Krouna 16.11.2025
Pozdrav: Milé děti, milé sestry a milí bratři, vítám vás na našich společných bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.
Introit: Hospodine, budeš-li mít na zřeteli nepravosti, kdo obstojí? Ale u Tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Ž 130,3
Píseň: 174 Chvalte Pána, chvalte Pána
Modlitba: Pane Bože, máme mnoho snů. Je v nás mnoho touhy a představ o tom, jak by náš život mohl vypadat. Když zavřeme oči, tak přestáváme být těmi, kteří mají strach, kteří jsou nerozhodní, kteří zapomínají a dělají chyby, které druzí neberou vážně nebo jim nerozumí. Máme různé sny. I o světě kolem nás.
Chceme Ti poděkovat, že ty přicházíš za člověkem takovým, jaký je ve skutečnosti. Že se nemusíme bát, že nás prokoukneš za clonou našich snů, protože Ty nás znáš a nabízíš nám svoji cestu skutečného života, který stojí za to žít. Kde i sny a touhy jsou radostí nepatří k nim zoufalé procitnutí. Kde se smíme těšit z Tvé přítomnosti, kde smíme mít jistotu, že jdeme s Tebou, protože Tys nám dal průvodce ve svém Synu, Ježíši Kristu. On nás vede, On nás napomíná, On nás těší a povzbuzuje.
Děkujeme Ti za sebe i za celé Tvé stvoření. Amen.
Čtení: Sk 14,1-21
Píseň: S379 Vstaň a hledat pojď tu zem
Text: Gn 11,1-9
Haleluja. Hospodin uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. Haleluja. Ž 72:18
Byl jednou jeden kluk. Četl jsem knihu, Nekonečný příběh, ve které měl jméno Bastián. Bylo mu tak 11 let a mohl žít kdekoliv. Třeba i ve městě Lystra, o kterém dnes ještě uslyšíme. Nebo taky nedaleko od nás. Skutečně nevím, kde to vlastně bylo. Ten kluk nebyl příliš hezký ani příliš statečný ani příliš šikovný a myslel si o sobě, že není ani příliš chytrý. Byl samotář. Nemyslím, že by nechtěl mít přátele, ale prostě je neměl. Ostatní děti si ho buď příliš nevšímali nebo jim byl k smíchu. Měl jiné zájmy než ony. A tak se stahoval do sebe.
A snil. Snil a vymýšlel si příběhy, vymýšlel si svět, který by byl jiný než svět, který viděl kolem sebe. I on sám byl v tom novém světě jiný. Najednou se ukázalo, že mnoho věcí umí, že existuje mnoho důvodů, proč by si ho druzí lidé měli vážit a dokonce jej obdivovat. Prozradím vám na Bastiána, že v tom příběhu, který jsem o něm četl, byl dokonce velmi, velmi slavný.
Byl to hezký svět, ve kterém Bastián mnoho dokázal, kde mohl být pomocí, kde byl hrdinou a kde měl značnou autoritu. Čím dál tím víc se mu tam líbilo, čím dál tím méně se mu líbily myšlenky na svět, ve kterém skutečně žil. A nebo nežil? Který z těch dvou světů byl vlastně světem skutečným? Kolik jen příběhů, které nám někdo vypráví nebo je dokonce sami prožíváme, bychom označili jako pohádku nebo fantazii a přece jsou skutečností. Kolik příběhů bychom označili jako skutečnost a ony jsou to fantazie – a co hůř, jsou to iluze.
Píseň: 165 De profundis
Lidé v Lystře byli zcela obyčejní lidé. Podívejte se na to hemžení. Zrovna je trh a my tu vidíme prodavače, řemeslníky, tamhle ten pán vypadá důležitě a bude to asi nějaký vysoký úředník. A támhle se mezi stánky honí děti. Lidé v Lystře jsou zcela obyčejní lidé. A mají také své sny. Také oni si přáli do nového roku mnoho dobrého, štěstí, zdraví, spokojenost. Pro sebe, pro své blízké, pro přátele i známé. A snažili se a snaží se tato přání uskutečnit, uvést do reality. Aby to nebyl sen, ale skutečnost pravého života. Mnozí byli a jsou přesvědčeni, že znají správný postup takového uskutečňování přání a snů. V Derbe byl krásný chrám a mnozí mluvili o tom, že by měli postavit ještě další. Aby si každý mohl vybrat, aby si každý mohl zvolit cestu, po které by chtěl jít, aby zajistil štěstí své i svých blízkých. Že se to moc neliší od snů chlapce, o kterém jsme si vyprávěli? Nevím, je to odvážné tvrzení.
A podívejte, na trhu se zvýšil zmatek. Objevili se lidé, kteří už způsobili pozdvižení ve městě Ikónium. A zdá se, že to nebude jinak ani tady.
„Vraťte se do skutečného života. Přestaňte snít a neutíkejte z něj. Nemyslete si, že záleží na tom, kolik oběhnete chrámů, jestli tady, v Lystře, postavíte chrám další. Hledáte štěstí? Hledáte radost? Podívejte se kolik kolem sebe máte lidí, kteří čekají, že je oslovíte, kteří čekají na váš zájem, kteří čekají na to, že jim budete naslouchat. Že je nebudete odhánět. A nejsou to lidé kdesi daleko. Jsou blízko vás, jsou to vaši bližní. Pamatujte, že být šťastný a mít rád, že to patří k sobě.
Nebojte se, že to nejde zvládnout! Přicházíme ve jménu toho, který to zkusil, skutečně se zajímal o ty, kteří volali o pomoc a bylo přitom jedno, kdo to byli. Bylo mu jedno, jestli byli chudí nebo bohatí, Židé nebo pohané, lidé zbožní nebo ti, kteří o Božím zákoně nevěděli vůbec nic. Ten člověk byl Ježíš z Nazareta a nezavrhl tyto obyčejné lidi, i když musel kvůli tomu zemřít. Ale my tvrdíme, že je tu s námi, že ho Pán Bůh vzkřísil a pomáhá všem, kdo se snaží žít.“
Tak – přestaňte snít a začněte žít. Zkuste to říct někomu dospělému. Zkuste to říct někomu váženému, kdo si zakládá na tom, že svůj život má pěkně srovnaný. Přestaňte snít a začněte žít. Také byli všichni pěkně zaskočení. Jen jeden nemocný člověk si říkal: „Třeba je to i pro mě. Třeba mohu žít i když mě nikdo nebere vážně, protože jsem nemocný. Třeba je právě tady pro mě naděje.“
Jeho touha byla tak zřetelná, že ji apoštol Pavel skutečně nemohl přehlédnout. »Řekl mocným hlasem: "Postav se zpříma na nohy!" A on vyskočil a chodil.«
Píseň: S313 Stín kříže
Co je pravda a co sen, Bastiáne? Co je skutečný život a co jen iluze, občané města Lystry? Je ten nemocný člověk skutečně zdráv nebo je to jen sen?
„Na co se to ptáš, člověče, to víš, že je to pravda. Žádný sen, já to viděl!“ Vida, málem mi ten pán vynadal. Tak tedy žádný sen. A co tedy s tím? „Coby. Jdeme stavět ten nový chrám, člověče. Všichni jsme se na tom shodli. Ti lidé totiž nejsou lidé, to bohové přišli mezi nás. Konečně je ten náš život skutečný, konečně má smysl to, co jsme celou dobu dělali. postavíme chrám. Největší chrám, o jakém kdy kdo slyšel. V Efezu a Aténách budou blednout závistí. A co víc, my tu máme bohy. Tenhle chrám tak bude jediný pravý. Už jsme se domluvili – necháme udělat krásné obrazy, dáme dohromady krásné bohoslužby, určíme ty pravé kněze. A dovnitř, dovnitř budou moct vstoupit jen zdraví lidé. Kdo je nemocný, toho uzdraví naši bohové a bude moct jít dál. Na koho to nebude fungovat, je neznaboh a nemá v našem chrámu co dělat. Bude to krása, největší a nejslavnější chrám všech dob.“ »Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."«
Co je pravda a co iluze, Bastiáne? Zůstaneš ve světě snů a fantazií nebo se vrátíš?
Vrať se, vraťte se obyvatelé Lystry i všichni ostatní. Vraťte se do skutečného lidského života, kde má každý místo. Čeká vás život ve skutečném světě, který pro nás všechny Pán Bůh připravil. Svět, ve kterém je krásné i snít, ve kterém má své místo fantazie – právě proto, že smíme vědět, co je v životě nejdůležitější.
»Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?" On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'." Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."«
Amen.
Píseň: S372 Víru nám dej
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, vyznáváme, že naše sny jsou často útěkem z reality. Moc Tě prosíme, vstupuj do našich snů, otevírej nám vizi svého království, které přinesl a přináší a garantuje v tomto světě Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš Kristus. V jeho jménu se odvažujeme odevzdávat Ti své prosby. Své snění v našich životech i životě kolem nás.
Pane, moc Tě prosíme za ty, kdo prožívají smutek. Prosíme, naplňuj ho krůček po krůčku vděčnými vzpomínkami a nás posílej tam, kde vládne opuštěnost. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za mladé lidi. Otevírej jim před očima výhled nad+ěje, otevírej jim smysl jejich života, smysl snů Tvého království. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za staré lidi. Prosíme, aby zažívali Tvé ujištění, že jejich život má vysokou hodnotu – navzdory tomu, že už nemohou podávat takové výkony, na které byli zvyklí. A nás, prosíme, za nimi posílej s tímto ujištěním. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za nemocné. A prosíme za ty, kdo jsou jim oporou. Otevírtej pro všechny naději své posilující přítomnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, při oslavách výročí politické svobody v naší zemi Tě moc prosíme, abys nás posiloval ke zvěstování Tvé svobody ke službě. Ke službě těm, kteří se v naší společnosti ocitli na okraji, ke službě těm, kteří hledají domov, všem těm, kteří nestačí nastavenému modelu výkonu. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, nenech nás rezignovat na naději míru. Prosíme o naději pro oběti všude tam, kde jsou vystaveny vojenskému násilí a politické zvůli. Prosíme za lidi v Gaze, na Ukrajině, v Jemenu, v Afgánistánu a na mnoha dalších místem. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, vyslyš nás i v tuto chvíli, kdy Ti každý z nás odevzdává své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po naplnění života: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: A přece vám píšu přikázání nové - vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. 1J 2,8-10
Požehnání: Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země. Amen.
Píseň: 410 Směr mi dej, ať nebloudím