Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na našich bohoslužbách ujištěním, že Pán Bůh je tu s námi.
Introit: Hospodine, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. Ž 31,3b.4
Píseň: 38 Pán Bůh je síla má
Modlitba: Pane Bože, v době, kdy v úzkosti a obavách sledujeme dění v různých částech světa, jsme s vděčností přijali Tvé pozvání, abychom mohli naslouchat Tvému Slovu. Abychom znovu uslyšeli, že to Ty jsi Pánem života, že to Ty jsi poslal svého Syna, aby každému život nabídl.
Chceme Tě poprosit, abys proměňoval lidská srdce, abychom my tady, ale i lidé po celém světě přijali výzvu k následování a poslušnosti, která otevírá pohled na druhého člověka, která vede k porozumění, pomoci a odpuštění. Amen.
Čtení: Mt 17,1-8
Píseň: 406 Dej nám moudrost, odvahu
Text: Gn 12,1-4a
Haleluja. Já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Haleluja. Ž 55,17
V době, kdy kolem sebe vnímáme mnoho bolesti a zmatku, kdy sledujeme obdivuhodnou obětavost, ale také sobectví nám pro tuto neděli nabízí ekumenický lekcionář text o Ježíšově promění na hoře. A ono se ukázalo, že je nesmírně aktuální. Říká nám mnohé o člověku a nabízí cestu uprostřed všeho dění kolem nás. Tento text totiž nestojí osamoceně. Není možné ho číst bez souvislosti textů okolo něj. Předchází mu událost u Cesareje Filipovy a následuje příběh o neschopnosti učedníků pomoci člověku v jeho bolesti.
U Cesareje Filipovy se ocitáme v centru lidského hledání odpovědí na základní otázky života. Je to příběh, kterému rozumíme, který chápeme, který je nám blízký. Šimon Petr správně odpovídá na Ježíšovu otázku „Za koho mě považujete vy?“ A přichází Ježíšovo zaslíbení: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“
Jak snadno se nám na základě takového zaslíbení, které máme, stává, že si Ježíše z Nazareta přivlastníme. Přesně tak, jak se to stalo Petrovi. Vrcholné chvíle, kdy se člověku zdá, že už ví, že už rozumí, že už chápe a umí vysvětlit a správným způsobem vstupovat do věcí a dějů, kolem sebe. Křesťané, církev už přece mají Ježíšovu odpověď, zaslíbení, a tak už vědí kudy jít nejen sami pro sebe, ale také pro druhé. A pak přichází utrpení – Ježíšova předpověď utrpení, které patří do cesty spásy. "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Ne, naše představy nejsou řešením. Místo toho přichází výzva k následování toho, který přichází za člověkem s výzvou k odpuštění, pomoci, k naslouchání.
Ale jakou to má vlastně váhu? Má smysl na toto vsadit? Ono něco nad námi existuje, ale měnit kvůli tomu život? Přijmout Ježíšovu cestu za svou? S tím následují Petr, Jan a Jakub na horu. To, co se tu začíná odehrávat, je přesně to, co tak potřebujeme slyšet do našeho váhání a pochybností – Boží odpověď. Ano, je bezpodmínečně nutné snažit se pochopit lidské pohnutky, lidské potřeby, lidské sny. Je bezpodmínečně nutné brát vážně druhého člověka. Ale jestliže nepustíme do tohoto našeho hledání Boží odpověď, nenalezneme cestu dál. Zůstaneme zacyklení ve váhání a pochybnostech. S tím přichází Ježíš za učedníky, když je s sebou bere na horu, když je odvádí ven z bludných kruhu jejich vlastních odpovědí. S tím za námi přichází dnešní text z Matoušova evangelia tuto neděli, kdy jsme my sami zmatení a nejistí, kdy obtížně hledáme odpověď na otázku, jak smíme a máme žít ve světě plném bolesti a násilí.
Spolu s učedníky vstupujeme na horu a vidíme proměněného Ježíše se znamením Boží slávy a s ním Mojžíše a Eliáše, ztělesnění Zákona a Proroků – živého Božího Slova pro člověka.
A v tuto chvíli přichází znovu ke slovu lidský aktivismus v těch nejzákladnějších věcech. Musíme přece na takovou událost náležitě odpovědět. Nemůžeme mlčet. Musíme ji nějak uchopit. Postavit tři stany, tak, jako to Pán Bůh chtěl po svém lidu na cestě do zaslíbené země. Nové stany setkávání. Jak nevyčerpatelní jsme v nabídce svých odpovědí a svých řešení. A jako kontrast právě v tuto chvíli ostatní učedníci bezmocně zápasí o zdraví, budoucnost nemocného chlapce. Marný boj s bolestí. „Postavme stany stranou hrůz tohoto světa.“
Ale Boží odpověď se nedala spoutat ani tehdy ani dnes. »Ještě nedomluvil a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil: toho poslouchejte.“« Oblak jako znamení Boží přítomnosti, hlas, který proměňuje lidské životy, který otevírá novou budoucnost. Tento hlas promlouvá i do naší přítomnosti a říká – „tento Ježíš, jehož příběhy si vyprávíte, kterého jste si ochočili natolik, že váháte, má-li smysl jej přijmout s jeho zvěstí lásky, pomoci a smíření, tento Ježíš není filozofickým tématem ani hračkou, ale je to Boží Syn. Tohoto Ježíše poslouchejte.“
Reakcí je naprosté strnutí v projevu úcty a strachu. Protože tady došlo k setkání s Hospodinem. Najednou je zjevné, že všechny ty představy o náboženství a o světě, který by nám vyhovoval, mají základy na písku. Jsme jakoby v bodě 0 a nevíme, co s tím. Hospodin promluvil. My nemáme co říct. Nemáme slov a v tuto chvíli, v těchto dnech a týdnech si to uvědomujeme. Lidská slova nestačí. To je to, co zažil Karel Barth v otřesu z 1. světové války, co zcela přetočilo jeho teologii směrem k pokornému naslouchání Božímu Slovu. To je to, co jsme zažívali a zažíváme při zprávách z Ukrajiny, z Gazy, z Jemenu a dalších a dalších míst lidského násilí. Při zprávách z míst katastrof. Lidské oněmění.
Ale Hospodin promluvil. A tak Ježíš zvedá své učedníky a vede je zpět do světa, kde čeká nešťastný otec nemocného chlapce. A Petr, Jakub a Jan jdou.
Hospodin promluvil. Oslovil Abrama, aby vykročil na cestu, kde bude požehnáním člověku. Protože bude vědět o hlase, který vstupuje do lidských životů, do lidských dějin.
Hospodin promluvil. A zve nás uprostřed zmatků a hledání ke svému stolu. Aby nás posilnil na cestě poslušného následování Toho, který nás povolal ke svědectví o naději pro člověka v tomto světě. Ježíše z Nazareta, Pána a Spasitele života našeho i života celého stvoření.
Amen.
Píseň: 256 Ježíši, Pane nejvyšší
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, že smíme vědět, že naše budoucnost je v Tvých rukách. Že se nemusíme bát snít, těšit se na to, co přijde. A že se nemusíme ostýchat Ti vše odevzdávat v modlitbě.
Pane Bože, náš Otče, chceme Ti odevzdat životy naše i životy těch, o které máme starost. Chceme Tě poprosit, abys nás vedl i za těmi, na které zapomínáme.
Prosíme Tě, veď nás za těmi, kdo jsou vytěsňováni na okraj lidského společenství. Veď nás za lidmi s nejrůznějším postižení, veď nás za těmi, kdo jsou jakkoliv jiní a nezapadají do prostředí, ve kterém žijí. Prosíme, veď nás za těmi, kdo se cítí sami. Za to Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti všechny, kteří žijí v nejistotě z budoucnosti. Všechny, kdo jsou v existenční nouzi, všechny, kdo jsou nešťastní z nenávisti a závisti kolem nás a zdá se jim, že není cesta, jak tuto nenávist a závist překonat. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti celé stvoření, které vyhlíží Tvoji naději, Tvoji nabídku života. Moc Tě prosíme, abychom tuto naději dokázali prostředkovat svým životem. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za naši společnost. Uč nás stát pevně na straně lidskosti, která je ochotná pomáhat. Uč nás nebát se nenávisti v jistotě, že Tvá láska přemáhá každou nenávist. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny, jejichž životy jsou ničeny lidskou nenávistí, sobectvím a lhostejností. Prosíme za životy lidí na Ukrajině, v Gaze, v Nigérii, v Jemenu, v Íránu, v Súdánu a v mnoha dalších zemích. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti Tvou církev a prosíme, aby dokázala naslouchat všem lidem, kteří naplňují Tvou vizi vztahů naplněných úctou, tolerancí, pomoci – napříč všem rozdílům, které mezi lidmi jsou. Prosíme, abychom dokázali naslouchat i těm, kteří jsou nešťastní a proto je jejich hlas nepříjemný. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58
Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26
Píseň: 244 Pán Bůh je přítomen