V neděli 19. června jsme se v evangelickém kostele v Ostravě zúčastnili krásných hudebních bohoslužeb, které vedl synodní senior Daniel Ženatý. Těmito bohoslužbami se završilo tříleté studium 13 varhaníků naší církve. Pod vedením celocírkevního kantora Ladislava Moravetze se zdokonalovali ve hře na varhany a vedení sborového zpěvu. Velmi nás těší, že mezi úspěšnými absolventy tohoto tříletého studia byly také dvě naše varhanice Andrea Boháčová a Jaroslava Pražanová. Samozřejmě jim k úspěšnému završení studia blahopřejeme a těšíme se, že to, co se naučily budou předávat dál nejen v našem sboru při varhanním doprovodu bohoslužeb i vedení našeho malého pěveckého sboru. Na fotografie z této slavnosti se můžete podívat zde.

Již od roku 2002 stojí věžní hodiny na věži kostela ve Svratouchu. Po instalaci 2. zvonu do věže kostela se již nepodařilo hodinový stroj znovu zprovoznit. Přesná historie věžních hodin není známá, ale lze předpokládat, že hodiny se na věži objevily krátce po stavbě věže v roce 1911. Dodnes je ve věži kostela zachován krásný hodinový stroj z dílny hodináře Proňka z Čáslavi, který hodiny poháněl až do zmíněného roku 2002. Je to vlastně trochu zázrak, že tento stroj fungoval tak dlouho. Ale je to také nepochybně zásluha bratra Vlastimila Mayera, našeho kostelníka, který hodiny každý den po mnoho let natahoval.

Rozhodli jsme se, že to tak nenecháme, ale věžní hodiny znovu zprovozníme. První úvahou bylo opravit starý hodinový stroj a vyřešit nějakým elektrickým pohonem pravidelné natahování. Ale když jsme zjistili, že výměna starého stroje za kompletně nový elektrický pohon věžních hodin není až tak finančně náročná, rozhodli jsme se pro toto jednodušší řešení. Podle posledních jednání s jednou z dodavatelských firem bude celková cena kolem 75 000 Kč. Vyhlásili jsme tedy v evangelickém sboru dobrovolnou sbírku a těšíme se na to, že v druhé polovině září se věžní hodiny zase rozběhnou a budou znovu po letech ukazovat ten správný čas.

Informace ke sbírce

Sbírka probíhá při každých bohoslužbách v celém našem sboru, tedy ve Svratouchu, Krouně i Skutči. Kromě toho je možno přispět také na náš účet č. 107-5716330227/0100, variabilní symbol 062016. Je také možno přispět u bratra Vlastimila Mayera, který bydlí hned pod naší farou ve Svratouchu, č.p. 16. Každému dárci jsme samozřejmě ochotni vystavit doklad o daru a na konci roku také potvrzení o daru církvi pro daňové účely. Za každý dar budeme vděčni.

Poděkování

Děkujeme obci Svratouch za dar 25 000 Kč, děkujeme obci Herálec za dar 3 000 Kč, děkujeme také obci Křižánky za dar 2 500 Kč

Starý hodinový stroj

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, příznivci, náhodní návštěvníci našich stránek (nebo našeho kostela) – zveme Vás  v pátek 10. června do našeho kostela v Krouně. Připojujeme se k mezinárodní akci Noc kostelů. Na plakátku si můžete prohlédnout program, který jsme pro Vás připravili. Ale protože se tam všechno nevejde, připojujeme ještě pár informací. Po bohoslužebném úvodu následuje společná prohlídka kostela a věže.  V interiéru kostela bude probíhat videoprezentace s fotografiemi z dávnější i méně dávné historie našeho sboru, církve a diakonie. A když se odvážíte vyšlapat až do věže kostela, bude moci poprvé od instalace 2. zvonu v roce 2010 snadno „vylézt“ až ke zvonům (už to tedy nebude jenom po pětimetrovém hliníkovém žebříku). Ve věži bude také drobné prezentace historie zvonů a možná i jedno překvapení. Pokud jde o vědomosatní soutěž, nemusíte se bát, že propadnete, nikdo Vám ji nebude známkovat, ale sami si můžete ověřit, co víte. A když ji absolvujete, dostanete malou odměnu. Dalším bodem programu je vystoupení našeho pěveckého sboru – budeme zpívat písně, které jste již mohli slyšet při slavnostních bohoslužbách na Vánoce, Velikonoce či Díkůvzdání. Poté následuje varhaní koncert. Naše dvě varhanice, Andrea Boháčová a Jaroslava Pražanová v sobotu 4. června úspěšnou zkouškou ukončily tříleté studium církevní hudby – budeme mít příležitost poslechnout si, co se naučily. Program pak zakončímě krátce před desátou společným zpíváním s kytarou. Kromě těchto pevných programových bodů bude pro děti připraven dětský koutek a ještě některé další „nespecifikované“ aktivity. Samozřejmě se můžete zúčastnit celého programu nebo jenom části, můžete si také kostel jenom volně projít či jenom posedět a chvíli se ztišit. Rádi Vás v kostele uvidíme.

Oprava odvlhčení kostela se opravdu blíží ke konci. Kdo chodíte na bohoslužby, můžete to jistě potvrdit. Cementové desky, které jsou připevněny před osekanými obvodovými zdmi kostela, už jsou opatřeny finálním nátěrem a zbývá jen osadit kovové perforované krycí lišty dole u podlahy a ve vrchní části a nakonec zakončovací dřevěné lišty na vrchní hraně. A také zbývá ještě montáž elektrických zásuvek, kterých pár po obvodu kostela přibylo. Za tím vším jsou samozřejmě stovky hodin brigádnických prací, plánování, promýšlení a hledání postupů. Jsme vděčni všem, kdo se na těchto pracích podíleli i těm, kdo chystali občerstvení či po pracích uklízeli, aby byl kostel zase připraven k bohoslužbám. Postup prací i současný téměř finální stav si můžete prohlédnout zde.

V těchto dnech, od 14. května do 17. května, probíhá 1. zasedání 34. synodu naší církve. Synod je nejvyšší zákonodárné a řídící shromáždění (parlament) Českobratrské církve evangelické, složené z volených poslanců z jednotlivých seniorátů. Schází se jednou ročně, zpravidla v květnu. Letošní synod je obzvlášť významný, protože po 6 letech volí novou Synodní radu ČCE. O průběhu zasedání synodu se můžete více dozvědět více zde

Milé sestry a milí bratři, z několika reakcí přímých i zprostředkovaných se mi doneslo, že Finanční sborový dopis, který členové našeho sboru dostali na začátku roku, vyvolal velikou bouři a nesouhlas a že někteří členové v reakci na něj zvažují vystoupení z církve či již nechtějí svému sboru přispívat. Přiznám se, že jsem čekal, že taková reakce může přijít a docela mě překvapilo, že jsem ji od nikoho neslyšel přímo, že mi nikdo nezavolal, nenapsal e-mail a jedinou přímou reakci jsem zaslechl až předvčera, když jsem si pro ni k jednomu bratrovi osobně „přišel“ na neplánovanou návštěvu. Také jsem ale slyšel několik kladných reakcí od členů sboru, kteří patří k takříkajíc užšímu jádru sboru. Tolik na úvod jen popis situace.

Nejde mi o to, zaštiťovat se kladnými reakcemi proti těm záporným a jsem přesvědčen o tom, že každý má právo na svůj vlastní názor a má mít možnost a neměl by se bát jej vyjádřit. Mnohokrát jsem to říkal a říkám ještě jednou, že diskuse je vždy lepší než mlčení. Spíše než „doslechnutí se“, bych tedy ocenil přímé reakce. (Jen na okraj, tyto internetové stránky sboru „běží“ od léta loňského roku bez jediného komentáře k jakémukoli příspěvku).

A teď k podstatě problému. Jsme vděčni všem členům sboru, kterým na jeho budoucnosti záleží. Kteří podle svých možností a schopností pomáhají. A zdaleka nejde jenom o finanční příspěvky, ale o všechno, co k životu našeho sboru patří. Ve zmíněném sborovém dopise to také bylo uvedeno a nebyl to jenom úvod ke kritickým slovům, něco jako protiváha, aby kritika nevyzněla tak tvrdě. Je to moje přesvědčení a přesvědčení staršovstva, že sbor stojí na svých členech, na jejich aktivitě, ochotě něco ze sebe dát, obětovat se pro druhé a vlastně pro Krista. Bez nich, lépe řečeno bez Vás či nás by byl sbor jen prázdou skořápkou, třeba krásnou, nablýskanou, ale prázdnou. Sbor a církev nejsou ani faráři ani kostely, ale živí lidé. A jsme přesvědčení o tom, že naprostá většina našich členů si to uvědomuje, svůj sbor podporuje a přeje si, aby tu i nadále fungující evangelický sbor byl. A je to obdivuhodné, že to tak stále je, když například vezmeme v úvahu, jak se na nás křesťany většina společnosti dívá, jak se v některých médiích periodicky opakují „zaručené pravdivé zprávy“ o tom, co jsme my křesťané a my církve zač. Jak už jsem řekl, patříte-li mezi ty členy našeho sboru, kteří svůj sbor jakkoli podporují, patří Vám, jako našim spolubratřím a spolusestrám, naše poděkování a spolu s námi tvoříte živý sbor církve Kristovy. Tak to bylo napsáno a skutečně také míněno i ve sborovém dopise a znovu to jen opakuji.

Nemůžeme ale zamlčet, že jsou mezi našimi členy i Ti, kteří se o církev ani o sbor nezajímají, nepovažují se za křesťany či evangeliky a otevřeně to říkají. Trochu jsem si výše posteskl na nedostatek komunikace, to je pravda. Mě se tyto názory dostanou jen zprostředkovaně, zpravidla od těch, kteří vybírají salár. A rozumím tom, že někteří z nich už to dělat nechtějí, že už nechtějí poslouchat urážky, kterých se jim také někdy dostává. V souvislosti s tím se také snažíme přecházet na jiný způsob, jímž by členové sboru mohli svému sboru přispívat. To také není nic nového, ale nejde to ze dne na den, takže ještě nějaký čas to bude víceméně probíhat touto formou. Ale především – nejde o peníze, ale o víru, o sebevědomou víru. Hlásit se před listopadem 1989 k církvi, k evangelické víře, ke svému sboru nebylo jednoduché a mnozí lidé to kvůli kariéře, kvůli dětem, kvůli tomu, aby měli snazší život, vzdali. Hlásit se dnes k církvi a ke svému sboru, věřit v Boha, Ježíše Krista, Ducha svatého, není o nic jednodušší. Svým způsobem je to dnes i těžší, protože naprostá většina společnosti je dnes zcela zřejmě proticírkevně naladěna víc, než tomu bylo před rokem 1989. Ale ani v nejmenším mi nejde o to kádrovat, soudit či hodnotit něčí víru. To mi vůbec nepřísluší. Dokonce mi hodně vadí, že pořád kolem sebe slyším, že někdo do kostela dříve nechodil a taď si hraje na dobrého evangelíka („a s takovými já tam teda chodit nebudu“). Vadí mi to, protože nikomu opravdu nepřísluší posuzovat víru druhého člověka, vadí mi to, protože věřím v obrácení, které se nemusí veřejně vyhlašovat, vadí mi to, protože věřím v odpuštění, které znamená, že si svoje hříchy nemusím odžít až do hořkého konce, ale můžu prožít odpuštění za to, že jsem nežil Pánu Bohu ke cti, můžu se svobodně nadechnout a začít znovu a líp. Vadí mi, že i do církve se dostala ta investigativně/sudičská nálada, kterou je doslova prolezlá naše společnost a ve které žádná špína není dost špinavá, když jde o to, vyvýšit se nad druhého. Ježíš Kristus přijímal hříšníky a odpouštěl jim a dělá to i dnes a my to máme vyhlašovat. Tak jestli někdo z Vás, milé sestry a milí bratři ve slovech toho výše zmíněného dopisu četl něco z toho – kádrování či souzení druhých, vyvyšování se nad druhé, je to nepochopení. Jediné, o co šlo, je sebevědomá víra.  Slyším-li takováto vyjádření členů našeho sboru: nemám/nechci mít s církvi nic společného; rodiče mě nechali pokřtít, ale já v Boha nevěřím; vyškrtněte mě a podobně, říkám k tomu, že takové členství ve sboru postrádá jakýkoli smysl a (abych nemluvil za druhé) já bych s tímto postojem z církve okamžitě vystoupil. Jinými slovy, sebevědomá víra znamená, že jsem vědomě křesťanem, vědomě evangelickým křesťanem, jsem vědomě a rád členem krounského sboru a Českobratrské církve evangelické, záleží mi na boudocnosti svého sboru a jsem ochoten tomu něco ze svého obětovat.

Jsem přesvědčen o tom, že i po tomto vysvětlení se může stát, že někteří členové našeho sboru své členství ukončí. Pokud to bude jejich svobodné rozhodnutí, nelze k tomu nic namítnout.

Chcete-li se k mému názoru vyjádřit, ocením to. Jak už jsem řekl výše, nejhorší je mlčení, toho si farář užije dost a naopak komunikace je dobrým znakem živého společenství. Můžete k tomu využít jakýkoli způsob, který Vám bude vyhovovat. Marek Váňa.

V nedávné době se v některých mediích objevila informace o tom, že středisko Diakonie Českobratrské církve evangelické v Sobotíně ohrozilo životy svých klientů tím, že po 3 dny nepodávalo svým klientům léky. Považuji za důležité uveřejnit na našich stránkách oficiální stanovisko vedení naší církve a vedení diakonie k situaci v domově pro seniory v Sobotíně.

6. července tohoto roku uplyne 600 let od mučednické smrti Mistra Jana Husa. Pro nás, evangelické křesťany, je to jedno z nejvýznamějších výročí. Mučednickou smrtí Jana Husa fakticky začíná česká reformace k jejímž následovníkům patříme. Toto významné výročí si 5. a 6. července připomeneme oslavami, které naše církev pořádá společně s Československou církví husitskou. O programu těchto oslav se všechno podstatné můžete dozvědět zde. Více o české reformaci najdete zde