Archiv autora: krouna155

Pohnutá historie krounských zvonů

Po dokončení stavby kostela v roce 1880 vyvstala potřeba osadit ve věži kostela zvony. Sbor byl ale stavbou kostela zadlužen a tak na pořízení zvonů nebylo možno v prvních letech pomyslet.

Až v roce 1895 daroval Gustav-Adolfský spolek anhaltský sboru 2 zvony, které do Krouny doputovaly na Štědrý den 1895. Bylo to ovšem zvony malé, větší vážil 150 kg, menší jen 50 kg a nebyly odlity z čisté zvonoviny. Proto staršovstvo rozhodlo tyto zvony na věž nedávat a počkat, až sbor bude mít na pořízení nových. O Vánocích  1898 byla vyhlášena sbírka na nové zvony a v roce 1899 bylo zahájeno jednání se zvonařem Karlem Schwabem z Bialska-Biale (dnešní Polsko), který přislíbil odkoupit darované zvony a odlít nové. Zvonař Schwab měl svůj zvláštní patent zavěšení zvonů na masivní litinové podstavce (dnes zde vystaveny), na nichž se zvony při zvonění samočinně otáčejí, aby srdce nebila stále na jedno místo.

Nové zvony byly zakoupeny za 1943 zlatých, 73 krejcarů, a byly laděny ve stupnici dur, tóny fis, ais a cis. Největší vážil 633,5 kg, prostřední 333 kg a nejmenší 187 kg. Posvěceny byly 26. září 1899.

„Jejich zvuk byl dlouhý a lahodný a vyzvánění se neslo daloko do kraje – slyšeno přes 2 hodiny cesty – jako velebná hudba, která každou duši jímala. Vždyť se v těch krásných tónech chvěly modlitby i zvěst svobody a potěšení každému srdci stísněnému i sláva spasení“

Na tyto zvony se zvonilo až do 20. května 1917 kdy „byly vojenskými úřady odebrány 2 zvony a druhý den byly sejmuty i zvony na kostele katolickém. Při rozbíjení zvonů, které se dálo přímo na věži, se chvělo nesmírným rozčílením mnohé srdce. …. Naposledy bylo jimi zazvoněno na rozloučenou před jejich zabíjením. … Zůstal pak jen jediný zvon, prostřední, který do roku 1928 žaloval na osiření.“

Rozbité zvony před kostelem

Rozbité zvony pred kostelem

V roce 1928, 50 let po dokončení stavby kostela byly pořízeny 2 chybějící zvony. Tentokrát byly objednány u zvonaře Wintra v Broumově. Velký vážil 762 kg, malý 212 kg. Ladění i nápisy byly provedeny jako u původních zvonů. Zvony byly odevzdány do užívání 17. května 1928 synodním seniorem Dr. Josefem Součkem za veliké účasti, odhadovalo se až 3000 lidí.

„Zvony byly několik dní před tím vytaženy na věž montérem firmy Winter strojem církevním za napjaté pozornosti četných diváků. … Do fary byly dovezeny z nádraží na ozdobeném voze br. Sodomky z Krouny č. 3 a zůstaly na něm v průjezdu fary až do umístění na věž. … Téže však noci se kdosi vloupal do fary a když farští vyběhli ven, shledali, že pes vyplašil kohosi z fary. Vrata u zvonů v průjezdě byla otevřena a na velkém zvonu pak shledáno poškození: kus jeho po okraji uražen, ale na kráse tónu tím neztratil ničeho.“

Na věži byly opět 3 zvony, jejichž hlas zněl do širokého okolí.

Přišel však rok 1942 a německá zbrojní výroba potřebovala barevné kovy a tak opět došlo i na naše zvony. Tentokrát byly odebrány velký a střední zvon a ponechán jen malý, který zůstal ve věži kostela osamocen až do roku 2010.

Spouštění zvonů z věže v roce 1942

Odebrani zvonu 1942e

Spuštěné zvony před kostelemSpuštěné zvony před kostelem

Mezitím byly konány pokusy o nahrazení zvonů. V roce 1950 bylo na doporučení synodní rady objednáno rozhlasové zařízení od Charity Praha, sestávající z gramofonu, který přehrával zvonění z gramodesek. Na věži byly umístěny ampliony, které měly přenášet zvonění do 4 stran. Toto zařízení mělo mnoho chyb a vlastně nikdy nezvonilo. Nakonec bylo dodavateli  vráceno.

Prozatím se zvonilo na jediný zvon, který na věži zůstal, nastaly ale jiné problémy. Nebyl zvoník. Těch 102 schodů, které je nutno zdolat, mezi přízemím a lávkou zvonu starší členové sboru, kteří byli ochotni zvonit, obtížně zdolávali, zakrátko odmítli a tak bylo hledáno jiné řešení. V roce 1999 byly do věže kostela umístěny silné ampliony, pro které byl signál přenášen z magnetofonu. Toto přechodné řešení sloužilo až do roku 2010.

Touha pořídit znovu do věže kostela zvony však nikdy neustala. V roce 2004 staršovstvo vyhlásilo sbírku na nové zvony. Impulsem byla mimo jiné možnost přihlásit se o náhradu za zvony odebrané za II. světové války. Tato náhrada pak byla Německem skutečně v roce 2005 sboru vyplacena ve výši 19 807 Kč. Byla to sice pouze symbolická částka, ale povzbudila odhodlání nejen evangelíků, ale i mnoha dalších, kteří na nový zvon přispěli. Bylo to také mnoho místních rodáků, firem v Krouně i okolí a také obcí. V roce 2010 bylo u tradiční zvonařské rodiny Dytrychová z Brodku u Přerova objednáno odlití nového zvonu, zvonovou stolici pro zavěšení jak stávajícího tak nového zvonu postavila truhlářská firma Myška a syn z Otradova, zavěšení zvonů a montáž elektronického ovládání byly zadány firmě Bouchal z Brodku u Přerova. Slavnostní žehnání zvonů proběhlo pak 9. října 2010 před věží kostela a následně byl zvon jeřábem vyzdvižen do věže a zavěšen na novou stolici.

Od té doby na věži našeho kostela znovu zní dva zvony. Tak jak tomu bylo dříve, ohlašují poledne a také nastávající soumrak dne (18:00). Především však zvou ke službám Božím každou neděli v 8:45 a po jejich skončení vysílají Božím slovem povzbuzené křesťany konat dobré dílo (10:00). A také doprovázejí ty, kteří došli cíle své pozemské pouti na jejich poslední cestě. Věříme tomu, že už nikdy nebude potřeba, aby zvony sloužily jinému účelu, než tomu, pro který byly odlity – upomínat člověka na jeho Stvořitele i Vykupitele a zvát do jeho blízkosti.

Původní text Josefa Drahoše doplnil Marek Váňa

Noc kostelů 2016

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, příznivci, náhodní návštěvníci našich stránek (nebo našeho kostela) – zveme Vás  v pátek 10. června do našeho kostela v Krouně. Připojujeme se k mezinárodní akci Noc kostelů. Na plakátku si můžete prohlédnout program, který jsme pro Vás připravili. Ale protože se tam všechno nevejde, připojujeme ještě pár informací. Po bohoslužebném úvodu následuje společná prohlídka kostela a věže.  V interiéru kostela bude probíhat videoprezentace s fotografiemi z dávnější i méně dávné historie našeho sboru, církve a diakonie. A když se odvážíte vyšlapat až do věže kostela, bude moci poprvé od instalace 2. zvonu v roce 2010 snadno „vylézt“ až ke zvonům (už to tedy nebude jenom po pětimetrovém hliníkovém žebříku). Ve věži bude také drobné prezentace historie zvonů a možná i jedno překvapení. Pokud jde o vědomosatní soutěž, nemusíte se bát, že propadnete, nikdo Vám ji nebude známkovat, ale sami si můžete ověřit, co víte. A když ji absolvujete, dostanete malou odměnu. Dalším bodem programu je vystoupení našeho pěveckého sboru – budeme zpívat písně, které jste již mohli slyšet při slavnostních bohoslužbách na Vánoce, Velikonoce či Díkůvzdání. Poté následuje varhaní koncert. Naše dvě varhanice, Andrea Boháčová a Jaroslava Pražanová v sobotu 4. června úspěšnou zkouškou ukončily tříleté studium církevní hudby – budeme mít příležitost poslechnout si, co se naučily. Program pak zakončímě krátce před desátou společným zpíváním s kytarou. Kromě těchto pevných programových bodů bude pro děti připraven dětský koutek a ještě některé další „nespecifikované“ aktivity. Samozřejmě se můžete zúčastnit celého programu nebo jenom části, můžete si také kostel jenom volně projít či jenom posedět a chvíli se ztišit. Rádi Vás v kostele uvidíme.

Noc kostelu A4

Dětský tábor

Od pondělí 20.7 do neděle 26.7 se na faře v Krouně konal dětský tábor. Zúčastnilo se ho 13 dětí (některé z nich jenom na část tábora). Podle toho, co říkaly děti, se nám tábor povedl. Společně jsme poznávali krásu Božího stvoření. Co všechno jsme na táboře dělali, si můžete prohlédnout na fotografiích zde

Oprava odvlhčení kostela – finále!

Oprava odvlhčení kostela se opravdu blíží ke konci. Kdo chodíte na bohoslužby, můžete to jistě potvrdit. Cementové desky, které jsou připevněny před osekanými obvodovými zdmi kostela, už jsou opatřeny finálním nátěrem a zbývá jen osadit kovové perforované krycí lišty dole u podlahy a ve vrchní části a nakonec zakončovací dřevěné lišty na vrchní hraně. A také zbývá ještě montáž elektrických zásuvek, kterých pár po obvodu kostela přibylo. Za tím vším jsou samozřejmě stovky hodin brigádnických prací, plánování, promýšlení a hledání postupů. Jsme vděčni všem, kdo se na těchto pracích podíleli i těm, kdo chystali občerstvení či po pracích uklízeli, aby byl kostel zase připraven k bohoslužbám. Postup prací i současný téměř finální stav si můžete prohlédnout zde.

Synod Českobratrské církve evangelické

V těchto dnech, od 14. května do 17. května, probíhá 1. zasedání 34. synodu naší církve. Synod je nejvyšší zákonodárné a řídící shromáždění (parlament) Českobratrské církve evangelické, složené z volených poslanců z jednotlivých seniorátů. Schází se jednou ročně, zpravidla v květnu. Letošní synod je obzvlášť významný, protože po 6 letech volí novou Synodní radu ČCE. O průběhu zasedání synodu se můžete více dozvědět více zde

Členství v církvi, hospodaření sboru – reakce na sborový dopis

Milé sestry a milí bratři, z několika reakcí přímých i zprostředkovaných se mi doneslo, že Finanční sborový dopis, který členové našeho sboru dostali na začátku roku, vyvolal velikou bouři a nesouhlas a že někteří členové v reakci na něj zvažují vystoupení z církve či již nechtějí svému sboru přispívat. Přiznám se, že jsem čekal, že taková reakce může přijít a docela mě překvapilo, že jsem ji od nikoho neslyšel přímo, že mi nikdo nezavolal, nenapsal e-mail a jedinou přímou reakci jsem zaslechl až předvčera, když jsem si pro ni k jednomu bratrovi osobně „přišel“ na neplánovanou návštěvu. Také jsem ale slyšel několik kladných reakcí od členů sboru, kteří patří k takříkajíc užšímu jádru sboru. Tolik na úvod jen popis situace.

Nejde mi o to, zaštiťovat se kladnými reakcemi proti těm záporným a jsem přesvědčen o tom, že každý má právo na svůj vlastní názor a má mít možnost a neměl by se bát jej vyjádřit. Mnohokrát jsem to říkal a říkám ještě jednou, že diskuse je vždy lepší než mlčení. Spíše než „doslechnutí se“, bych tedy ocenil přímé reakce. (Jen na okraj, tyto internetové stránky sboru „běží“ od léta loňského roku bez jediného komentáře k jakémukoli příspěvku).

A teď k podstatě problému. Jsme vděčni všem členům sboru, kterým na jeho budoucnosti záleží. Kteří podle svých možností a schopností pomáhají. A zdaleka nejde jenom o finanční příspěvky, ale o všechno, co k životu našeho sboru patří. Ve zmíněném sborovém dopise to také bylo uvedeno a nebyl to jenom úvod ke kritickým slovům, něco jako protiváha, aby kritika nevyzněla tak tvrdě. Je to moje přesvědčení a přesvědčení staršovstva, že sbor stojí na svých členech, na jejich aktivitě, ochotě něco ze sebe dát, obětovat se pro druhé a vlastně pro Krista. Bez nich, lépe řečeno bez Vás či nás by byl sbor jen prázdou skořápkou, třeba krásnou, nablýskanou, ale prázdnou. Sbor a církev nejsou ani faráři ani kostely, ale živí lidé. A jsme přesvědčení o tom, že naprostá většina našich členů si to uvědomuje, svůj sbor podporuje a přeje si, aby tu i nadále fungující evangelický sbor byl. A je to obdivuhodné, že to tak stále je, když například vezmeme v úvahu, jak se na nás křesťany většina společnosti dívá, jak se v některých médiích periodicky opakují „zaručené pravdivé zprávy“ o tom, co jsme my křesťané a my církve zač. Jak už jsem řekl, patříte-li mezi ty členy našeho sboru, kteří svůj sbor jakkoli podporují, patří Vám, jako našim spolubratřím a spolusestrám, naše poděkování a spolu s námi tvoříte živý sbor církve Kristovy. Tak to bylo napsáno a skutečně také míněno i ve sborovém dopise a znovu to jen opakuji.

Nemůžeme ale zamlčet, že jsou mezi našimi členy i Ti, kteří se o církev ani o sbor nezajímají, nepovažují se za křesťany či evangeliky a otevřeně to říkají. Trochu jsem si výše posteskl na nedostatek komunikace, to je pravda. Mě se tyto názory dostanou jen zprostředkovaně, zpravidla od těch, kteří vybírají salár. A rozumím tom, že někteří z nich už to dělat nechtějí, že už nechtějí poslouchat urážky, kterých se jim také někdy dostává. V souvislosti s tím se také snažíme přecházet na jiný způsob, jímž by členové sboru mohli svému sboru přispívat. To také není nic nového, ale nejde to ze dne na den, takže ještě nějaký čas to bude víceméně probíhat touto formou. Ale především – nejde o peníze, ale o víru, o sebevědomou víru. Hlásit se před listopadem 1989 k církvi, k evangelické víře, ke svému sboru nebylo jednoduché a mnozí lidé to kvůli kariéře, kvůli dětem, kvůli tomu, aby měli snazší život, vzdali. Hlásit se dnes k církvi a ke svému sboru, věřit v Boha, Ježíše Krista, Ducha svatého, není o nic jednodušší. Svým způsobem je to dnes i těžší, protože naprostá většina společnosti je dnes zcela zřejmě proticírkevně naladěna víc, než tomu bylo před rokem 1989. Ale ani v nejmenším mi nejde o to kádrovat, soudit či hodnotit něčí víru. To mi vůbec nepřísluší. Dokonce mi hodně vadí, že pořád kolem sebe slyším, že někdo do kostela dříve nechodil a taď si hraje na dobrého evangelíka („a s takovými já tam teda chodit nebudu“). Vadí mi to, protože nikomu opravdu nepřísluší posuzovat víru druhého člověka, vadí mi to, protože věřím v obrácení, které se nemusí veřejně vyhlašovat, vadí mi to, protože věřím v odpuštění, které znamená, že si svoje hříchy nemusím odžít až do hořkého konce, ale můžu prožít odpuštění za to, že jsem nežil Pánu Bohu ke cti, můžu se svobodně nadechnout a začít znovu a líp. Vadí mi, že i do církve se dostala ta investigativně/sudičská nálada, kterou je doslova prolezlá naše společnost a ve které žádná špína není dost špinavá, když jde o to, vyvýšit se nad druhého. Ježíš Kristus přijímal hříšníky a odpouštěl jim a dělá to i dnes a my to máme vyhlašovat. Tak jestli někdo z Vás, milé sestry a milí bratři ve slovech toho výše zmíněného dopisu četl něco z toho – kádrování či souzení druhých, vyvyšování se nad druhé, je to nepochopení. Jediné, o co šlo, je sebevědomá víra.  Slyším-li takováto vyjádření členů našeho sboru: nemám/nechci mít s církvi nic společného; rodiče mě nechali pokřtít, ale já v Boha nevěřím; vyškrtněte mě a podobně, říkám k tomu, že takové členství ve sboru postrádá jakýkoli smysl a (abych nemluvil za druhé) já bych s tímto postojem z církve okamžitě vystoupil. Jinými slovy, sebevědomá víra znamená, že jsem vědomě křesťanem, vědomě evangelickým křesťanem, jsem vědomě a rád členem krounského sboru a Českobratrské církve evangelické, záleží mi na boudocnosti svého sboru a jsem ochoten tomu něco ze svého obětovat.

Jsem přesvědčen o tom, že i po tomto vysvětlení se může stát, že někteří členové našeho sboru své členství ukončí. Pokud to bude jejich svobodné rozhodnutí, nelze k tomu nic namítnout.

Chcete-li se k mému názoru vyjádřit, ocením to. Jak už jsem řekl výše, nejhorší je mlčení, toho si farář užije dost a naopak komunikace je dobrým znakem živého společenství. Můžete k tomu využít jakýkoli způsob, který Vám bude vyhovovat. Marek Váňa.

Situace ve středisku Diakonie v Sobotíně

V nedávné době se v některých mediích objevila informace o tom, že středisko Diakonie Českobratrské církve evangelické v Sobotíně ohrozilo životy svých klientů tím, že po 3 dny nepodávalo svým klientům léky. Považuji za důležité uveřejnit na našich stránkách oficiální stanovisko vedení naší církve a vedení diakonie k situaci v domově pro seniory v Sobotíně.

PROHLÁŠENÍ ČCE A DIAKONIE ČCE K SITUACI V SOBOTÍNĚ

 Vedení Českobratrské církve evangelické i její diakonie se důrazně ohrazují proti lživé mediální kampani k situaci ve středisku Diakonie v Sobotíně. Po prověření všech dostupných informací konstatují, že ze strany diakonie nedošlo k žádnému pochybení natož ohrožení života klientů, jak bylo některými médii i VZP prezentováno. 

Příčinou krizové situace bylo neobnovení nevýhodného a neakceptovatelného smluvního vztahu s VZP, který neumožňoval financování potřebné zdravotní péče pro klienty střediska. Zdravotní pojišťovna má přitom povinnost jednat ve prospěch svých pacientů a poskytovat jim potřebnou péči ze všeobecného zdravotního pojištění. Od 1. dubna 2015 podepsala VZP smlouvu s novým poskytovatelem ošetřovatelské péče – terénní službou Charity Šumperk, takže odpovědnost Diakonie za poskytování zdravotních služeb skončila k 31. 3. 2015. Plnou odpovědnost za zdravotní péči klientů nese praktický lékař. Ten však pojištěncům VZP neindikoval hrazené podávání léků a tudíž ani terénní služba Charity Šumperk nemohla léky podávat. Do tohoto krizového stavu tedy přivedla klienty domova VZP a praktický lékař, nikoliv vedení střediska Diakonie.

Ředitelka střediska Diakonie v Sobotíně Hana Řezáčová naopak projevila svým křesťanským přístupem velkou morální odpovědnost, když kritickou situaci řešila zajištěním podávání léků vlastním zdravotním personálem, přestože mu tato služba nebude uhrazena. Ředitelka střediska zároveň pokračovala v jednáních o systémových změnách s VZP a zahájila jednání s Ministerstvem práce a soc. věcí a Ministerstvem zdravotnictví, tak aby se podobná situace již nemohla opakovat.

Synodní rada ČCE vyslovuje podporu vedení Diakonie a obrací se na všechny, kdo mají zájem na funkčních sociálních službách v našem státě, aby se ke snaze o nápravu dlouhodobých systémových chyb ve financování sociálních a zdravotních služeb připojili.

Společné prohlášení Českobratrské církve evangelické a její Diakonie k situaci v domově pro seniory v Sobotíně

 

Oslavy mučednické smrti Mistra Jana Husa

6. července tohoto roku uplyne 600 let od mučednické smrti Mistra Jana Husa. Pro nás, evangelické křesťany, je to jedno z nejvýznamějších výročí. Mučednickou smrtí Jana Husa fakticky začíná česká reformace k jejímž následovníkům patříme. Toto významné výročí si 5. a 6. července připomeneme oslavami, které naše církev pořádá společně s Československou církví husitskou. O programu těchto oslav se všechno podstatné můžete dozvědět zde. Více o české reformaci najdete zde

Vysluhování večeře Páně v našem sboru

Níže je uveden dotazník, který si můžete vyzvednout při bohoslužbách ve sboru, další informace k tématu slavení večeře Páně v našem sboru najdete ve sborovém dopise

Dotazník k vysluhování Večeře Páně ve sboru v Krouně
Milé sestry a milí bratři, tento dotazník má za cíl vyjasnit názory nás, členů sboru na vysluhování večeře Páně v našem sboru. Jde o to zjistit, jak zejména vy, kteří se pravidelně účastníte bohoslužeb v našem sboru, vnímáte současnou praxi. Jeho výsledky pak budou jedním z podkladů jednání staršovstva, které rozhodne o tom, zda zachováme současnou praxi vysluhování večeře Páně, nebo ji nějakým způsobem změníme. Dotazník je anonymní, ale budete-li chtít, můžete jej podepsat. Nemusíte také odpovídat na všechny otázky. Předpokládáme, že se můžeme spolehnout na to, že každý z Vás vyplní pouze jeden dotazník. Tento dotazník není hlasováním podle řádů naší církve, a proto chceme dát možnost vyjádřit se i dětem, které v našem sboru mohou k večeři Páně také přistupovat. Děti od 10 let tedy mohou dotazník také vyplňovat, ať jej pak vpravo nahoře označí velkým „D“. Odpověď, která Vám nejvíce vyhovuje, zakroužkujte, podtrhněte nebo jiným způsobem zřetelně označte. Máte-li k dotazníku jakékoli otázky, neváhejte se obrátit na jeho autora, svého faráře. Vyplněné dotazníky, prosím, vhoďte do „krabice“ k tomu určené, která bude umístěna v kostele i na faře. Můžete jej také osobně odevzdat faráři.

I. Četnost vysluhování VP ve sboru:
a) souhlasím s tím, aby se VP vysluhovala jen v hlavní křesťanské svátky, tj. na Hod Boží vánoční, Velký Pátek, Hod Boží Velikonoční, Svatodušní neděli, Díkůvzdání, a na Silvestra (6x ročně)
b) souhlasím s tím, aby se VP vysluhovala v hlavní křesťanské svátky, tj. na Hod Boží vánoční, Velký Pátek, Hod Boží Velikonoční, Svatodušní neděli, Díkůvzdání, a na Silvestra a také v 1. adventní neděli a 1. postní neděli (8x ročně)
c) souhlasím s tím, aby se VP vysluhovala v hlavní křesťanské svátky (viz bod a) a kromě toho ještě pravidelně 1x měsíčně, tj. 18x ročně.
d) souhlasím s tím, aby se VP vysluhovala v hlavní křesťanské svátky a kromě toho ještě pravidelně 1x měsíčně, je-li však v daném měsíci některý z křesťanských svátků, další VP se již v tom měsíci vysluhovat nebude (14x ročně)
e) vlastní návrh:

II. Forma vysluhování VP ve sboru
A. Liturgická podoba večeře Páně
a) Souhlasím s tím, aby se při vysluhování VP používala eucharistická modlitba (současný stav)*
b) Souhlasím s tím, aby se při vysluhování VP používala úvodní modlitba, a slova ustanovení VP**

B. Zpěv, doprovod, ticho při VP
c) souhlasím s tím, aby se při vysluhování VP zpívala píseň
d) souhlasím s tím, aby vysluhování VP bylo doprovázeno varhanní hudbou
e) souhlasím s tím, aby při vysluhování VP bylo ticho
f) souhlasím s tím, aby se výše uvedené možnosti střídaly
g) vlastní návrh:

C. Zpověď před večeří Páně
a) souhlasím s tím, aby při zpovědi před VP byly pokládány otázky a každý na ně mohl sám za sebe odpovědět (např: „Vyznávám“)
b) souhlasím s tím, aby zpověď byla začleněna do vyznávající modlitby, k níž se každý může osobně „v duchu“ připojit.
c) souhlasím s tím, aby se obě možnosti střídaly

D. Kdo má vysluhovat večeři Páně
a) souhlasím s tím, aby VP společně s farářem vysluhovali další pověření členové sboru
b) souhlasím s tím, aby VP vysluhoval pouze farář
c) souhlasím s tím, aby se obě možnosti střídaly podle počtu účastníků VP

Zde je prostor pro jakékoli vaše návrhy, poznámky, připomínky:

*tento formulář VP najdete na internetových stránkách sboru, pod záložkou bohoslužby
**tamtéž

Sborový zájezd 14. června

Na sborový zájezd pojedeme letos do Boskovic. Začneme jako vždycky bohoslužbami v místním sboru ČCE a pak budeme pokračovat po různých památkách ve městě. V jedné slavné větě z neméně slavného českého filmu se praví: „Zajeď si do Pelhřimova, prohlédni si  ……………………, ať víš, do čeho jdeš“. V době internetu naštěstí nemusíme nikam jezdit, abychom věděli, do čeho jdeme. Alespoň virtuálně se o sboru ČCE v Boskovicích můžete více dozvědět zde. O městě Boskovice najdete více informací zde. Samozřejmě ale není nad osobní zkušenost.

 

Bratr Pavel Hubený, který nás na myšlenku jet do Boskovic přivedl, nám také poslal předběžný návrh programu. Jím navržený program se mi zdá příliš časově náročný, ale ještě je dost času vybrat to, o co budeme opravdu stát. Celý jeho e-mail citujeme:

Vážení evangeličtí bratři, touto cestou zdravím Vás i celý sbor a píši s ohledem na Váš zájezd do Boskovic. Těší mne, že navštívíte naše město a pevně věřím, že se Vám všem, kteří se zúčastníte, bude líbit. Přes příští neděli 10. května se zúčastním bohoslužeb Vašeho sboru a přinesu Vám dvě sady letáků a 2 mapy Boskovic. Níže Vám navrhuji program i když je samozřejmé, že internet poskytuje kvalitní nabídku a podrobné informace.

Možná máte již program zájezdu naplánován a můj návrh je bezpředmětný, v tom případě se omlouvám za spam…

Trasa Krouna – Polička – Olešnice – Boskovice: 68 km – 60 minut osobním autem

Trasa Krouna – Svitavy – Boskovice: 80 km – 70 minut os. autem

9.30 – 10.30 : Bohoslužby

10.30 – 11.00 : Výklad o Boskovickém sboru panem farářem Jiřím Burešem

11.00 – 11.15 : Náměstí 9. května, budova Okresního soudu (1851-1960) se sochou TGM

11.15 – 12.15 : oběd

12.15 – 13.00 : Stará radnice ze 13. st. vysoká 41 metrů s možností výstupu na vyhlídkový ochoz

13.00 – 14.00 : Židovská čtvrť s průvodkyní PhDr. Helenou Janíkovou – 736 264 116, možno navštívit i ž. hřbitov (celkem 2 km tam a zpět)

14.15 – 15.00 : Hrad ze 13. st. – příjemná procházka parkem k částečné zřícenině včetně prohlídky

15.15 – 16.15 : Zámek hraběcí rodiny Mensdorf

16.30 – 17.00 : Muzeum zemědělské techniky, či spíše traktorů – paní Marie Stejskalová 606 652 624

17.00 – 17.30 : Arboretum Šmelcovna – nutno přejet autobusem

17.45 – 18.00 : Možný krátký náhled do Westernového městečka bez účasti na programu – autobusem

Při kávě a čaji Vám rád zodpovím případné dotazy – pokud budu umět odpovědět…

Přeji Vašemu sboru i Vám zdar a Boží požehnání

Váš Pavel Hubený, pav.hubeny@seznam.cz, 723 278 475