Bohoslužby 05.10.2025
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na setkání, kde se smíme mít tu odvahu věřit v Boží přítomnost.
Introit: Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k Tobě volám, neboť Ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo Tě volají, jsi nanejvýš milosrdný.
Píseň: 252 Čeká mne den; 195 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou
Modlitba: Pane, moc děkujeme za mnohé svědky v Písmu, v historii lidstva i v naší současnosti, kteří svědčili a svědčí o Tvé lásce, se kterou se skláníš ke všem trpícím. O Tvé moci, která proměňuje lidská srdce a naplňuje je odvahou ke svědectví o evangeliu. O životě, smrti a vzkříšení Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista.
Milostivý Bože, prosíme o Tvého Ducha, abychom i my vyznali, že Ty jsi náš podíl a naše naděje. Přijď k nám dnes, prosíme, když se shromažďujeme, abychom na Tebe čekali.
V tento krásný ráno znovu zahrň trpící svou milostí, abyc měli jistotu, že žádného člověka nikdy neopustíš. Amen.
Čtení: 2Tm 1,1-14
Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet
Text: Lk 17,5-6
Haleluja. Hospodin seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Haleluja. Ž 111,9
Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry“. Nějak by mi tento Ježíšův výrok pro bohoslužby stačil. Byli jsme s Jirkou Pražanem na setkání kurátorů, které proběhlo v našem sboru. Povídali jsme si o budoucnosti sborů tohoto seniorátu. Bratr farář Ben Kučera ho ve svém sboru shrnul slovy – moc veselé povídání to nebylo. „Dej nám více víry“. Píšu toto zamyšlení – nebo, chcete-li, kázání – ještě před volbami, takže netuším, jak dopadnou. A přece – jedno víme všichni – společnost je rozdělená a to vyhroceným způsobem. „Dej nám více víry“. Četl jsem rozhovor se socioložkou, která mluvila o radikalizaci skupin mladých lidí. Kritizovala skutečnost, že se problém řeší technicky - algoritmy sociálních sítí jako důvod této radikalizace. Ona však důvod vidí v potlačování problémů, které mladou generaci trápí a z toho plynoucí absenci nabídky naděje právě pro tuto generaci. A my přece o nadějí víme! „Dej nám více víry“.
Ono to v rozdělení kapitol není moc vidět, ale evangelista Lukáš zařadil dnešní text na závěr oddílu, kdy Ježíš v 9. kapitole „obrátil svou tvář k Jeruzalému“ – tedy vydal se na cestu do Jeruzaléma - a kde v 10. kapitole začíná odpovídat na otázku: „Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“. A následují zcela zásadní Ježíšova podobenství, jejichž obrazy máme hluboce vryty v podvědomí – tedy alespoň obrazy těch nejznámějších. O milosrdném Samařanovi, o ztracené ovci, o ztraceném penízi, o milosrdném otci. Jedno je z těchto podobenství jasné – žebříček hodnot se v Božím království jasně liší od provozu v lidské, byť náboženské společnosti. Vyjádřil jsem to nepřesně – žebříček hodnocení lidí. Ježíš staví do centra ty, kteří jsou nejen pro tehdejší společnost nedůležití, staví do centra ty, kteří jsou nedůležití, dokonce pohoršliví pro náboženský život. “Dej nám více víry“.
Máme před sebou mnoho důrazů, se kterými přišel Ježíš z Nazareta. Vidíme je, vnímáme je, stejně jako lukášovský sbor – a moc se nám líbí. A trápí nás, že tyto důrazy tak nějak nefungují v běžném životě. „Klasickým“ důvodem pronásledování křesťanů v Lukášově době bylo odmítnutí zbožštění vladaře. Odmítnutí postavit ho na místo Boha. Se smutným úsměvem můžeme pozorovat takové zbožšťování politiků či ideologií v současnosti, které vede k rozdělení i uvnitř církve. Vzepřít se vůči tomu, vnitřně se vůči tomu vzepřít, neznamená sice v našem prostředí ohrožení života, ale bezesporu znamená jeho značné znepříjemnění.
To je situace, ve které jsme, a kterou jsem neuměle popsal. Mohl bych být mnohem obsáhlejší a mohl bych – a možná měl bych být – mnohem konkrétnější. Ale mám vnitřně pocit, že bych utíkal před zlomem, který mi dělá vždy problémy. Přepnutí od popisu problémů k naději. Nejsem na tom o mnoho lépe než jakákoliv vládnoucí garnitura současnosti.
Připomeňme si onu červenou nit, která se táhne dnešním zamyšlením. „Dej nám více víry“. V tomto oslovení chybí zásadní věc, která ovšem v biblickém textu je – oslovení. „Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!““ Jestli něco odlišuje apoštoly od zákoníků a farizeů, pak to není jejich lidská hodnota. Není to statečnost, vytrvalost, obětavost. Ten rozdíl je v tom, že apoštolové volají k Ježíšovi jako k Pánu. Jako k tomu, kdo má v ruce řešení jejich – naší – situace. Jemu určují svou prosbu o posilnění víry. Stejně jako my, i oni mají pochybnosti. Ježíš to lakonicky konstatuje o pár veršů dříve: „Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení… .“ Pokušení marnosti. Ale je tu cesta.
O ní svědčí velice prostým způsobem druhý novozákonní text. Vykresluje apoštola Pavla v kulisách vězení, odkud povzbuzuje Timotea. Ten zřetelně ví, co se s Pavlem děje, vidí vlastně marnost Pavlova počínání. Vždyť, jak sám Pavel konstatuje na konci tohoto dopisu, z tohoto vězení se už Pavel nejspíš nedostane. Právě to je pro mě osobně zdrojem pokušení – tato bezmoc tváří v tvář těm, kteří mají moc a chtějí určovat běh lidských životů i běh světa. Prostě proto, že chtějí být bohy a jako takoví chtějí být uctíváni. A ti, kteří na to odmítají přistoupit, mají buď velké problémy nebo jim hrozí skutečně ztráta života. Této situace jsou plné žalmy, tuto situaci známe z historie poměrně nedávné i ze současnosti.
Ale apoštol v této situaci připomíná existenci základního faktu, na kterém stojí nejen život jeho, Pavlův, ale i Timoteův – a to nejen Timoteův, ale i celé jeho rodiny. Nebo lépe – rodiny po ženské linii. Tato poznámečka nás vtahuje do života všedního dne a zároveň ukazuje evangelium jako živý organismus, který má svoji sílu. Zpráva o Ježíši z Nazareta, který nabídl Boží království, které boří hradby mezi lidmi, Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován, je živým organismem s vlastní silou, protože tento Ježíš byl vzkříšen. Pán Bůh se k němu přiznal. „Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ani za mne, jeho vězně, se nestyď, nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh, … .“
„Dej nám více víry“. Ve výkladu jsem našel alternativní překlad: „Učiň nás více věrnými“. Ono je to vlastně to samé, jen tato formulace zároveň podtrhuje, o co vlastně apoštolové v Lukášově textu prosí. Co to znamená zvládnout pokušení. Co to znamená víra. Nabídnout svůj život pro svědectví o tom, čemu věřím. Zároveň přijmout povzbuzení, že tu existuje reálná síla evangelia, že platí to Pavlovo ujištění Timoteovi: „“K tomu ti dá sílu Bůh.“ V této jistotě tedy můžeme právě uprostřed všech tlaků a bolesti na závěr poprosit: „Pane, dej nám více víry“.
Amen.
Píseň: 620 Moc předivná nás tiše obestírá
Ohlášky:
Přímluvné modlitby: Věčný Bože,
jsi náš Bůh v radosti
a jsi také náš Bůh v smutku.
Modlíme se tedy společně a říkáme:
Voláme k Tobě, doufáme v Tebe.
Modlíme se za úlevu od břemen, která neseme,
za rozhovory, které nás tíží,
a za rozhodnutí, která se zdají nemožná.
Voláme k Tobě, doufáme v Tebe.
Modlíme se za ty, kteří jsou nám nejbližší,
sdílíme jejich smích
i bolest při každé nemoci.
Voláme k Tobě, doufáme v Tebe.
Modlíme se za naši komunitu
uvnitř i vně církve,
za naléhavé potřeby a dosažený pokrok.
Voláme k Tobě, doufáme v Tebe.
Modlíme se za náš svět.
Ve kterém je převaha násilí
a odmítání spravedlnosti.
Voláme k Tobě, doufáme v Tebe.
Modlíme se za naši společnost
na začátku období po nových volbách.
Modlíme se za trpící -
v Gaze, v Jemenu, na Ukrajině a na dalších místech.
Voláme k Tobě, doufáme v Tebe.
Věříme v tvou spasitelnou lásku,
když ti předkládáme tyto modlitby.
Ať tvé milosrdenství nikdy neskončí.
O to prosíme ve jménu Kristově.
Odevzdáváme Ti nyní své tiché osobní díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.
Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester
a žijte v naději Božího navštívení.
Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.
Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.
Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.
Píseň: 777 Buď mojí nadějí do příštích dnů