Členství v církvi, hospodaření sboru – reakce na sborový dopis

Milé sestry a milí bratři, z několika reakcí přímých i zprostředkovaných se mi doneslo, že Finanční sborový dopis, který členové našeho sboru dostali na začátku roku, vyvolal velikou bouři a nesouhlas a že někteří členové v reakci na něj zvažují vystoupení z církve či již nechtějí svému sboru přispívat. Přiznám se, že jsem čekal, že taková reakce může přijít a docela mě překvapilo, že jsem ji od nikoho neslyšel přímo, že mi nikdo nezavolal, nenapsal e-mail a jedinou přímou reakci jsem zaslechl až předvčera, když jsem si pro ni k jednomu bratrovi osobně „přišel“ na neplánovanou návštěvu. Také jsem ale slyšel několik kladných reakcí od členů sboru, kteří patří k takříkajíc užšímu jádru sboru. Tolik na úvod jen popis situace.

Nejde mi o to, zaštiťovat se kladnými reakcemi proti těm záporným a jsem přesvědčen o tom, že každý má právo na svůj vlastní názor a má mít možnost a neměl by se bát jej vyjádřit. Mnohokrát jsem to říkal a říkám ještě jednou, že diskuse je vždy lepší než mlčení. Spíše než „doslechnutí se“, bych tedy ocenil přímé reakce. (Jen na okraj, tyto internetové stránky sboru „běží“ od léta loňského roku bez jediného komentáře k jakémukoli příspěvku).

A teď k podstatě problému. Jsme vděčni všem členům sboru, kterým na jeho budoucnosti záleží. Kteří podle svých možností a schopností pomáhají. A zdaleka nejde jenom o finanční příspěvky, ale o všechno, co k životu našeho sboru patří. Ve zmíněném sborovém dopise to také bylo uvedeno a nebyl to jenom úvod ke kritickým slovům, něco jako protiváha, aby kritika nevyzněla tak tvrdě. Je to moje přesvědčení a přesvědčení staršovstva, že sbor stojí na svých členech, na jejich aktivitě, ochotě něco ze sebe dát, obětovat se pro druhé a vlastně pro Krista. Bez nich, lépe řečeno bez Vás či nás by byl sbor jen prázdou skořápkou, třeba krásnou, nablýskanou, ale prázdnou. Sbor a církev nejsou ani faráři ani kostely, ale živí lidé. A jsme přesvědčení o tom, že naprostá většina našich členů si to uvědomuje, svůj sbor podporuje a přeje si, aby tu i nadále fungující evangelický sbor byl. A je to obdivuhodné, že to tak stále je, když například vezmeme v úvahu, jak se na nás křesťany většina společnosti dívá, jak se v některých médiích periodicky opakují „zaručené pravdivé zprávy“ o tom, co jsme my křesťané a my církve zač. Jak už jsem řekl, patříte-li mezi ty členy našeho sboru, kteří svůj sbor jakkoli podporují, patří Vám, jako našim spolubratřím a spolusestrám, naše poděkování a spolu s námi tvoříte živý sbor církve Kristovy. Tak to bylo napsáno a skutečně také míněno i ve sborovém dopise a znovu to jen opakuji.

Nemůžeme ale zamlčet, že jsou mezi našimi členy i Ti, kteří se o církev ani o sbor nezajímají, nepovažují se za křesťany či evangeliky a otevřeně to říkají. Trochu jsem si výše posteskl na nedostatek komunikace, to je pravda. Mě se tyto názory dostanou jen zprostředkovaně, zpravidla od těch, kteří vybírají salár. A rozumím tom, že někteří z nich už to dělat nechtějí, že už nechtějí poslouchat urážky, kterých se jim také někdy dostává. V souvislosti s tím se také snažíme přecházet na jiný způsob, jímž by členové sboru mohli svému sboru přispívat. To také není nic nového, ale nejde to ze dne na den, takže ještě nějaký čas to bude víceméně probíhat touto formou. Ale především – nejde o peníze, ale o víru, o sebevědomou víru. Hlásit se před listopadem 1989 k církvi, k evangelické víře, ke svému sboru nebylo jednoduché a mnozí lidé to kvůli kariéře, kvůli dětem, kvůli tomu, aby měli snazší život, vzdali. Hlásit se dnes k církvi a ke svému sboru, věřit v Boha, Ježíše Krista, Ducha svatého, není o nic jednodušší. Svým způsobem je to dnes i těžší, protože naprostá většina společnosti je dnes zcela zřejmě proticírkevně naladěna víc, než tomu bylo před rokem 1989. Ale ani v nejmenším mi nejde o to kádrovat, soudit či hodnotit něčí víru. To mi vůbec nepřísluší. Dokonce mi hodně vadí, že pořád kolem sebe slyším, že někdo do kostela dříve nechodil a taď si hraje na dobrého evangelíka („a s takovými já tam teda chodit nebudu“). Vadí mi to, protože nikomu opravdu nepřísluší posuzovat víru druhého člověka, vadí mi to, protože věřím v obrácení, které se nemusí veřejně vyhlašovat, vadí mi to, protože věřím v odpuštění, které znamená, že si svoje hříchy nemusím odžít až do hořkého konce, ale můžu prožít odpuštění za to, že jsem nežil Pánu Bohu ke cti, můžu se svobodně nadechnout a začít znovu a líp. Vadí mi, že i do církve se dostala ta investigativně/sudičská nálada, kterou je doslova prolezlá naše společnost a ve které žádná špína není dost špinavá, když jde o to, vyvýšit se nad druhého. Ježíš Kristus přijímal hříšníky a odpouštěl jim a dělá to i dnes a my to máme vyhlašovat. Tak jestli někdo z Vás, milé sestry a milí bratři ve slovech toho výše zmíněného dopisu četl něco z toho – kádrování či souzení druhých, vyvyšování se nad druhé, je to nepochopení. Jediné, o co šlo, je sebevědomá víra.  Slyším-li takováto vyjádření členů našeho sboru: nemám/nechci mít s církvi nic společného; rodiče mě nechali pokřtít, ale já v Boha nevěřím; vyškrtněte mě a podobně, říkám k tomu, že takové členství ve sboru postrádá jakýkoli smysl a (abych nemluvil za druhé) já bych s tímto postojem z církve okamžitě vystoupil. Jinými slovy, sebevědomá víra znamená, že jsem vědomě křesťanem, vědomě evangelickým křesťanem, jsem vědomě a rád členem krounského sboru a Českobratrské církve evangelické, záleží mi na boudocnosti svého sboru a jsem ochoten tomu něco ze svého obětovat.

Jsem přesvědčen o tom, že i po tomto vysvětlení se může stát, že někteří členové našeho sboru své členství ukončí. Pokud to bude jejich svobodné rozhodnutí, nelze k tomu nic namítnout.

Chcete-li se k mému názoru vyjádřit, ocením to. Jak už jsem řekl výše, nejhorší je mlčení, toho si farář užije dost a naopak komunikace je dobrým znakem živého společenství. Můžete k tomu využít jakýkoli způsob, který Vám bude vyhovovat. Marek Váňa.

Situace ve středisku Diakonie v Sobotíně

V nedávné době se v některých mediích objevila informace o tom, že středisko Diakonie Českobratrské církve evangelické v Sobotíně ohrozilo životy svých klientů tím, že po 3 dny nepodávalo svým klientům léky. Považuji za důležité uveřejnit na našich stránkách oficiální stanovisko vedení naší církve a vedení diakonie k situaci v domově pro seniory v Sobotíně.

PROHLÁŠENÍ ČCE A DIAKONIE ČCE K SITUACI V SOBOTÍNĚ

 Vedení Českobratrské církve evangelické i její diakonie se důrazně ohrazují proti lživé mediální kampani k situaci ve středisku Diakonie v Sobotíně. Po prověření všech dostupných informací konstatují, že ze strany diakonie nedošlo k žádnému pochybení natož ohrožení života klientů, jak bylo některými médii i VZP prezentováno. 

Příčinou krizové situace bylo neobnovení nevýhodného a neakceptovatelného smluvního vztahu s VZP, který neumožňoval financování potřebné zdravotní péče pro klienty střediska. Zdravotní pojišťovna má přitom povinnost jednat ve prospěch svých pacientů a poskytovat jim potřebnou péči ze všeobecného zdravotního pojištění. Od 1. dubna 2015 podepsala VZP smlouvu s novým poskytovatelem ošetřovatelské péče – terénní službou Charity Šumperk, takže odpovědnost Diakonie za poskytování zdravotních služeb skončila k 31. 3. 2015. Plnou odpovědnost za zdravotní péči klientů nese praktický lékař. Ten však pojištěncům VZP neindikoval hrazené podávání léků a tudíž ani terénní služba Charity Šumperk nemohla léky podávat. Do tohoto krizového stavu tedy přivedla klienty domova VZP a praktický lékař, nikoliv vedení střediska Diakonie.

Ředitelka střediska Diakonie v Sobotíně Hana Řezáčová naopak projevila svým křesťanským přístupem velkou morální odpovědnost, když kritickou situaci řešila zajištěním podávání léků vlastním zdravotním personálem, přestože mu tato služba nebude uhrazena. Ředitelka střediska zároveň pokračovala v jednáních o systémových změnách s VZP a zahájila jednání s Ministerstvem práce a soc. věcí a Ministerstvem zdravotnictví, tak aby se podobná situace již nemohla opakovat.

Synodní rada ČCE vyslovuje podporu vedení Diakonie a obrací se na všechny, kdo mají zájem na funkčních sociálních službách v našem státě, aby se ke snaze o nápravu dlouhodobých systémových chyb ve financování sociálních a zdravotních služeb připojili.

Společné prohlášení Českobratrské církve evangelické a její Diakonie k situaci v domově pro seniory v Sobotíně

 

Oslavy mučednické smrti Mistra Jana Husa

6. července tohoto roku uplyne 600 let od mučednické smrti Mistra Jana Husa. Pro nás, evangelické křesťany, je to jedno z nejvýznamějších výročí. Mučednickou smrtí Jana Husa fakticky začíná česká reformace k jejímž následovníkům patříme. Toto významné výročí si 5. a 6. července připomeneme oslavami, které naše církev pořádá společně s Československou církví husitskou. O programu těchto oslav se všechno podstatné můžete dozvědět zde. Více o české reformaci najdete zde

Vysluhování večeře Páně v našem sboru

Níže je uveden dotazník, který si můžete vyzvednout při bohoslužbách ve sboru, další informace k tématu slavení večeře Páně v našem sboru najdete ve sborovém dopise

Dotazník k vysluhování Večeře Páně ve sboru v Krouně
Milé sestry a milí bratři, tento dotazník má za cíl vyjasnit názory nás, členů sboru na vysluhování večeře Páně v našem sboru. Jde o to zjistit, jak zejména vy, kteří se pravidelně účastníte bohoslužeb v našem sboru, vnímáte současnou praxi. Jeho výsledky pak budou jedním z podkladů jednání staršovstva, které rozhodne o tom, zda zachováme současnou praxi vysluhování večeře Páně, nebo ji nějakým způsobem změníme. Dotazník je anonymní, ale budete-li chtít, můžete jej podepsat. Nemusíte také odpovídat na všechny otázky. Předpokládáme, že se můžeme spolehnout na to, že každý z Vás vyplní pouze jeden dotazník. Tento dotazník není hlasováním podle řádů naší církve, a proto chceme dát možnost vyjádřit se i dětem, které v našem sboru mohou k večeři Páně také přistupovat. Děti od 10 let tedy mohou dotazník také vyplňovat, ať jej pak vpravo nahoře označí velkým „D“. Odpověď, která Vám nejvíce vyhovuje, zakroužkujte, podtrhněte nebo jiným způsobem zřetelně označte. Máte-li k dotazníku jakékoli otázky, neváhejte se obrátit na jeho autora, svého faráře. Vyplněné dotazníky, prosím, vhoďte do „krabice“ k tomu určené, která bude umístěna v kostele i na faře. Můžete jej také osobně odevzdat faráři.

I. Četnost vysluhování VP ve sboru:
a) souhlasím s tím, aby se VP vysluhovala jen v hlavní křesťanské svátky, tj. na Hod Boží vánoční, Velký Pátek, Hod Boží Velikonoční, Svatodušní neděli, Díkůvzdání, a na Silvestra (6x ročně)
b) souhlasím s tím, aby se VP vysluhovala v hlavní křesťanské svátky, tj. na Hod Boží vánoční, Velký Pátek, Hod Boží Velikonoční, Svatodušní neděli, Díkůvzdání, a na Silvestra a také v 1. adventní neděli a 1. postní neděli (8x ročně)
c) souhlasím s tím, aby se VP vysluhovala v hlavní křesťanské svátky (viz bod a) a kromě toho ještě pravidelně 1x měsíčně, tj. 18x ročně.
d) souhlasím s tím, aby se VP vysluhovala v hlavní křesťanské svátky a kromě toho ještě pravidelně 1x měsíčně, je-li však v daném měsíci některý z křesťanských svátků, další VP se již v tom měsíci vysluhovat nebude (14x ročně)
e) vlastní návrh:

II. Forma vysluhování VP ve sboru
A. Liturgická podoba večeře Páně
a) Souhlasím s tím, aby se při vysluhování VP používala eucharistická modlitba (současný stav)*
b) Souhlasím s tím, aby se při vysluhování VP používala úvodní modlitba, a slova ustanovení VP**

B. Zpěv, doprovod, ticho při VP
c) souhlasím s tím, aby se při vysluhování VP zpívala píseň
d) souhlasím s tím, aby vysluhování VP bylo doprovázeno varhanní hudbou
e) souhlasím s tím, aby při vysluhování VP bylo ticho
f) souhlasím s tím, aby se výše uvedené možnosti střídaly
g) vlastní návrh:

C. Zpověď před večeří Páně
a) souhlasím s tím, aby při zpovědi před VP byly pokládány otázky a každý na ně mohl sám za sebe odpovědět (např: „Vyznávám“)
b) souhlasím s tím, aby zpověď byla začleněna do vyznávající modlitby, k níž se každý může osobně „v duchu“ připojit.
c) souhlasím s tím, aby se obě možnosti střídaly

D. Kdo má vysluhovat večeři Páně
a) souhlasím s tím, aby VP společně s farářem vysluhovali další pověření členové sboru
b) souhlasím s tím, aby VP vysluhoval pouze farář
c) souhlasím s tím, aby se obě možnosti střídaly podle počtu účastníků VP

Zde je prostor pro jakékoli vaše návrhy, poznámky, připomínky:

*tento formulář VP najdete na internetových stránkách sboru, pod záložkou bohoslužby
**tamtéž

Sborový zájezd 14. června

Na sborový zájezd pojedeme letos do Boskovic. Začneme jako vždycky bohoslužbami v místním sboru ČCE a pak budeme pokračovat po různých památkách ve městě. V jedné slavné větě z neméně slavného českého filmu se praví: „Zajeď si do Pelhřimova, prohlédni si  ……………………, ať víš, do čeho jdeš“. V době internetu naštěstí nemusíme nikam jezdit, abychom věděli, do čeho jdeme. Alespoň virtuálně se o sboru ČCE v Boskovicích můžete více dozvědět zde. O městě Boskovice najdete více informací zde. Samozřejmě ale není nad osobní zkušenost.

 

Bratr Pavel Hubený, který nás na myšlenku jet do Boskovic přivedl, nám také poslal předběžný návrh programu. Jím navržený program se mi zdá příliš časově náročný, ale ještě je dost času vybrat to, o co budeme opravdu stát. Celý jeho e-mail citujeme:

Vážení evangeličtí bratři, touto cestou zdravím Vás i celý sbor a píši s ohledem na Váš zájezd do Boskovic. Těší mne, že navštívíte naše město a pevně věřím, že se Vám všem, kteří se zúčastníte, bude líbit. Přes příští neděli 10. května se zúčastním bohoslužeb Vašeho sboru a přinesu Vám dvě sady letáků a 2 mapy Boskovic. Níže Vám navrhuji program i když je samozřejmé, že internet poskytuje kvalitní nabídku a podrobné informace.

Možná máte již program zájezdu naplánován a můj návrh je bezpředmětný, v tom případě se omlouvám za spam…

Trasa Krouna – Polička – Olešnice – Boskovice: 68 km – 60 minut osobním autem

Trasa Krouna – Svitavy – Boskovice: 80 km – 70 minut os. autem

9.30 – 10.30 : Bohoslužby

10.30 – 11.00 : Výklad o Boskovickém sboru panem farářem Jiřím Burešem

11.00 – 11.15 : Náměstí 9. května, budova Okresního soudu (1851-1960) se sochou TGM

11.15 – 12.15 : oběd

12.15 – 13.00 : Stará radnice ze 13. st. vysoká 41 metrů s možností výstupu na vyhlídkový ochoz

13.00 – 14.00 : Židovská čtvrť s průvodkyní PhDr. Helenou Janíkovou – 736 264 116, možno navštívit i ž. hřbitov (celkem 2 km tam a zpět)

14.15 – 15.00 : Hrad ze 13. st. – příjemná procházka parkem k částečné zřícenině včetně prohlídky

15.15 – 16.15 : Zámek hraběcí rodiny Mensdorf

16.30 – 17.00 : Muzeum zemědělské techniky, či spíše traktorů – paní Marie Stejskalová 606 652 624

17.00 – 17.30 : Arboretum Šmelcovna – nutno přejet autobusem

17.45 – 18.00 : Možný krátký náhled do Westernového městečka bez účasti na programu – autobusem

Při kávě a čaji Vám rád zodpovím případné dotazy – pokud budu umět odpovědět…

Přeji Vašemu sboru i Vám zdar a Boží požehnání

Váš Pavel Hubený, pav.hubeny@seznam.cz, 723 278 475

 

Soborový dopis – jaro 2015

SBOROVÝ DOPIS FARNÍHO SBORU ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ V KROUNĚ

Nade vším vítězí pravda

kniha Ezdrášova 3,12

Zamyšlení

Milé sestry a milí bratři, tento sborový dopis jsem nemohl začít jinak, než citací z apokryfní 3. knihy Ezdrášovy. Tento biblický text byl inspirací Mistru Janu Husovi nejen k jeho nejznámějšímu slovu o pravdě, které najdete v závěru tohoto dopisu. Byl mu inspirací k jeho zápasu o reformu a očistu církve, k jeho plamenným kázáním, v nichž kritizoval bohatství a mravní zkaženost církve. Ale byl mu především inspirací a sílou v jeho odporu proti církevním autoritám na koncilu v Kostnici a nakonec i při jeho mučednické smrti. Asi není třeba připomínat, že Mistr Jan Hus neměl na mysli a nestál za pravdou svou, ale pravdou Ježíše Krista, pravdou, kterou je Ježíš Kristus sám. Věřil a ve víře poznal, že tato pravda je nade všemi, nad ním samým, nad církví, církevními autoritami, papežem, nad vším světem a celým stvořením. A celým životem poznával, že pravda Kristova je nepohodlná a „nebezpečná“, ohrožuje moc mocných a dává sílu slabosti slabých. Pro Kristovu pravdu Mistr Jan Hus žil, pro Kristovou pravdu i svůj život dal.

6 července 2015 uplyne 600. let od mučednické smrti Mistra Jana Husa. Naše církev připravuje společně s Církví husitskou oslavy tohoto významného výročí, které se budou konat 5. a 6. července 2015 v Praze Pokud se o těchto oslavách chcete dozvědět více, můžete se podívat na oficiální internetové stránky těchto oslav www.husovskeslavnosti.cz. Podrobný program v papírové podobě máme také na faře v Krouně, kde si ho můžete prohlédnout. V našem sboru si toto výročí připomeneme výstavou věnovanou Mistru Janu Husovi, která bude instalována v našem kostele a bude otevřena i pro veřejnost. Podrobnosti se dozvíte, když přijdete na bohoslužby nebo na internetových stránkách našeho sboru.

 

Vzpomínka Petra z Mladoňovic, Husova přítele, který jej na kostnický koncil doprovázel a byl svědkem jeho mučednické smrti (zkráceno)

Než mu však dali na hlavu pro posměch papírovou korunu, řekli mu mezi jiným: „Odevzdáváme duši tvou ďáblu“. A on sepjav ruce a pozdvihnuv oči k nebi pravil: „A já ji odevzdávám nejmilostivějšímu Pánu Ježíši Kristu“. A uzřev onu korunu: „Pán můj Ježíš Kristus pro mne bídného ráčil nésti korunu trnovou, mnohem tvrdší a těžší, nevinně jda na smrt nejpotupnější; a tak já bídný hříšník tuto korunu, mnohem lehčí, byť potupnou, chci nésti pokorně pro jeho jméno a pravdu“. Byla pak ta papírová koruna kulatá, skoro loket vysoká, a na ní byli namalováni tři hrozní ďáblové, jak chtějí zmocniti se duše a rozsápati ji drápy. A na té čepici byl nápis s označením jeho viny: „Toto jest arcikacíř.

A když přišel k místu, kde měl býti umučen, poklekl, pozdvihl ruce i oči k nebi a s plně oddanou zbožností modlil se žalmy, zvláště: „Smiluj se nade mnou, Bože“ (Ž. 51,3) a „V Tebe, Pane, jsem doufal“ (Ž. 31,2.6), opakuje verš „V ruce Tvé, Pane“. Krajané jeho, kteří tu stáli, slyšeli, jak se modlí radostně a s veselou tváří.

Místo, kde měl být umučen, bylo mezi zahradami na louce, kudy se jde z města Kostnice k tvrzi Gottliebenu, mezi branami a příkopy předměstí toho města. Někteří okolo stojící laikové hovořili: „Nevíme, co a jak dříve činil či mluvil, nyní však vidíme a slyšíme, jak svatými slovy se modlí i mluví“. A jiní pravili: „Jistě by bylo dobře, aby měl zpovědníka a byl slyšen“. Avšak nějaký kněz sedící na koni v zeleném oděvu, podšitém červeným hedvábím řekl: „On nesmí býti slyšen, ani mu nesmí být dán zpovědník, poněvadž je to kacíř“.

Když pak se modlil, jak již připomenuto, spadla mu s hlavy ona potupná koruna pomalovaná třemi ďábly; pohleděv na ni, pousmál se. A někteří z žoldnéřů kolem pravili: „Ať mu ji dají znovu na hlavu, aby byl upálen spolu s ďábly, svými pány, kterým sloužil“. Povstávaje na rozkaz katův z místa, kde se modlil, zvolal hlasitě a zřetelně, takže i jeho přátelé dobře ho mohli slyšeti: „Pane Ježíši Kriste, tuto strašlivou, potupnou a krutou smrt pro tvé evangelium a pro kázání slova tvého chci poslušně a pokorně podstoupiti“. Pak byl svlečen ze svého oděvu a přivázán ke sloupu provazy tak, že byl k tomu sloupu uvázán rukama nazad, a když byl obrácen tváří k východu, řekli někteří z okolostojících: „Ať nestojí obrácen tváří k východu, protože je kacíř; obraťte jej k západu“. Tak se i stalo.

Pod nohy Mistru podložili dvě svázané otepi dříví. A takové otepi dříví, proložené slámou, kladli mu i kolem těla, jak stál, až k bradě; bylo toho dřeva na dva vozy neb káry.

Nato katové pod ním zapálili; a Mistr hned hlasitě jal se zpívati nejdříve „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi“, potom „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou“, a dále „Jenž jsi se narodil z Marie Panny“. A když tak potřetí začal zpívati, v tom vítr vmetl mu plamen do tváře; i modle se v duchu pohyboval rty a hlavou, a tak duši v Pánu vydechl. Co umlkl, bylo viděti, že se hýbe, dříve než vydechl duši, asi tak dlouho, jak by bylo lze rychle odříkati dvakrát neb nejvýš třikrát Otče náš.

A šat vhodili katové do ohně i se střevíci z rozkazu onoho Klema a maršálka, kteří řekli: „Aby snad Čechové to neměli za svaté ostatky; a my ti to dobře zaplatíme“. Což i učinili. A tak i všechen popel ze shořelých dřev naložili na káru a hodili do proudu Rýna, jenž tam blízko teče.

Ze života sboru

Oprava kostela

Po několika měsících usilovné práce se oprava provlhlého zdiva v našem kostele v Krouně blíží k závěru. Doufáme, že se nám podařilo s vlhkostí na dlouhý čas „zatočit“. Součástí opravy byla také instalace nového osvětlení v chodbě kostela, posílení elektroinstalace v interiéru kostela a příprava rozvodů na nové osvětlení interiéru kostela. Naprostá většina prací proběhla brigádně a tak jediným finančním nákladem je materiál na opravu. Jsme vděční všem brigádníkům, kteří se do oprav zapojili. Podle našeho odhadu se brigádně odpracovalo asi 500 hodin. Je to vždycky potěšující vidět, že když jde o důležitou věc, najdou se mezi námi ochotní a schopní lidé, kteří pro sbor obětují svůj čas a svoje síly. Děkujeme nejen těm, kteří se podíleli na samotných pracích (muži), ale i těm, kteří se výborně starali o občerstvení při brigádách a také kostel několikrát uklidili (ženy). Na současný stav oprav se můžete podívat na našich internetových stránkách www.krouna.evangnet.cz, ale uděláte určitě lépe, když si kostel přijdete osobně prohlédnout v neděli při bohoslužbách. V neděli 3. května, kdy se po zimě vracíme k bohoslužbám do kostela, k tomu bude ještě jeden dobrý důvod. Andrea a Libor Boháčovi přinesou ke křtu svoji dceru Evičku.

 

Sborový zájezd

Jako každý rok pojedeme i letos na sborový zájezd. V neděli 14. června pojedeme do Boskovic. Boskovice jsou malebné městečko na úpatí Drahanské vrchoviny severně od Brna. Program sborového zájezdu bude následující: bohoslužby v místním sboru naší církve s pozváním na pohoštění a povídání o historii i současnosti sboru; prohlídka židovských památek města s průvodcem (v Boskovicích bylo jedno z největších židovských ghett na Moravě); prohlídka boskovického zámku (je to jeden z nejpůvabnějších empírových zámků na Moravě). A k programu samozřejmě neodmyslitelně patří, že pojedeme autobusem a strávíme tedy celý den spolu. Podrobnosti (kdy se vyjede, kolik to bude stát, ….) se včas dozvíte, když přijdete na bohoslužby nebo na internetových stránkách sboru (můžete také zavolat, napsat e-mail). Jedinou změnou oproti předchozím zájezdům je, že sestra Milada Tomášková, která po léta svědomitě vše kolem zájezdů organizovala a přijímala přihlášky, to předala svému faráři. Pokud s námi chcete jet, obracejte se tedy, prosím, na mě.

 

Slavení večeře Páně ve sboru

V posledních měsících se v našem sboru rozproudila diskuse o slavení večeře Páně. Vnímám různost hlasů – někteří členové sboru by si přáli, aby „to bylo tak, jako dřív“, to znamená, aby se večeře Páně slavila jen 6x ročně. Jiní naopak říkají, že se jim líbí současný stav, tedy slavení v hlavní křesťanské svátky a k tomu jednou měsíčně (18x ročně). Takto je to v našem sboru od roku 2007. Lze říci, že častější slavení večeře Páně je v naší církvi stále zřetelnější trend a sborů, které se k němu připojují, přibývá. Staršovstvo i farář by rádi znali názory členů našeho sboru, a proto jsem pro Vás připravil dotazník ke slavení večeře Páně ve sboru. Můžete si jej vyzvednout při bohoslužbách, ale naleznete jej také na internetových stránkách sboru. A budeme rádi, když si jej nejenom přečtete, ale také vyplníte a odevzdáte. Slavení večeře Páně je nepochybně důležitá věc. Naši reformační předkové ji považovali za natolik důležitou, že se jim kalich stal symbolem odporu proti pokleslé církevní praxi, která jim upírala plnou účast na společenství s Kristem. A my máme dnes možnost vyjádřit se k tomu, jak to bude v našem sboru.

 

Hospodaření sboru

Na to, jak jsme v loňském roce hospodařili, se můžete podívat na internetových stránkách sboru. Jsme rádi, že díky obětavosti členů sboru i podpoře ostatních dárců, se nám daří zvládat všechny běžné výdaje i opravy. Také nás těší, že mnozí z Vás jste odpověděli na naši výzvu a začali svůj příspěvek – salár, hradit převodem z účtu. V současné době ještě probíhá sbírka na Jeronýmovu jednotu. Někteří členové našeho sboru prý s touto sbírkou mají problém – chtějí přispívat jen svému sboru a ne na nějakou sbírku, která se někam odvádí. Naše církev stojí na solidaritě silných se slabými. Kdo je slabý a kdo silný však není nikdy jisté a může se to měnit. Apoštol Pavel říká: „ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ Díky naší obětavosti mohou třeba v některém sboru opravit kostel, ač by sami na to neměli. Ale my také pravidelně žádáme o dary od Jeronýmovy jednoty a dostáváme je (v předchozích dvou letech jsme dostali 65 000 Kč a také tento rok budeme o dar žádat). Sice jsme na tuto sbírku v předchozích letech odvedli víc, než jsme dostali, ale bude-li někdy třeba provést opravy, na které budeme opravdu slabí, můžeme žádat o mnohem vyšší dary a určitě budeme rádi, že jiní budou solidární s námi.

K hospodaření sboru také patří pronájem fary ve Svratouchu. Prozatím jsme ji pronajímali dětským táborům a dalším skupinám především z naší církve. Teď se zdá (zatím jednáme), že faru od léta pronajmeme dlouhodobě jedné mladé rodině. Příjem z pronájmu by pak byl vyšší, ale to je jenom jeden z důvodů, proč o této variantě uvažujeme. Dlouhodobě neobývaný nebo jenom občas obývaný dům chátrá, to ví každý z vlastní zkušenosti a my to na faře ve Svratouchu vidíme a také proto uvažujeme o dlouhodobém pronájmu. I při pronájmu bytu zůstane samozřejmě zachována možnost konání bohoslužeb v modlitebně v zimním období.

Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie.

Sborový dopis pro Vás připravil Marek Váňa

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Krouně, Krouna 155, 539 43. Kontakty: Tel. 469 341 220 (kancelář), 468 000 219 (byt), mobil 604 575 015, e-mail: krouna@evangnet.cz

Pokračujeme v promítání

Po dvou poměrně „depresivních“ dokumentech o zákulisí olympiády v Soči a nenaplněném běloruském snu, jsme pro předvánoční čas zvolilli pro promítání příjemnější téma. Ve dvou krátkých dokumentech se podíváme na to, jak se dělá „pomoc“. První dokument Epicentrum ukazuje vznik a principy práce humanitární organizace Člověk v tísni. Druhý dokument Tři dary zachycuje konkrétní formy české pomoci v Afganistánu. Promítat budeme v sobotu 20. 12. 2014 od 17.00 na faře.

obr2741

 

Jeden svět – pokračujeme v promítání

Po úspěšném promítání v sobotu 25. října budeme v promítání filmů pokračovat v sobotu 22. listopadu. Tentokrát se sejdeme na faře v Krouně v 17:00. Při výběru dalšího filmu jsme opět zůstali na východě – tentokrát nás čeká film Běloruský sen. Těší nás, že o promítání byl zájem a připomínáme, že to není setkání mládeže a přijít může každy, kdo se zajímá o problematiku lidských práv a není mu lhostejné, co se v našem světě děje. Při dalším promítání společně rozhodneme, jaký film vybereme pro prosincové promítání. Chcete-li tedy spolurozhodovat o tom, co budeme společně sledovat, přijďte. Na výběr filmů pro promítání se můžete podívat zde

belorusky_sen_krouna_2014

 

 

 

Oprava kostela v Krouně

Tento týden začínáme s opravou kostele v Krouně. Po díkůvzdání, které jsme oslavovali v neděli 26.října, jsme se již k bohoslužbám přestěhovali na faru a můžeme začít s pracemi v kostele. Čeká nás rozsáhlá oprava zdí interiéru kostela narušených vlhkostí. Nejdříve přijde na řadu osekání provlhlých zdí po obvodu kostela. Začneme tuto sobotu v 8:00 brigádou. Je to práce spíše pro muže a uvítáme další brigádníky. Můžete se přihlásit buď hospodáři br. Liboru Boháčovi (tel. 608 003 506), kurátorovi br. Jiřímu Pražanovi (tel. 721 008 592) nebo faráři Marku Váňovi ( 604 575 015). Můžete také jednoduše přijít bez přihlášení, práce se pro Vás určitě najde. I v dalším průběhu oprav budeme potřebovat ochotné ruce, chcete-li nám tedy pomoci, poslouchejte v kostele ohlášky, sledujte tyto stránky nebo nám zavolejte. V průběhu oprav bude kostel i nadále sloužit k případným pohřebním bohoslužbám a samozřejmě počítáme s tím, že i na Hod Boží vánoční se v kostele sejdeme k oslavě narození našeho Pána. Uvidíme, jak rychle nám práce půjdou a jak daleko tedy o Vánocích s opravami budeme. Až se příští rok na jaře do kostele vrátíme, vše již určitě bude hotovo.