Ruska na civilní cíle na Ukrajině. Napadá mě, jestli je Honza Dus na Ukrajině nebo ne. O situaci v Gaze neříkají nic, o té se mlčí. O situaci v Súdánu také. Zato mě informují, co pronesl Donald Trump. Zprávy vypínám. Co však zůstává, jsou „obyčejné“ starosti – o děti, o vnoučata, o lidi ve sboru. Starosti, které vyjadřuje náš dnešní novozákonní text. Co mě dnes bude ovlivňovat, čí ruce svírají tento svět i můj život a životy mých blízkých? Čemu odpovídá moje dennodenní zkušenost?
Abram uslyšel Boží výzvu a Boží zaslíbení a spolehl se. Spolehl se na to, že v jeho životě bude mít zásadní slovo Bůh. Vpustil Boha do svého života. Měl to jednodušší než my, než já? Ano, bezesporu byl tento formativní text Božího lidu psán v době, kdy o představě, že člověk zvládne všechno, nebo přinejmenším, že co člověk nezvládne, nikdo za něj neudělá. Nežil v době, kdy je Pán Bůh zahnán zcela do soukromí a tak nějak odkázán na zbožné vzněty. Mimo denní realitu.
Ale Abram se sebral a šel. Obrazně řečeno, v novém dni se už nechtěl nechat určovat tím, co je určováno lidskou mocí. Biblicky řečeno, nechtěl se už nechat určovat cizími bohy a strachem z nich. Uvěřil, že existuje budoucnost, která je určována jinak. Budoucnost, kterou má v ruce ten Bůh, který k němu promluvil.
Ve světle Abramova rozhodnutí se tedy mohu odvážit vstoupit do nového dne. Prostě se otevřít naději, která je mi nabízena. Naději, že Bůh bude v tomto dni přítomen. Že v něm nabízí budoucnost. Naprosto netuším, jakou budoucnost má toto sborové společenství, ale s dnešním textem můžeme uvěřit, že tato budoucnost je v Božích rukách. V rukách Boha, který dává našemu životu smysl.
Abramovi Bůh řekl: „Staň se požehnáním“. Můžeme se stát požehnáním. Svojí vírou v budoucnost života v Božích rukách. Svojí vírou, že život má smysl. A ten smysl dává Bůh.
A tím se dostávám k dnešnímu druhému, novozákonnímu textu. Je o otci, je o rodičích, je o dceři. Vyhrocený text s otázkou – má dcera budoucnost nebo ne? Má – bude mít - její život smysl? A znovu tu narážíme na víru. Otec – rodiče – se obracejí na Ježíše. Jako na toho, kterého poslal Bůh Abrahamův jako svého syna, jako toho, kdo zcela naplňuje Jeho vůli v tomto světě, v lidských životech.
Když se podíváme blíž, co vlastně Ježíš přináší, zjistíme, že přichází právě za těmi, jejichž budoucnost je nejistá nebo ji úplně ztratili. A Ježíš vstupuje do jejich situace a otevírá dveře zavřené místnosti, otevírá výhled na život, který je před nimi.
Právě za tímto Ježíšem přichází rodiče dcery, která budoucnost ztrácí. Nebo je přinejmenším velice nejistá. Na facebooku na mě vykoukl článeček k začátku školního roku. Matka tam popisuje své pocity, kdy posílá do školy svého prvňáčka. Pouští své dítě a vlastně ho tak trochu vydává na pospas něčemu, co nemůže ovlivnit. Kam tedy své dítě poslat? Jakou školu vybrat? Jak zajistit budoucnost svého dítěte? Mimochodem, došli s manželem k závěru, že vyberou školu typu školy v Pusté Kamenici. Naprosto nechci zlehčovat tyto pocity rodičů, jejichž dítě jde poprvé do školy. Naopak chci je použít ke srovnání úzkosti těch biblických rodičů dcery, o jejíž budoucnost mají strach.
V jakých rukách je život můj a životy mých blízkých? Ježíšovo slovo otci, rodičům, „neboj se, jen věř“ je zcela srovnatelné s výzvou a zaslíbením, které zaznělo Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“
Náš dnešní text z Markova evangelia nás ujišťuje, že se skutečně nemusíme bát a smíme důvěřovat Boží podivuhodné moci, která byla zjevena v Ježíši z Nazareta, který šel až na kříž, abychom ani tam nebyli sami. Který byl vzkříšen, abychom věděli, že skutečně tento Ježíš a vše, co přinesl, je tím, ke komu se Bůh Abrahamův přiznal. Moci, která je přítomná lidskému životu nezávisle na zbožných vznětech, nezávisle na pocitech. Tato moc nám nevyskočí z automatu, kde se platí správnou zbožností.
Nám ale zůstává ono „Neboj se, jen věř!“. Bůh je přítomen. Smíš se odvážit žít, je tu život pro Tebe i Tvé blízké, je tu budoucnost všemu navzdory. A této Boží budoucnosti má smysl sloužit. Protože Bůh v Ježíši Kristu vstoupil a vstupuje do našich životů. To je víra.
Když si pohraji s tou zprávou na facebooku – ne každá rodina má šanci dát svého prvňáčka do školy v Pusté Kamenici. Ne každá rodina si může vybírat. Ne každé dítě má šanci vůbec chodit do školy. Ale ona Boží budoucnost, smysl lidského života, je tu i pro – nebo spíše – je tu právě pro ně. Naše víra v tuto Boží skutečnost se stává požehnáním. Pro naše děti, vnoučata, pro tento sbor, pro naše okolí, pro tento svět. Amen.
Píseň: 684 Toužíme v lásce žíti stále
ohlášky:
Přímluvná modlitba:
Prostřednictvím modlitby,
nabízíme svůj život ve službě Bohu.
Modlíme se dnes za děti, za rodiče, za učitele. Prosíme o požehnání, aby tak děti mohli beze strachu přicházet do školy. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.
Modlíme se za ty, kdo jsou v zajetí nemoci. Odevzdáváme Ti své blízké, sestry a bratry v našem sborovém společenství. A prosíme Tě, abys je posiloval. Abys posiloval nás tak, abychom jim byli bližními. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.
Modlíme se za ty, kdo jsou v zajetí násilí. Modlíme se za lidi v Gaze, na Ukrajině, v Jemenu, v Súdánu a na dalších a dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.
Modlíme se za ty, kdo jsou v zajetí klimatických změn, které způsobují v jejich zemi přírodní katastrofy. Modlíme se za lidi v Nepálu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Modlíme se za ty, kteří pochybují o svém povolání. Dej odvahu, moudrost a sílu těm, které jsi povolal, aby ti sloužili. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.
Modlíme se za ty, kdo jsou pronásledováni pro svou odlišnost. Dej jim tušit, že přichází tvé království, kde je spravedlnost pro všechny lidi. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.
Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.
Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po budoucnosti:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.
Fp 1,9-11
Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.
Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.
Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.
Píseň: 408 Král věčný nás požehnej