Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách, při kterých se smíme těšit ze společenství Božího lidu.
Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, svoji tvář přede mnou neukrývej. Ž 27,7a.9a
Píseň:
Modlitba: Pane Bože, přicházíme, abychom volali. Přicházíme s prosbou, abys slyšel naše hlasy a vstupoval do našich životů. Slovem, setkáním, svědectvím Tvého stvoření. Ale především se svědectvím o Tvém Synu, Ježíši z Nazareta.
Děkujeme, že nemusíme hledat svou odpověď sami, ale smíme přicházet do společenství tohoto sboru, že si smíme být i my navzájem oporou, povzbuzením, ujištěním, že si nejsme navzájem lhostejní. Ujištěním, že toto sborové společenství je Tvůj dar pro nás.
Moc Tě prosíme, abychom uměli naslouchat nejen sobě navzájem, ale abychom uměli naslouchat lidem kolem nás. Tak, abychom je mohli skutečně pro jejich život ujistit, že ti nejsou lhostejní, že je máš rád a i pro ně jsi v Ježíši Kristu nabídl své království. Děkujeme, že nám k tomu nabízíš posilu u svého stolu. Amen.
Čtení: J 17,1-11a
Píseň:
Text: Sk 1,6-8
Haleluja. Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu.
Haleluja. Ž 47,9
„Pane, již v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Otázka, o které nemůžeme říci, že by nás netrápila, ale kterou už se příliš neodvažujeme položit. Známe odpověď, víme, že Ježíš odmítá určit čas, protože to není naše věc. Zároveň slibuje sílu, kterou nám Pán Bůh dá, abychom dokázali uskutečnit to, co je dobré. Víme, že to říká, ale už nám to moc povzbudivé nepřipadá. Jsme tak trochu unavení. A tak se i s tou svojí únavou vydáváme na cestu budování toho, po čem toužíme. Budování Božího království, Boží spravedlnosti. Jsme na cestě se sborem Lukášovým i sborem Janovým, učíme se být svědky.
Je toho mnoho, co už je na této cestě za námi. Kolikrát už to vypadalo, že víme, jak život funguje a jak bychom měli správně reagovat. Nacházeli jsme mnohou útěchu, o které jsme byli přesvědčeni, že právě ona nás podrží ať se bude dít cokoliv. Ohlížíme se jako ti, kteří patří do onoho průvodu lidí, který si říká Boží lid. Vzpomínáme, jakým povzbuzením nám bylo, že do něj smíme patřit. Jak ve chvíli úzkosti právě církev přicházela a podávala protijed jistoty své tradice, své svátosti a své autority. Jak dlouho nám to stačilo. Jak dlouho to účinkovalo a jak nás zaskočilo, když už to stačit přestalo a my uprostřed své úzkosti hledali osobní vztah, osobní jistotu odpuštění. Našli jsme ji v jistotě společenství víry, našli jsme oporu v biblickém svědectví a šli dál v naději, že už je všechno v pořádku, že už nás nic nezaskočí. Stále ve vědomí součásti Božího lidu a autority Božího slova tak, jak jsme je právě v tomto společenství poznávali. A přece jsme museli hledat znovu a znovu, když se svých práv dovolával jednotlivý člověk se svým nárokem na svobodu, se svou skepsí a se svým kritickým pohledem na nás, jako na Boží lid. Když kladl do uvozovek to, co nám bylo svaté a my se museli a musíme znovu ohlížet po jistotě, která by byla záštitou pro nás i pro tento svět.
A začíná klíčit otázka, jestli není chyba v tom, co vlastně hledáme. Jistotu. Jistotu, která by nás zbavila pochybností, jistotu vztahu k Bohu, který by nás posílil tak, že bychom se odvážili žít „správně“. Naději naší vlastní bezchybnosti jako ten pravý plod následování. A ono to tak není. Chyby se objevují stále znova, slabost se objevuje stále znova a novozákonní lidské příběhy po Ježíšově vzkříšení jakoby nebyly o nás. Je tedy jistota a naděje na „správné“ fungování našich životů, životů kolem nás i celého stvoření tím, co máme hledat? Je to to, co máme hledat uprostřed naší úzkosti z problémů, které přináší doba, ve které jistot ubývá a ty, které jsou, se ukazují být falešnými? Uprostřed doby, kde ztrácíme druhého člověka, protože je jiný než my, kde ztrácíme sami sebe, protože my sami nejsme schopní naplňovat představy o „správném“ životě? Uprostřed doby, ve které jsme zmateni ve věcech veřejných i osobních.
Sedíme spolu s učedníky a Ježíšem při poslední večeři. V Janově evangeliu je toto setkání velice dlouhé, plné Ježíšových slov. Slov právě o situaci, ve které jsme se ocitli. Situaci osamocení, kdy jako učedníci na začátku knihy Skutků apoštolských stojíme a hledíme za Ježíšem, který se nám vzdaluje. A je nám smutno. Do této situace Ježíš mluví a hned na počátku slyšíme, že jeho úkolem bylo, dát i nám - „život věčný“.
Ne život, který by byl časově neomezený, ne život, který by měl přijít až někdy v budoucnu, po smrti, jako projekce našich přání - ale právě ten skutečný život, právě ten, který je odpovědí na naše volání. Volání, které touží po naději dějinné i té zcela osobní. Ten život, po jehož základech se zřetelně ptali už členové janovské obce.
Na čem je tedy založen, jakou odpověď předává evangelista? Už forma této odpovědi je sama odpovědí. Máme před sebou vlastně vyznání víry. „Život věčný je v tom, když poznají Tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ Poznat Boha a toho, kterého poslal – Ježíše Krista.
Zní to jednoduše, ale po pravdě – když k tomu neřekneme víc, tak tato odpověď je o ničem. Ale jednu informaci z Ježíšovy věty – při vší její neurčitosti – dostat můžeme. Že má smysl sledovat Boží jednání a Boží záměry s člověkem a pro člověka. A jsem hluboce přesvědčen, že při tomto hledání, při tomto ptaní, narazíme na člověka vedle nás. Bez otázek, jak to má být správně, jak to po nás chce Pán Bůh, jak to po nás i po druhém člověku chceme my. Boží jednání nás vede za druhým člověkem a to Bůh potvrdil i v Ježíši z Nazareta. Že tento záměr setkání nezastaví ani lidské odmítnutí – to smíme slyšet ve zvěsti o Vzkříšení. To pro mě znamená poznání Boha. Ale o tom mohu pouze svědčit za sebe.
Narazil jsem na text Ericha Marii Remarqua, který mě hluboce oslovil: „Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“ Hluboce věřím, že to je Boží záměr, který pro nás Ježíš ztělesnil. Ne jistota, ne bezchybnost, ne naplnění našich představ, ale cesta za druhým člověkem. »Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."« Pán Bůh nám v tom pomáhej.
Amen.
Píseň:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Tě moc prosit, abys nás učil k Tobě volat. Abys nás učil dívat se kolem sebe a odevzdávat Ti ty, kteří touží po životě a prosit Tě, abychom i my dokázali pomoci tam, kde můžeme.
Prosíme o pomoc, abychom uměli povzbudit ty, kdo jsou v těžké životní situaci. Prosíme o empatii, o trpělivost v naslouchání. Prosíme, dávej nám moudrost rozpoznat, co a kdy je potřeba říci slovo povzbuzení, kdy a jaká je potřeba konkrétní pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo se dostali do těžké situace v rodině. Za ty, kdo ublížili i za ty, kterým bylo ublíženo. Pane, prosíme za zázrak smíření. Za to, Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za lidi s postižením, kteří nemohou dosáhnout na příspěvek na péči. Prosíme za ty, kdo potřebují k plnohodnotnému životu asistenci. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za společenství Tvého lidu. Prosíme, abys nás zbavoval strachu tak, abychom dokázali stavět výzvám, které jsou náročné. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, odevzdáváme Ti tento svět, Tvé stvoření. Ukazuje nám cestu k porozumění mezi různými kulturami a náboženstvími. Prosíme za všechny, kdo se o to snaží. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny, komu ničí život nenávist a násilí. Prosíme za lidi v Gaze, na Ukrajině, v Jemenu, v Súdánu, v Íránu a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.
V tichosti Ti nyní odevzdáváme své díky a prosby. .. Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu 'svou starost vložte na něj', neboť mu na vás záleží. 1P 5,6n
Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16
Píseň: