Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, zdravím vás z evangelického kostela v Krounw, odkud budeme smět naslouchat ujištění o naději, kterou každému nabízí Hospodin, Bůh Izraele a Otec našeho Pána Ježíše Krista.
Introit: Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství. Ž 119,137.124
Píseň: 148 Zákonem Božím kdo se nechá vést
Modlitba: Pane, chceme dnes moc poděkovat za svědectví o milosti. Uvědomujeme si, jak klopotné je naše hledání Tebe. A hlavně, jak je přerušované, nepravidelné. Vyznáváme, že s zlobíme, že nám nenasloucháš. A Ty přesto znovu vstupuješ do našich životů s nabídkou pomocné ruky. S nabídkou, že nám ukážeš výhled, že nám ukážeš druhého člověka, že nám ukážeš nás samotné.
Děkujeme, že to s nám nevzdáváš. Že i dnes smíme věřit, že jsi nejen s každým z nás, tam kde jsme přítomni těmto bohoslužbám, ale že jsi s celým Tvým stvořením. Že proměňuješ srdce mnohých, aby se otevřela naděje pro ty nejposlednější. Amen.
Čtení: Joz 24,1-25
Píseň: 309 Zachovej nás při svém slovu
Text: Mt 25,1-13
Haleluja. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. Haleluja. Ž 115,11
Zvláštní, náročné texty se nám dnes sešly. Nezdají se být vhodné pro tuto dobu, kdy bych chtěl spíše povzbuzovat než napomínat. Ale dostala se mi do ruky kniha, která mě hodně oslovila a která mi otevřela celou oblast teologie osvobození - Christologie z pomezí od Petra Jandejska. Kniha o christologii třech jezuitů – už jsem z ní citoval bratra Jona Sobrina. Tentokrát mě vytanul ve vzpomínce důraz Rogera Haighta, který mluví o tom, že „poznání víry jako reálné poznání je zkušeností s Bohem, jež musí mít vnitřní vztah ke konkrétnímu a praktickému životu člověka“. Stručně řečeno – víra potřebuje zkušenost s Bohem.
Když Jozue svolal Boží lid, aby se jich na prahu zaslíbené země zeptal, chtějí-li sloužit Hospodinu, začíná připomenutím zkušenosti. Připomenutím konkrétních událostí, které zažilo společenství Izraele jako takové. V podstatě promítl před očima svých posluchačů celé dějiny, aby ukázal na jejich konkrétní chvíle, kdy Izrael zažil potvrzení svého jména – totiž „bojuje Bůh“. Není smyslem starozákonního textu mudrovat nad tím, že toto Boží jednání ve prospěch svého lidu bylo na úkor někoho jiného. Protože o to v tomto textu nejde. Ivana Danielková použila tuto středu na úvod schůze staršovstva zamyšlení katolického kněze Ládi Heryána z rozhovorů s Mirkem Vaďurou a br. Heryán tam mluví o komplikovaných starozákonních textech jako o výpovědi Božího lidu, o vyznání, že Boží lidé nejsou opuštění v obtížných situacích. Tak i tady máme před očima připomenutí skutečnosti, že Pán Bůh zaslibuje život v jeho naprosto syrové každodenní podobě, se všemi jeho radostmi a starostmi a stojí na straně tohoto zaslíbení, na straně života proti všemu, co jej ohrožuje. Izrael si to uvědomoval a proto vyvolil cestu poslušnosti Hospodinu. A Boží lidé se vraceli a vrací k této volbě znovu a znovu, po svých selháních stejně jako ve chvílích plných vděčnosti. Tato ústřední událost na prahu života v Boží zaslíbené zemi je něčím, co si připomínají. A jim dává sílu k životu.
To všechno jsem chtěl zmínit kvůli podobenství o deseti družičkách. Vždy mi přišlo tvrdé, vždy mi přišlo, že z něj nelze vyklouznout ven. Že prostě všichni ve finále zůstanou za dveřmi. Že je to obecně lidská zkušenost již od věků, že člověk není schopen nepodlehnout spánku. Že není schopen nepodlehnout slabosti. To už nám vypráví příběh o Gilgamešovi z 3. tisíciletí před naším letopočtem. Gilgameš v hrůze ze smrti svého přítele hledá nesmrtelnost. A už ji má na dosah, stačí vydržet nespat. Ale to prostě nejde. Rozumím tomuto příběhu, chápu ho. A – obrazně řečeno – on to chápe i Ježíš. Všechny družičky usnuly. Ten rozdíl byl a je v něčem jiném. A my u tohoto podobenství stále přemýšlíme, v čem.
A já mohu pouze nabídnout svůj pohled. Ten rozdíl vidím ve zkušenosti víry Božího člověka, který uprostřed tragédie je schopný volat k Hospodinu. Rozdíl vidím ve vyznání Ettie Hillesum, která uprostřed tragédie svého lidu i své osobní, uprostřed hrůz holocaustu vyznává: "Jen tohle jediné je mi stále jasnější: že Ty (Bože) nám pomoci nemůžeš, nýbrž že my musíme pomoct Tobě, a tím nakonec sami sobě. To je to jediné, na čem záleží: zachránit v sobě kousek Tebe, Bože. Možná že dokážeme dopomáhat tomu, abys mohl ve zmučených srdcích druhých lidí vstát z mrtvých... Takřka s každým úderem srdce je mi jasnější, že nám nemůžeš pomoct, ale že my musíme pomoct Tobě a až do posledního dechu hájit Tvoje místo ve svém nitru. Skutečně existují lidé, kteří na poslední chvíli schovávají vysavač a stříbrné příbory, místo aby si chránili Tebe, můj Bože. A jsou jiní, kteří se za každou cenu snaží zachránit své tělo, které beztak není ničím jiným než schránkou tisíce obav a hořkostí. Říkají: Mě do spárů nedostanou. A zapomínají, že člověk není v žádných spárech, když je ve tvém náručí." Toto volání vnímám jako zástupné volání všech obětí. Volání, které se nevejde do žádné dogmatické škatulky, ale které počítá s Hospodinem. Které nepřikývlo na větu Jo291bovy ženy, která ho uprostřed bolesti nabádá svého muže: „Zlořeč Bohu a zemři.“
A jsme zpět u družiček. Přišel čas, přišla událost, přišla chvíle, kde družičky měly naplnit svou službu. A některé měly olej a některé ne. To, co je smutné a naprosto jasné je, že ten olej je něco, co je nepřenosné. Abychom si rozuměli – účinek oleje, to co přináší, předat jde. Ale olej ne. Uvědomuji si to sám na sobě uprostřed současné situace. Nejsem schopný poslouchat nebo dokonce dívat se na zprávy, jsem schopen je pouze číst. Vnímám uzavírání se do sebe a sám u sebe nevím, co s tím. Jakoby přišel čas, kdy jsem byl přistižen bez oleje ve chvíli, kdy by má lampa měla svítit do tmy těm, kteří to potřebují.
A tady se vracím ke zkušenosti Božího lidu, k výroku Rogera Haighta, k vyznání Etty Hillesum. Ke zkušenosti s Bohem. A domnívám se, že i o to šlo Ježíšovi v jeho podobenství. Není možné plnit úkol, který pro nás Pán Bůh připravil bez Boží pomoci. Jaksi – v klidovém stavu to jde. Horší to je, když se najednou probudíme a klidový stav je nenávratně pryč.
Ježíš přinesl nádhernou zvěst o boření hranic mezi lidmi navzájem, protože zbořil hranice mezi lidmi a Bohem. Přinesl nabídku plného života všem, nabídku života těm, kteří se stali obětmi lidské zvůle. Novozákonní svědkové nám ukazují zápas o nabídku místa, kde je možné zažít zkušenost toho, co Ježíš nabídl a nabízí. Zápas o nabídku zkušenosti s Bohem. A my se k tomuto zápasu smíme a máme přidat – aby náš sbor byl místem, kde si budeme připomínat dějiny Božího jednání s člověkem. Ano, v mnohém jsme usnuli, v mnohém usínáme, a zkušenost člověka už před 5000 lety je, že takoví prostě jsme. Ale co můžeme, je připomínat si, že je Pán Bůh s námi, že je s člověkem a celým stvořením. Abychom byli schopní volat k Hospodinu ve chvílích, kdy nevíme, jak dál. Pán Bůh nám v tom pomáhej.
Amen.
Píseň: 684 Toužíme v lásce žíti stále
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: PPane Bože, Ty nás vybízíš, abychom k Tobě volali na místě těch, kteří k Tobě volat nedokáží. Voláme k Tobě, prosíme Tě, aby ses dával poznávat uprostřed naší lidské bídy, abys naplňoval lidská srdce nadějí a odvahou k životu.
Prosíme za nemocné i za jejich blízké, kteří o ně mají strach. Každý z nás Ti v tichosti odevzdáváme ty, o které máme starost. … Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny, kdo rezignovali na představu, že lidská společnost se může stát zdravou a spravedlivou i pro ty, kdo nemají moc a peníze. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kteří jsou opuštěni. Za staré lidi, kteří si nerozumí se svou rodinou a cítí se být na obtíž, za ty, kteří se bojí budoucnosti.
Za mladé lidi, kteří nevidí budoucnost ve světě plném násilí na lidech i na stvoření. Za rodiny, které na sebe v tlaku práce nemají čas. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za svět. Prosíme o Tvou milost pro ty, jejichž život je v neustálém ohrožení. Prosíme za obyvatele Ukrajiny, Gazy, Jemenu. Prosíme za ty, kdo žijí pod vládou diktatury – prosíme za obyvatele Ruska, Afgánistánu a dalších a dalších zemí. Prosíme za jejich záchranu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za Tvou církev, prosíme jeden za druhého, za tento sbor. Naplň naše srdce svým Duchem svatým, abychom v lásce dokázali být svědectvím o Tvé milosti i o Tvé vůli. Za to Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš, prosíme, naše tiché prosby a díky. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Pane, voláme k Tobě s celým Tvým lidem jako ke svému otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.
J 14,27
Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.
2Pt 3,18
Píseň: 291 Buď Pánu čest